Pracovní smlouva (PPP) – vzor
Pracovní smlouva (PPP) – vzor
[Název a adresa PPP, identifikační číslo, zastoupená ředitelem/ředitelkou jméno a příjmení] (dále jen „Zaměstnavatel“)
a [panem/paní jméno a příjmení zaměstnance, datum narození, místo trvalého pobytu, doručovací adresa] (dále jen „Zaměstnanec“)
uzavírají podle § 33 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, tuto
pracovní smlouvu:
Zaměstnanec nastoupí do práce dne _____________________________ a bude vykonávat druh práce:
[školní psycholog/školní speciální pedagog].
Bližší vymezení druhu práce (pracovní náplň) se řídí § 7 a přílohou č. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
Místem výkonu práce je: __________________________________.
Pracovní poměr se sjednává na [dobu určitou, a to do ___________ /dobu neurčitou].
Týdenní pracovní doba se sjednává v rozsahu _________ hodin.
Pracovní poměr se sjednává [bez zkušební doby/se zkušební dobou tří měsíců].
Před uzavřením pracovní smlouvy seznámil Zaměstnavatel Zaměstnance s právy a povinnostmi, které pro něho z pracovní smlouvy vyplývají, a podmínkami, za nichž má práci konat, včetně odměňování. Zaměstnanec bude při nástupu do práce řádně seznámen s pracovními povinnostmi, vnitřními předpisy, platnou kolektivní smlouvou, právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a protipožárními předpisy, jež musí při své práci dodržovat.
Zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně, svědomitě a řádně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené pracovní době, řídit se pokyny vedoucích nebo jiných organizačními předpisy určených zaměstnanců a dodržovat právní a ostatní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci.
Zaměstnanec je v souladu s nařízením vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, zařazen do 12. platové třídy. Platové náležitosti jsou uvedeny v platovém výměru Zaměstnance.
Zaměstnanec souhlasí s vysíláním na pracovní cesty ve smyslu § 42 zákoníku práce.
[Pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad je ______________________________.]
Další práva a povinnosti smluvních stran vyplývající z této pracovní smlouvy se řídí ustanoveními zákoníku práce, dalšími právními předpisy a v jejich mezích vnitřními předpisy Zaměstnavatele.
Tuto pracovní smlouvu lze změnit pouze písemně dohodou smluvních stran.
Tato smlouva je sepsána ve třech vyhotoveních, z nichž jedno obdrží Zaměstnanec a dvě Zaměstnavatel. Obě strany svým podpisem stvrzují souhlas s obsahem smlouvy.
V ________________ dne _______________
________________________________ ________________________________
podpis Zaměstnance podpis Zaměstnavatele
Komentář ke stanovení místa výkonu práce a pravidelného pracoviště:
Vzhledem k tomu, že zaměstnanec bude pravidelně konat práci mimo sídlo/pracoviště zaměstnavatele (PPP) je třeba věnovat pozornost mj. určení místa výkonu práce a pravidelného pracoviště v pracovní smlouvě.
Místo výkonu práce je povinnou součástí pracovní smlouvy. Lze si ho sjednat zejména:
na určité adrese,
na území obce,
na území okresu, kraje, ČR.
Zákoník práce nevylučuje, aby bylo sjednáno i více míst výkonu práce.
Pokud však má zaměstnanec na starosti pouze základní školy v určité obci (jiné, než ve které sídlí PPP), případně v jejím blízkém okolí, bylo by pro zaměstnavatele nejvýhodnější, sjednat si s ním jako pravidelné pracoviště tuto obec. Takto bude na zaměstnanci, jak se tam dopraví, zaměstnavatel mu nebude muset hradit takovou cestu, ani ev. promeškaný čas na cestě nebude spadat do rámce pracovní doby.
Pravidelné pracoviště
Pro účely cestovních náhrad (při širším vymezení místa výkonu práce, než je jedna obec) slouží určení pravidelného pracoviště. To je primárně shodné s místem výkonu práce. Je-li však sjednáno místo výkonu práce šířeji, než je území jedné obce (okres, kraj, více různých míst na území různých obcí), je vhodné ve smlouvě určit pravidelné pracoviště. Není-li určeno, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance (§ 34a zákoníku práce).
Pracovní cesta
O pracovní cestu se jedná pouze v případě, kdy je zaměstnanec vyslán mimo své místo výkonu práce (§ 42 odst. 1 zákoníku práce). Je-li tedy sjednáno místo výkonu práce např. v rámci okresu, může zaměstnavatel určovat pracoviště zaměstnance volně na tomto území, aniž se bude jednat o pracovní cestu. Může se však jednat o cestu mimo pravidelné pracoviště.
To má význam zejména z toho důvodu, že s vysláním na pracovní cestu musí zaměstnanec souhlasit (§ 42 odst. 1 věta druhá zákoníku práce). Tento souhlas s pracovní cestou lze udělit vždy individuálně pro jednotlivou cestu, nebo tak lze učinit formou generálního souhlasu pro futuro, např. v pracovní smlouvě. V tomto případě je nicméně třeba mít na zřeteli § 240 zákoníku práce. U zaměstnanců pod zvláštní ochranou (těhotné zaměstnankyně, zaměstnanci a zaměstnankyně pečující o děti, popřípadě o jinou osobu) právní úprava vyžaduje souhlas s každým jednotlivým vysláním na pracovní cestu. Po dobu pracovní cesty náleží zaměstnanci cestovní náhrady, zejména náhrada jízdních výdajů a stravné (viz § 156 a násl. se zřetelem k § 173 a násl. zákoníku práce); lze zde využít i paušalizace v souladu s § 182 zákoníku práce.
Cesta mimo pravidelné pracoviště
Cesta mimo pravidelné pracoviště se řídí stejnými pravidly pro stanovení náhrad atp. jako cesta pracovní, s tím zásadním rozdílem, že není vyžadován souhlas zaměstnance s takovou cestou.
Zároveň pro oba typy cest platí § 210 zákoníku práce, který stanoví, že: „Doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do směny, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí.“
Pokud jde o vztah místa výkonu práce, pracovních cest a pravidelného pracoviště lze uvažovat o několika základních situacích:
Sjednaným místem výkonu práce je sídlo (pracoviště) PPP
Jakákoli cesta mimo budovu PPP bude pracovní cestou a zaměstnanci budou náležet cestovní náhrady (zejm. cestovné a stravné), s cestou bude muset zaměstnance souhlasit, a to buďto vždy při každé cestě, nebo lze tento souhlas vyřešit generálním ujednáním např. v pracovní smlouvě.
Sjednaným místem výkonu práce je obec (město), kde PPP sídlí (má pracoviště)
Cesty v rámci katastru obce nebudou pracovními cestami a zaměstnanec tak s nimi nemusí udělovat souhlas, ani mu nepřísluší žádné náhrady.
Pokud ale bude mít zaměstnanec na starosti ZŠ mimo obec (např. na území okresu), je cesta na tuto ZŠ pracovní cestou ve smyslu zákoníku práce.
Sjednaným místem výkonu práce je okres/kraj, kde PPP sídlí (má pracoviště)
Pokud bude sjednáno místo výkonu práce v rozsahu větším než území jedné obce (okres, kraj, ale i např. dvě a více ZŠ v různých obcích), nejsou cesty v rámci sjednaných míst pracovními cestami. K takovým cestám nemusí zaměstnanec udělovat souhlas.
Je nicméně třeba určit pravidelné pracoviště. To lze sjednat; pokud není sjednáno, jedná se o území obce, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty (zejm. sídlo zaměstnavatele, ale i třeba bydliště zaměstnance)
Pokud tedy má zaměstnanec na starosti ZŠ na území okresu, ale pravidelným pracovištěm je obec, v níž sídlí PPP (protože tak bylo ujednáno, nebo z této obce nejčastěji vyjíždí ke svým cestám), za cesty na tuto ZŠ mu náleží stejné náhrady, jako by se jednalo o pracovní cestu, zároveň i čas na cestě může být časem „započitatelným“ do pracovní doby; jediným rozdílem je to, že zákon nevyžaduje souhlas zaměstnance s takovou cestou.
Je vhodné mít sjednáno místo výkonu práce jako okres/kraj, neboť takto nebude vyžadován zaměstnancův souhlas, pokud bude zaměstnavatel potřebovat, aby „zaskočil“ za kolegu na jiné ZŠ. Celý systém tak bude operativnější.
Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel vždy musí při sjednávání pracovní smlouvy vzít do úvahy všechny okolnosti pracovněprávního vztahu, měl by volit řešení účelná a vhodná, přijatelná pro obě strany pracovněprávního vztahu; neměl by nakládat se svými zaměstnanci diskriminačně.
Při zvážení všech těchto faktorů lze pro účely nastavení modelu fungování podpůrných pedagogických pozic doporučit stanovení místa výkonu práce v rozsahu okresu, maximálně kraje, je-li to důvodné. Zároveň nemusí být vhodné, aby bylo místo výkonu práce sjednáno jen v rámci jedné adresy, neboť toto může nepřiměřeně snížit flexibilitu zaměstnance, potažmo zaměstnavatele.
Při stanovení místa výkonu v rozsahu větším než území jedné obce tedy doporučujeme dobře zvážit, jaká obec by měla být pravidelným pracovištěm a toto pracoviště explicitně sjednat ve smlouvě. Je důležité toto stanovit zejména s ohledem na ekonomické náklady.
