dovolání

2 NZO 5006/2021 - 13

Nejvyšší soud prostřednictvím

Městského soudu v Praze

ke sp. zn. 48 T 7/2019

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu, podávám v neprospěch obviněného

Ing. K. V., nar. ***, trvale bytem ***,

dovolání

proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. 9 To 41/2021, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. 48 T 7/2019, kterým bylo rozhodnuto podle

§ 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu

o zastavení trestního stíhání obviněného,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) trestního řádu, přestože bylo v řízení mu předcházejícím rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

Odůvodnění:

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. 48 T 7/2019 bylo podle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. K. V. pro skutek kvalifikovaný v obžalobě státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 8. 2019 sp. zn. VZV 15/2018 jako zločin úvěrového podvodu podle

§ 211 odst. 1, 2, 6 písm. a) trestního zákoníku. Tohoto zločinu se měl obviněný dopustit tím, že

„ dne 17. 2. 2012 v B., v postavení jediného jednatele společnosti R. s.r.o., IČ ***, se sídlem ***, se záměrem vylákat finanční prostředky ve prospěch společnosti R. s.r.o., uzavřel se zástupci M. s. d., IČ ***, se sídlem ***, (dále jen MSD), Ing. P. J. a Ing. D. T. smlouvu o úvěru č. 502748051 znějící na částku ve výši 70.000.000 Kč, jejímž účelem bylo refinancování úvěrů, dokončení podnikatelského záměru a provozní potřeby, přičemž věděl, že při sjednávání úvěru uvedl nepravdivé údaje, když v „žádosti o poskytnutí úvěru“ ze dne 15. 2. 2012 zamlčel existenci závazku společnosti R. s.r.o. vůči osobě V. V., nar. ***, bytem *** v částce 16.000.000 Kč a existenci závazku vůči společnosti C., s.r.o., IČ ***, se sídlem *** ve výši 1.150.000 Kč, dále v podkladu pro sjednávání úvěru, konkrétně

v „podnikatelském záměru“ zpracovaném dne 23. 1. 2012 uvedl nepravdivé skutečnosti o záměru společnosti R. s.r.o. ohledně vybudování fotovoltaické elektrárny a vybudování zázemí pro vytvoření průmyslové komerční oblasti lehké výroby a služeb oproti skutečnosti, když k datu poskytnutí úvěru byla fotovoltaická elektrárna v k. ú. M. K. - komerční zóna „L.“ v tzv. zkušebním provozu a k žádné další investici na předmětných pozemcích nedošlo, dále v tomto „podnikatelském záměru“ deklaroval za období roku 2011 dodávku vyrobené elektřiny do distribuční sítě za více než 18,7 mil. Kč, avšak v uvedeném období neměla společnost R. s.r.o. uzavřen se společností E. E., a.s., IČ ***, žádný smluvní vztah na dodávku elektřiny, a na základě těchto nepravdivě podaných skutečností zpracovala pracovnice poškozeného MSD dne 16. 2. 2012 soubor vyhodnocení pod označením „Hodnocení klienta

– základní informace“, v nichž vycházela z nepravdivých údajů uváděných Ing. K. V., jakož i jím deklarovaného znaleckého posudku č. 1248-58/2012 datovaného v P. až dne 25. 2. 2012 znaleckým ústavem S. s.r.o., kdy hodnotu zajištění nemovitostmi pro MSD určila v částce

16.800.000 Kč, přičemž Ing. K. V. věděl, že následně získané úvěrové prostředky zčásti použije na jiný než určený účel, když po dosažení uzavření shora citované smlouvy, v níž se MSD zavázalo poskytnout a poskytlo peněžní prostředky formou podnikatelského úvěru v celkové částce 70.000.000 Kč tak, že sice došlo k refinancování stávajících jistin úvěrů společnosti R. s.r.o., konkrétně ke Smlouvě o úvěru č. 652010 ze dne 11. 11. 2010 ve výši 19.000.000 Kč, ke Smlouvě o úvěru č. 502748043 ze dne 31. 1. 2011 ve výši 12.000.000 Kč a refinancování jistin úvěrů společnosti S. T. S. s.r.o., konkrétně ke smlouvě o úvěru č. 632010 ze dne 8. 11. 2010 ve výši 19.000.000 Kč a ke smlouvě o úvěru č. 502696044 ze dne 31. 1. 2011 ve výši 12.000.000 Kč, zbývající úvěrovou částku 8.000.000 Kč, kterou poskytlo M. s. d. dne 21. 2. 2012 na běžný účet č. *** majitele společnosti R. s.r.o. Ing. K. V. po tomto načerpání použil v rozporu se sjednaným účelem, konkrétně:

- bezhotovostně poukázal dne 21. 2. 2012 v částce 2.830.583 Kč na účet č. *** majitele K. V., pod označením vratka půjčky společníka,

- bezhotovostně poukázal dne 21. 2. 2012 v částce 1.150.000 Kč na účet č. *** majitele společnosti C., s.r.o., pod označením vratka úvěru,

- bezhotovostně poukázal dne 21. 2. 2012 v částce 230.000 Kč na účet č. *** majitele S. T. S., s.r.o. pod označením úrok SKI,

- uskutečnil výběr v hotovosti dne 22. 2. 2012 v částce 500.000 Kč,

- uskutečnil výběr v hotovosti dne 24. 2. 2012 v částce 325.000 Kč,

- bezhotovostně poukázal dne 24. 2. 2012 v částce 141.000 Kč na účet č. *** majitele S. T. S., s.r.o. pod označením úroky SKI,

- dne 24. 2. 2012 v částce 141.000 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. *** xxxxxxxx X. s. d., pod označením úroky MSD,

- dne 24. 2. 2012 v částce 39.108 Kč a 7.590 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. *** xxxxxxxx XXXx. V.,

- dne 24. 2. 2012 v částce 14 771 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. *** majitele E. E., a.s.,

- dne 27. 2. 2012 v částce 44 412 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. *** xxxxxxxx XXXx. M. pod označením zástava,

- dne 29. 2. 2012 v částce 800.000 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. *** majitele A. B.,

- dne 29. 2. 2012 v částce 175.000 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. *** xxxxxxxx X. s. d., pod označením úroky MSD,

po tomto vyčerpání úvěrových prostředků vědomě úvěr nesplatil, ačkoli se zavázal v čl. IV. odst. 2 Smlouvy o úvěru č. 502748051 hradit úrok z poskytnutých peněžních prostředků ode dne prvního čerpání úvěru na měsíční bázi a dle odst. 5 uvedeného článku se zavázal jakékoliv částky hradit na účet

M. s. d. č. *** vedený ČSOB a.s. pod variabilním symbolem ***, přičemž obžalovaný Ing. K. V. uskutečnil tyto splátky úvěru z účtu č. *** společnosti R. s.r.o. pouze v období od 29. 2. 2012 do 27. 11. 2012 v celkem osmi platbách v celkové výši 4.477.000 Kč, dále provedl v období od 27. 12. 2012 do 26. 4. 2013 celkem pět splátek úvěru ve výši 2.665.000 Kč ze svých osobních účtů číslo *** vedeného u KB,

a.s. a číslo *** vedeného u ČSOB a.s., kdy těmto provedeným splátkám vždy bezprostředně předcházely platby poukazované na dotčené účty z účtů číslo *** vedeného u ČSOB, a.s. a číslo *** vedeného u Expobank CZ, a.s. majitele Ing. D. T., nar. ***, který byl v uvedené době členem představenstva MSD, přičemž původ těchto přeposílaných peněžních prostředků pocházel z MSD, a to zjevně z jeho sjednaných půjček, tyto splátky naposledy k datu 26. 4. 2013 činili celkem

7.142.000 Kč a rozhodně nebyly generovány z výnosů výroby elektřiny fotovoltaické elektrárny, či prodejních cen zasíťovaných pozemků tak, jak splácení tohoto úvěru při jeho sjednávání deklaroval u MSD a nebyly generovány ani z žádné jiné obchodní činnosti společnosti R. s.r.o., a přestože se zavázal řádné splacení úvěru zajistit zřízením zástavního práva k movitým věcem, a to formou Notářského zápisu sp. zn. NZ 203/2012, N 209/2012 ze dne 17. 2. 2012 a uzavřením Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 17. 2. 2012, konkrétně zástavním právem zapsaným na LV

č. *** pro k.ú. M. K. vedené u Katastrálního úřadu pro J. k., ve vlastnictví třetí osoby, a to společnosti

S. T. S., s.r.o., IČ ***, jejímž byl Ing. K. V. jednatelem, jakož i bianco směnkou č. 502748051 vystavenou společností R. s.r.o. na řad MSD avalovanou jím, coby fyzickou osobou, tyto zástavy nedosahovaly takové hodnoty ke dni sjednání úvěru a těmito zajišťovacími instituty nemohlo být MSD uspokojeno v případě, že by úvěr č. *** nebyl splacen, když uvedené movité věci ohodnotila znaleckým posudkem č. *** společnost E. S. A. s.r.o. na částku 41.755.500 Kč a nemovité věci ohodnotil znaleckým posudkem č. *** Ing. B. R. na částku 15.991.180 Kč s tím, že k zastaveným nemovitým věcem bylo zjištěno, že v době sjednávání úvěru sice tyto již byly zastaveny ve prospěch MSD, a to na základě shora citované, dříve uzavřené smlouvy o úvěru č. 632010 a smlouvy o úvěru č. 502696044, ale oba úvěry byly v plné výši splaceny dne 21. 2. 2012 právě poskytnutým úvěrem, kdy s ohledem na shora popsanou skutečnost, že společnost R. s.r.o. nevyvíjela žádnou obchodní činnost, musel si být od počátku tohoto úvěrového vztahu vědom toho, že předmětný úvěr nesplatí, a tímto svým jednáním, při zohlednění částečných splátek úroků úvěru a zástavního práva k movitým a nemovitým věcem způsobil poškozenému M. s. d., v likvidaci, IČ …, škodu velkého rozsahu nejméně ve výši 5.111.320 Kč.“

2. Městský soud v Praze po dokazování provedeném v hlavním líčení dospěl ke skutkovým závěrům, podle nichž obviněný Ing. K. V. jako jednatel společnosti

R. s.r.o. a zároveň předseda kontrolní komise M. s. d. při sjednávání úvěrové smlouvy pro společnost R. s.r.o. u tohoto družstva uvedl nepravdivé údaje, avšak svým jednáním nezpůsobil škodu, neboť úvěr byl v plné výši pokryt zastavenými movitými a nemovitými věcmi. Tento skutek soud prvního stupně následně kvalifikoval pouze jako přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Mírnější právní kvalifikace se odrazila v promlčení trestní odpovědnosti. Promlčecí doba, která v daném případě činila tři roky, začala běžet od naplnění znaků skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, a proto k promlčení trestní odpovědnosti došlo nejpozději ke dni 15. 2. 2015. Usnesení o zahájení trestního stíhání, které jinak přerušuje běh promlčecí doby, bylo obviněnému doručeno až posléze.

3. Právní kvalifikaci skutku jako zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. b) trestního zákoníku, na kterou státní zástupce poukázal během hlavního líčení, Městský soud v Praze nepřisvědčil. V odstavci 28. odůvodnění svého usnesení vyložil, z jakých důvodů nelze vůči obviněnému dovodit zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, která je předvídána v podobě kvalifikačního znaku vyjádřeného v § 211 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku. Podle názoru soudu prvního stupně vyplývala obviněnému jako členovi kontrolní komise M. s. d. ze smlouvy o výkonu funkce pouze obecná povinnost kontrolovat veškerou činnost družstva, projednávat stížnosti členů družstva, vyjadřovat se k účetním materiálům a upozorňovat na zjištěné nedostatky. Jestliže zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného nezakládá dohoda o hmotné odpovědnosti, nemohla tuto povinnost založit ani smlouva o výkonu funkce člena kontrolní komise družstva. Soud prvního stupně rovněž vytkl státnímu zástupci, že pokud důkazy založené ve spisovém materiálu nasvědčovaly porušení zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného, měl skutek odpovídajícím způsobem kvalifikovat již od počátku vedení trestního stíhání, nikoli se domáhat jeho odchylného posouzení teprve v průběhu hlavního líčení po doplněném dokazování.

4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v zákonné lhůtě stížnost, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná nyní napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. 9 To 41/2021. Soud druhého stupně rovněž nepřisvědčil argumentaci státního zástupce, podle které obviněný jako člen kontrolní komise M. s. d. vystupoval v postavení osoby, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně. V odstavci

26. odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že nelze shledávat podobnost nyní posuzovaného případu obviněného se situací Ing. D. T., bývalého předsedy představenstva M. s. d., který byl dříve rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2019 sp. zn. 5 To 41/2019 uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 2, 5 písm. b), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, tedy taktéž v postavení osoby mající zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Na rozdíl od představenstva, jako výkonného orgánu M. s. d., neřídila kontrolní komise činnost družstva, ale byla oprávněna kontrolovat ji z hlediska dodržování právních norem a projednávat stížnosti členů družstva a měla tak činit s péčí řádného hospodáře. S otázkou promlčení trestní odpovědnosti se vypořádal stejným způsobem jako soud prvního stupně, protože neshledal správnou právní kvalifikaci s přísnější trestní sazbou odnětí svobody.

5. S výše uvedeným právním závěrem soudů obou stupňů, podle něhož nedošlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu úvěrového podvodu podle

§ 211 odst. 1, 5 písm. b) trestního zákoníku, a proto byly dány podmínky pro zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, pokud byl skutek právně kvalifikován pouze jako přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, se však nelze ztotožnit.

6. Východiskem pro založení trestní odpovědnosti obviněného je existence kvalifikačního znaku vyjádřeného v § 211 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku, podle něhož se pachatel musí nacházet v postavení osoby, která měla zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Zmíněná zvlášť přitěžující okolnost představuje okolnost odvíjející se od zvláštní vlastnosti subjektu trestného činu. Osobou mající zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného se rozumí osoba, pro kterou se tato povinnost přímo zakládá z jejího pracovního vztahu, zvláště pak z jejího pracovního, funkčního nebo služebního zařazení a s tím spojeného vymezení jejích povinností. Ochrana zájmů poškozeného, jako hlavní a profilující úkol této osoby, může vyplývat buď přímo z určitého právního předpisu anebo ze smlouvy.

7. Zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného vyplývala pro obviněného ze zastávané funkce předsedy kontrolní komise M. s. d. Jeho činnost provozovaná na základě povolení České národní banky v právní formě družstevní záložny se řídila zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v tehdejším znění (dále jen „zákon č. 87/1995 Sb.“). Pokud otázky týkající se uvedeného zvláštního typu družstva nebyly upraveny v zákoně č. 87/1995 Sb., nastupovala obecná úprava obsažená v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, v tehdejším znění (dále jen „obchodní zákoník“). Kontrolní komise, jejímž členem byl obviněný, představovala jeden z volených orgánů družstva, jehož oprávnění byla vymezena zákonem.

8. Pokud jde o identifikaci zákonného ustanovení, z něhož lze dovodit zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, předně je namístě odkázat na § 244 obchodního zákoníku, v němž byl zakotven profilující okruh činnosti kontrolní komise spočívající ve výkonu kontrolní povinnosti, kterou se podstatně zajišťovala ochrana majetku družstva. Především lze upozornit, že ve smyslu § 244 odst. 1 obchodního zákoníku byla kontrolní komise nadána oprávněním kontrolovat veškerou činnost družstva, a to s dopadem na jeho hospodaření. Jakékoli omezení této kontrolní povinnosti by bylo ze zákona nepřípustné. Kontrolní komisi byly zároveň svěřeny

potřebné nástroje k uskutečnění kontroly vůči činnosti družstva a jeho orgánům. Ve smyslu § 244 odst. 6 obchodního zákoníku bylo zdůrazněno, že kontrolní komise byla oprávněna vyžadovat si u představenstva jakékoliv informace o hospodaření družstva. Představenstvo pak bylo povinno bez zbytečného odkladu oznámit kontrolní komisi všechny skutečnosti, které mohly mít závažné důsledky v hospodaření nebo postavení družstva a jeho členů. Kontrolní komisi se v § 244 odst. 3 obchodního zákoníku ukládala kompetence upozornit na zjištěné nedostatky představenstvo družstva a vyžadovat po něm zjednání nápravy. Xxxx odpovídala povinnost představenstva projednat avizované nedostatky a rozhodnout o zjednání nápravy podle výsledků zjištění kontrolní komise. Jestliže by představenstvo nezjednalo nápravu, dál se nabízelo učinit podnět ke svolání schůze představenstva (§ 243 odst. 4 obchodního zákoníku), případně požadovat zařazení určité záležitosti na pořad jednání členské schůzce nebo požadovat svolání mimořádné členské schůze (§ 239 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku). Na podporu svěřených kompetencí disponovala kontrolní komise rovněž dalšími nástroji, například oprávněním uplatňovat vůči členům představenstva nároky družstva na náhrady škody z odpovědnosti jejich členů (§ 251 obchodního zákoníku) nebo oprávněním vydávat souhlas k uzavření smlouvy, na jejímž základě mělo družstvo nabýt nebo zcizit majetek, přesahoval-li určitou hodnotu (§ 193 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 8 a § 243 odst. 8 obchodního zákoníku).

9. Souhrn uvedených postupů kontrolní komise, soustředěných na zjišťování skutečného stavu věcí a vyvolání odpovídající reakce na nedostatky vyskytující se v činnosti družstva a jeho orgánů směrem k hospodaření družstva, ukazuje na specifikaci způsobu, jakým měly být hájeny majetkové zájmy družstva z této pozice. Povaha zájmů družstva byla určována potřebou zajistit péči o majetek vkladatelů, resp. členů družstva, kteří ho společně vlastnili. Vztah k majetku družstva ohrožuje typicky formální řízení tohoto subjektu, pokud tuto situaci podporuje selhání kontrolní komise ve výkonu svých povinností. Od okamžiku přijetí funkce člena kontrolní komise byla na obviněného vázána povinnost k řádnému prosazování zájmů družstva. Podíl obviněného na zabezpečení ochrany majetku družstva byl zvýrazněn jeho působením v pozici zvoleného předsedy kontrolní komise M. s. d., tedy odpovědné osoby stojící v čele takového orgánu. Obviněný pobíral za odpovědnou funkci tehdy náležitou odměnu – zpočátku 30.000 Kč, posléze 50.000 Kč.

10. Obviněný byl zavázán smlouvou o výkonu člena kontrolní komise M. s. d. ze dne

1. 8. 2011 (resp. dodatkem č. 1 ze dne 1. 5. 2013, jímž se mu zvyšovala odměna za výkon funkce člena kontrolní komise), ve které se stvrzovaly jeho zákonné povinnosti, již primárně plynoucí z existence funkce v kontrolní komisi. V rámci výkonu uvedené funkce se po obviněném nepochybně očekávalo vlastní rozhodování, které muselo reálně zohledňovat majetkové zájmy družstva, nikoli zájmy osobní. Obviněný však v podstatě rezignoval na svou kontrolní funkci a svého postavení u poškozeného využil. V době, kdy jako statutární orgán obchodní společnosti R. s.r.o. předmětný úvěr prostřednictvím nepravdivých údajů sjednal, resp. vylákal na úkor poškozeného družstva, zároveň působil právě i jako předseda kontrolní komise M. s. d.

11. M. s. d. bylo družstevní záložnou, tedy zvláštním typem družstva, které je rozdílné od jiných, např. bytového družstva, jehož činnost je úzce spjata s bydlením. Ve vazbě na výklad kvalifikačního znaku ve smyslu § 211 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku, podle něhož se obviněný nacházel v postavení osoby, která měla zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, je proto nutné současně vzít v potaz ještě

specifické podmínky, za kterých mohlo družstvo provozovat finanční činnosti na podporu hospodaření svých členů v režimu zákona č. 87/1995 Sb. M. s. d. vyvíjelo aktivitu v sektoru úvěrových institucí, na které dopadala pravidla obezřetného podnikání. Znamená to, že obviněný byl povinen prosazovat z titulu svěřené kontrolní úlohy vůči chodu družstevní záložny takový přístup, aby tato družstevní záložna, resp. její orgány nepodnikaly způsobem, který ohrožuje návratnost vkladů jejich členů a bezpečnost a stabilitu družstevní záložny, jak má na zřeteli požadavek ukotvený v § 1 odst. 5 písm. b) zákona č. 87/1995 Sb. Obviněný byl povinen rovněž dbát o dodržování požadavku vyplývajícího z § 1 odst. 5 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., aby nedocházelo k uzavírání smluv za nápadně nevýhodných podmínek pro družstevní záložnu. Z uvedených ustanovení zákona č. 87/1995 Sb. lze dovodit existenci zvlášť uložené povinnosti obviněného hájit zájmy poškozeného ve smyslu

§ 211 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku. Vyjmenované povinnosti je třeba podtrhnout obzvlášť tehdy, pokud M. s. d. vykazovalo charakter velké družstevní záložny s počtem několika tisíce členů, v důsledku čehož se snižovala jejich aktivizace na fungování družstevní záložny, včetně možnosti přehlížení rizik úvěrové angažovanosti ve vztahu k subjektům blízkým, resp. ekonomicky spřízněným osobám řídícím družstevní záložnu.

12. Kontrolní komise družstevní záložny v určitých případech poskytování úvěrů participovala na úvěrovém procesu, jak je patrné ve vazbě na úpravu střetů zájmů v § 7 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb. Předpokládala rozdílný mechanismus rozhodování ohledně uvažovaného konfliktu s osobním zájmem volených orgánů. Z tohoto důvodu směl být členům kontrolní komise družstevní záložny poskytnut úvěr jen s předchozím souhlasem představenstva. Z opačného úhlu viděno, pokud žadatelé o úvěr byli z řad členů představenstva či osob jim blízkých, musel být vyžadován předchozí souhlas kontrolní komise. V rozebírané souvislosti vyšlo najevo, že Ing. D. T., člen představenstva M. s. d., uzavřel několik sporných úvěrových smluv s tímto družstvem, za což byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2019 sp. zn.

5 To 41/2019 uznán vinným dvěma zločiny úvěrového podvodu podle

§ 211 odst. 1, 2, 6 písm. a) trestního zákoníku (body 1. a 3. xxxxxxxx) a zločinem

úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 2, 5 písm. c) trestního zákoníku (bod 2. rozsudku). V podobném duchu se ukázalo, že J. J., syn předsedy představenstva

M. s. d. Ing. P. J., byl ve spojitosti s poskytnutým úvěrem od tohoto družstva pro obchodní společnost R. S., ve které působil jako jediný člen představenstva, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 41 T 11/2020 uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku (tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť jmenovaný obviněný podal proti němu odvolání, které zatím nebylo projednáno před odvolacím soudem). Kontrolní komise

M. s. d. měla uvedené věci prověřovat důsledně a ochraňovat tak majetkové zájmy všech členů družstevní záložny, kteří do ní vstoupili za účelem, aby mohli využívat jejích služeb.

13. Zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného vyjádřenou v § 211 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku je třeba vykládat rovněž spolu s významem předvídaného angažmá kontrolní komise, jejímž byl obviněný předsedou, v oblasti fungování řídícího a kontrolního systému a povinností s tímto úzce souvisejících. S odkazem na § 7a zákona č. 87/1995 Sb. musela mít družstevní záložna zřízený řídící a kontrolní systém. Na základě zákonného zmocnění byly podrobnější požadavky na něj kladené stanoveny ve vyhlášce č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank,

spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, v tehdejším znění. Z ustanovení § 12 citované vyhlášky vyplýval předpoklad dohlížení kontrolní komise, zda je řídící a kontrolní systém funkční a efektivní, vyhodnocování tohoto systému a jednání o záležitostech, které se týkaly strategického směřování povinné osoby a usměrňování rizik, kterým je nebo by mohla být povinná osoba vystavena, tedy postavení jako dozorčího orgánu. Kontrolní komisi M. s. d. byly uloženy úkoly v oblasti systému vnitřní kontroly a souvisejících řídících mechanismů tohoto družstva, které byly rozvedeny Směrnicí č. 09/2011, Vnitřní kontrolní systém verze 1.00 (účinnosti nabyla 1. 7. 2011), resp. Vnitřním předpisem č. 09/2011, Vnitřní kontrolní systém verze 2.00 (účinnosti nabyl 18. 12. 2012). Úkoly vyjmenované v čl. V předmětné instrukce byly této kontrolní komisi uloženy nad rámec běžně stanovené působnosti tohoto orgánu v jiných předpisech a stanovách družstva. Zahrnovaly mimo jiné onu povinnost dohlížet, zda řídící a kontrolní systém je funkční a efektivní, alespoň jednou ročně toto vyhodnocovat, a v rámci plnění této povinnosti pravidelně jednat také o záležitostech, které se týkají strategického směřování M. s. d. a usměrňování rizik, kterým je nebo by mohlo být M. s. d. vystaveno. Dále se měla kontrolní komise podílet na směřování, plánování a vyhodnocení činnosti vnitřního auditu a vyhodnocování compliance, nesla odpovědnost za dohled nad zajištěním compliance M. s. d. atd. Zapojení kontrolní komise M. s. d. bylo tedy širší než u jiných družstev působících v neregulatorních odvětvích, resp. jiných zvláštních typech družstev, v důsledku čehož je možné zrcadlově vyvozovat její zvýšenou odpovědnost směřující k ochraně zájmů družstva.

14. Zásadní systémové nedostatky v podnikání M. x. x. xxxxxxxx rozhodnutí České národní banky, Sekce licenčních a sankčních řízení, ze dne 19. 9. 2013 č. j. 2013/10482/570, na jehož základě bylo uvedenému subjektu odňato povolení působit jako družstevní záložna. Nedostatky se opíraly o zjištění dohledového orgánu v oblasti řízení úvěrového rizika nebankovních subjektů a rizik spojených s úvěrovými činnostmi družstva a v oblasti naplňování předpokladů řádné správy a řízení družstva v souvislosti s předcházením vzniku střetu zájmů. Nabízí se poukázat zejména na pasáže z odůvodnění rozhodnutí o odnětí povolení pod body 556 až 575. Například v bodě 559 se zvýrazňuje konstatování (cit.): „Zcela nedostatečné, neprofesionální, amatérské, mechanické a až naivní postupy účastníka při vyhodnocování rizik jednotlivých konkrétních úvěrových obchodů, jejich schvalování a při následném sledování těchto obchodů a jejich rizik v průběhu úvěrového vztahu, vykazovaly naprosto zásadní nedostatky a nevedly k účinnému řízení rizik, resp. o řízení rizik ve faktickém smyslu nelze vůbec hovořit.“ Vnitřní kontrolní systém, na který měla kontrolní komise dohlížet pod vedením obviněného, fakticky nefungoval a úvěrové portfolio společnosti dosahovalo významně toxický ráz. Rozhodnutím bankovní rady České národní banky ze dne 17. 12. 2013 č. j. 2013/5212/110 byl podaný rozklad

M. s. d. zamítnut a rozhodnutí České národní banky o odnětí povolení potvrzeno.

15. Celkově rozebraná situace, v níž se ocital obviněný v postavení předsedy kontrolní komise poškozené družstevní záložny – M. s. d., není srovnatelná s obvyklými situacemi, ve kterých judikatura dosud zapovídala dovození zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného u vedoucího pracovníka, jednatele obchodní společnosti, předsedy představenstva akciové společnosti, případně jiných osob, jen na základě jejich postavení ve vedoucí funkci v podniku.

16. V posuzované věci byl zjištěn skutkový stav postačující pro závěr, že došlo ke spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. b) trestního

zákoníku. Skutečnost, že v popisu skutku není uvedena okolnost, týkající se postavení obviněného jako předsedy kontrolní komise M. s. d., nemá žádný vliv na zachování totožnosti skutku. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek. Při posuzování totožnosti skutku jde vždy o skutek, nikoli právní kvalifikaci, což je patrné ze vzájemného vztahu těchto pojmů. Totožnosti skutku se tudíž nedotýká, jestliže zde přistoupila okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, jejíž právní posouzení zakládá znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu.

17. Změna užité právní kvalifikace však vede ke změně délky promlčecí doby. V případě, že skutek je trestným činem s přísnější trestní sazbou odnětí svobody ve srovnání s trestným činem, pro který bylo dosud vedeno trestní stíhání, resp. o které uvažoval soud po podaní obžaloby, je třeba z tohoto hmotněprávního posouzení vyvodit náležité závěry týkající se vyloučení promlčení trestní odpovědnosti. Horní hranice trestní sazby odnětí svobody podle § 211 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku činí osm let. Promlčecí doba v případě tohoto trestného činu je deset let, neboť horní hranice trestní sazby činí nejméně pět let [§ 34 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku]. Jestliže byl skutek spáchán dne 15. 2. 2012 (resp. 17. 2. 2012) a trestní stíhání obviněného bylo zahájeno 26. 2. 2018, stalo se tak ještě před skončením promlčecí doby. Pokud bylo trestní stíhání obviněného v odpovídající desetileté promlčecí době řádně zahájeno, nelze jej považovat za nepřípustné z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu.

18. Mimoto není případná výhrada Městského soudu v Praze, že návrh na změnu právní kvalifikace oproti původně obsažené v obžalobě učinil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze teprve v průběhu hlavního líčení po doplnění dokazování. Vázanost soudu obžalobou se totiž týká pouze toho, o jakém skutku rozhoduje. Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán (§ 220 odst. 3 trestního řádu). Jestliže je ve skutku následně spatřován jiný trestný čin, což není zcela neobvyklé i ve věcech majetkové a hospodářské trestné činnosti, je předvídán procesní postup, který dovoluje změnit právní posouzení žalovaného skutku za současného upozornění obviněného na možnost tohoto jeho odchylného posouzení (§ 190 odst. 2 trestního řádu).

19. Lze tak shrnout, že rozhodnutí Městského soudu v Praze trpí vadami zakládajícími dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu. Protože soud prvního stupně nesprávně posoudil skutek jako přečin úvěrového podvodu podle

§ 211 odst. 1 trestního zákoníku a nikoli jako zločin úvěrového podvodu podle

§ 211 odst. 1, 5 písm. b) trestního zákoníku, je naplněn dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Z uvedeného je dále patrné, že došlo i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) trestního řádu, neboť v návaznosti bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Vzhledem k právní kvalifikaci skutku jako trestného činu s přísnější trestní sazbou odnětí svobody, tedy takové právní kvalifikaci, která měla být správně aplikována, neuplynula v mezidobí promlčecí doba, jejíž délka se od ní odvíjela. Pokud Vrchní soud v Praze stížnost státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Praze zamítl jako nedůvodnou, potom založil vadu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť uvedené

pochybení soudu prvního stupně nenapravil, třebaže k tomu měl na podkladě podané stížnosti státního zástupce vytvořen náležitý procesní prostor.

S ohledem na popsané skutečnosti

navrhuji,

aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu:

1. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. 9 To 41/2021, dále zrušil i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. 48 T 7/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

2. a dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Městského soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuji i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 8. prosince 2021

XXXx. Xxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce