Obviněný Mgr. M. V. – dovolání

1 NZO 5121/2018-15

Nejvyšší soud prostřednictvím

Okresního soudu v Ostravě

ke sp. zn. 5 T 131/2014

Obviněný Mgr. M. V. – dovolání

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněného Mgr. M. V.

d o v o l á n í

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.9.2018 sp. zn. 6 To 222/2018, a to proti výroku, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě podaná proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5.4.2018 sp. zn. 5 T 131/2014, jímž bylo trestní stíhání obviněného Mgr. M. V. zastaveno podle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) trestního řádu, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu, tedy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20.12.2016 sp. zn. 5 T 131/2014 byl obviněný Mgr. M. V. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že

ve dnech 3.5.2011 ve F. – M. na ulici 8. P. P. v úmyslu se obohatit, uzavřel dohodu o narovnání závazku z půjčky uzavřené mezi věřitelem Mgr. M. V. a dlužníkem M. P. dne 14.4.2010, která byla zajištěna bianko směnkou vystavenou dlužníkem M. P. a fiktivní dohodu o půjčce mezi Mgr. M. V. jako věřitelem a Ing. H. P. jako dlužníkem k zajištění narovnání závazku z téže půjčky mezi věřitelem Mgr. M. V. a dlužníkem M. P. ze dne 14.4.2010, to vše poté, co pohledávku ze dne 14.4.2010 postoupil v přesně nezjištěné době

od 14.4.2010 do 6.1.2011 svému otci Ing. P. V. jako jistinu za půjčku uzavřenou mezi Ing. P. V. jako věřitelem a Mgr. M. V. jako dlužníkem ve výši 400.000 Kč, vylákal od směnečného ručitele dlužníka Ing. H. P. úhradu dluhu ve výši 300.000 Kč, jednak dne 3.5.2011 ve F. – M. na ulici 8. P. P. zaplacením finanční hotovosti ve výši 300.000 Kč, jednak bankovním převodem dne 3.5.2011 částku 30.000 Kč a dne 6.5.2011 částku 20.000 Kč na svůj účet * vedený u Č. s., a. s., přestože si byl vědom, že již není vlastníkem pohledávky zajištěné předmětnou směnkou a směnečnému dlužníku Ing. H. P. zamlčel v době uzavření smlouvy o narovnání a smlouvy o půjčce zajišťující narovnání, že tuto pohledávku ze smlouvy uzavřené mezi věřitelem Mgr. M. V. a dlužníkem M. P. dne 14.4.2010, z níž mu směnečný dlužník Ing. X. X. xxxxx dne 3.5.2011 a 6.5.2011 včetně zajišťující bianko směnky, postoupil svému otci Ing. P. V., který ji následně dne 24.9.2012 uplatnil u Krajského soudu v Ostravě směnečnou žalobou na vydání směnečného platebního rozkazu v rámci směnečného řízení vůči žalovanému směnečnému ručiteli Ing. H. P. o zaplacení 2.000.000 Kč, platební rozkaz byl Krajským soudem v Ostravě dne 23.10.2012 vydán pod č. j. 32Cm 659/2012-10 a směnečným dlužníkem řádně a včas rozporován podáním námitek a způsobil tak poškozenému Ing. X. X. xxxxx ve výši nejméně 350.000 Kč.

Současně bylo rozhodnuto o trestu a výrokem podle § 229 odst. 1 trestního řádu také o náhradě škody.

Z podnětu odvolání obviněného Mgr. M. V. a poškozeného Ing. H. P. byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2017 sp. zn. 6 To 146/2017 rozsudek soudu prvního stupně dle § 258 odst. 1 písm. a), b),

c) trestního řádu v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 1 trestního řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nalézacímu soudu bylo uloženo provést doplnění dokazování ohledně stíhaného skutku a zvážit, zda v dané věci není poškozeným jiná fyzická osoba, a to Ing. P. V., otec obviněného Mgr. M. V.

Okresní soud v Ostravě poté v dalším hlavním líčení usnesením ze dne 5.4.2018 sp. zn. 5 T 131/2014 podle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu zastavil trestní stíhání obviněného Mgr. M. V. pro skutek spočívající v tom, že

ve dnech 3.5.2011 a 6.5.2011 ve F. – M. na ulici 8. P. P. v úmyslu se obohatit pod záminkou uzavření dohody o narovnání závazku z půjčky mezi Mgr. M. V. jakožto věřitelem a M. P. jakožto dlužníkem ze dne 14.4.2010, zajištěné bianko směnkou vystavenou M. P., vylákal od Ing. H. P. jakožto směnečného rukojmího úhradu hotovosti 300.000 Kč dne 3.5.2011, úhradu částky 30.000 Kč dne 3.5.2011 bankovním převodem na svůj účet číslo *, vedený u Č. s., a. s., a úhradu částky 20.000 Kč dne 6.5.2011 bankovním převodem na účet č. *, přestože si byl vědom toho, že již není vlastníkem pohledávky zajištěné předmětnou bianko směnkou a Ing. X. X. xxxxxxx, že tuto pohledávku společně s bianco směnkou dne 6.1.2011 postoupil svému otci Ing. P. V., který ji následně dne 24.9.2012 uplatnil proti

Ing. H. P. u Krajského soudu v Ostravě návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, a tímto jednáním způsobil Ing. H. P. celkovou škodu ve výši 350.000 Kč,

který byl obžalobou Okresního státního zastupitelství ve Frýdku - Místku ze dne 9.6.2014 sp. zn. 1 ZT 131/2013 kvalifikován jako přečin podvodu podle

§ 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Lze doplnit, že skutek byl ve výrokové části usnesení o zastavení trestního stíhání vymezen shodně jako v obžalobě.

Následně podaná stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě proti citovanému usnesení byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.9.2018 sp. zn. 6 To 222/2018. Týmž usnesením současně byla podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnuta stížnost Ing. H. P., a to jako podaná osobou neoprávněnou. S posledně citovaným výrokem je přitom nutno souhlasit, když proti rozhodnutí podle

§ 223 odst. 1 trestního řádu může podle § 223 odst. 1 trestního řádu podat stížnost pouze státní zástupce, tudíž tento výrok není dovoláním nijak napadán.

Pokud se týká důvodů zastavení trestního stíhání, pak nalézací soud nijak nezpochybnil skutečnost, že obviněný Mgr. M. V. žádal a přijal úhradu předmětné pohledávky v době, kdy již nebyl jejím vlastníkem ani vlastníkem zajišťovací bianco směnky, protože ji již dříve postoupil svému otci Ing. P. V. S ohledem na následnou argumentaci stížnostního soudu je nutné k tomu zdůraznit, že nalézací soud neuvěřil tvrzení otce obviněného Mgr. M. V., svědka Ing. P. V., podle kterého byla pohledávka vymáhána pro něho na základě zmocnění, jež Mgr. M. V. ústně udělil, ale výslovně konstatoval, že obviněný se domáhal plnění pro svoji osobu, nikoli jako osoba vymáhající dluh pro oprávněného věřitele Ing. P. V. Současně nalézací soud uvedl, že o postoupení pohledávky nebyli dlužník ani ručitel informováni, ačkoli obviněný byl ve smyslu §

526 odst. 1 a § 528 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“) povinen tyto osoby o postoupení pohledávky uvědomit. K tomu soud poukázal na § 526 odst. 1 větu druhou občanského zákoníku, podle kterého pokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Plněním vůči obviněnému se tak Ing. H. P. podle soudu zprostil svého závazku ručitele a nevznikla mu větší škoda ve smyslu § 138 odst. 1 trestního zákoníku, která je formálním znakem přečinu podvodu podle

§ 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Ve vztahu k osobě Ing. H. P. tak podle nalézacího soudu nebyly naplněny všechny formální znaky přečinu podvodu ani jiného přečinu podle trestního zákoníku. Další osobou dotčenou týmž skutkem, které vznikla škoda charakteru finanční újmy, je Ing. P. V.; ten však jako otec obviněného, tj. osoba, která je k obviněnému ve vztahu uvedeném v § 100 odst. 2 trestního řádu, v hlavním líčení výslovně odepřel souhlas s trestním stíháním obviněného ve smyslu § 163 odst. 1 trestního řádu. Soud prvního stupně tak uzavřel, že na základě zmíněného odepření souhlasu je trestní stíhání obviněného pro skutek, který nese všechny formální znaky přečinu podvodu podle

§ 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, nepřípustné a musí být zastaveno podle

§ 223 odst. 1 trestního řádu.

Krajský soud v Ostravě jako soud stížnostní se se skutkovými zjištěními i právními názory soudu prvního stupně v celém rozsahu ztotožnil a odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ovšem interpretoval tak, že z důkazů jednoznačně vyplynulo, že obviněný Mgr. M. V. byl svědkem Ing. P. V. pověřen vymáháním dluhu. Poškozeným je tedy i podle stížnostního soudu Ing. P. V., kterému obviněný vymožené peníze nepředal.

S popsanými názory soudů obou stupňů týkajícími se nepřípustnosti trestního stíhání obviněného nelze souhlasit.

Podle § 163 odst. 1 trestního řádu mj. trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle

§ 209 trestního zákoníku proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 trestního řádu), lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.

Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřípustnosti podle

§ 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, které dovodily okresní i krajský soud činné ve věci, nemůže především obstát již proto, že skutek je ve výroku usnesení popsán tak, že závěr ve smyslu § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu nepřichází vůbec v úvahu. V popisu skutku je totiž uveden jako poškozený Ing. H. P., u kterého žádného souhlasu k zahájení trestního stíhání nebo k pokračování v tomto trestním stíhání není zapotřebí. Jestliže soud dospěje k závěru, že poškozeným byla jiná osoba než ta, jež byla za poškozeného označena v obžalobě a tato okolnost má význam pro přípustnost, resp. nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu

§ 163 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, pak je nutno, aby se závěr soudu o osobě poškozeného promítl do popisu skutku ve výroku usnesení, kterým je trestní stíhání podle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodů § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu zastavováno. Výrok je konstitutivní a esenciální částí soudního rozhodnutí, a pokud je v něm jako poškozený uvedena osoba, u které aplikace

§ 163 odst. 1 trestního řádu nepřichází v úvahu, nemůže závěr o nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu obstát bez ohledu na skutečnosti uvedené v odůvodnění rozhodnutí.

Shora označená soudní rozhodnutí však, vedle popsaného spíše formálního pochybení, nemohou obstát ani z důvodů věcných.

Přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

V případě trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku není v obecné rovině vyloučeno, aby osoba uvedená v omyl nebo osoba, které byly zamlčeny podstatné skutečnosti, byly odlišné od osoby poškozené, tedy osoby, k jejíž škodě pachatel sebe nebo jiného obohatil. V předmětné trestní věci se však o takovou situaci nejedná. Osobou uvedenou v omyl byl nepochybně Ing. H. P., jenž s vědomím, které neodpovídalo skutečnosti, že obviněný Mgr. M. V. je dosud vlastníkem předmětné pohledávky zajištěné biankosměnkou, provedl majetkové dispozice, při kterých v hotovosti a bankovními převody předal

do dispozice obviněného částku ve výši celkem 350.000 Kč. Pokud by Ing. H. P. znal skutečný stav věci, tj. že pohledávka byla postoupena jiné osobě, předmětné majetkové dispozice by neprovedl a obviněnému jako původnímu věřiteli by dluh neplnil. Ing. H. P. jako svědek totiž výslovně uvedl, že pokud by měl zmíněnou informaci, nikdy by s obviněným nejednal a žádné peníze by mu nevyplácel. Tím, že Ing. H. P. obviněnému Mgr. M. V. plnil částku 350.000 Kč bez právního důvodu, došlo ke zmenšení jeho majetku a vznikla mu v této výši na majetku škoda. Nepochybně tedy byl osobou nejen uvedenou v omyl, ale současně osobou trestným činem podvodu poškozenou.

K tomu je nutné doplnit, že § 526 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku chránil dlužníka pro případ, že věřitel při postoupení pohledávky nesplnil svoji notifikační povinnost. Nelze však z něho pro oblast trestního práva dovozovat, že dlužník by nemohl být osobou poškozenou trestným činem podvodu v případě, že postupitel po postoupení pohledávky úmyslně aktivním jednáním předstírá, že je nadále věřitelem, a neoprávněně tak dosáhne toho, aby dluh byl splněn v jeho prospěch. Navíc soudy nezohlednily skutečnost, že Ing. H. P. měl ve věci postavení směnečného ručitele zajišťovací biankosměnky. Směnka, která plní zajišťovací funkci, není k zajištěnému závazku akcesorická a je ve vztahu k němu v postavení zcela samostatného a nezávislého závazku. Pokud jde o vznik směnky jako cenného papíru i závazků vtělených do této listiny, obsah těchto závazků, změny v účastnících směnečně právních vztahů, splatnost směnky a její zánik, uplatní se výlučně předpisy směnečného práva (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 475/2006). Obviněný přitom postoupil předmětnou pohledávku svému otci včetně zajišťovací směnky. Tím, že poškozený Ing. H. P. bez právního důvodu plnil vůči obviněnému Mgr. M. V., jeho směnečný závazek vyplývající z postavení směnečného ručitele, nezanikl a také byl postupníkem pohledávky Ing. P. P. uplatněn. Za této situace nelze Ing. H. P. upřít postavení poškozeného s odkazem na

§ 526 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku.

Lze dodat, že řízení o směnečné žalobě Ing. P. V. vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 659/2012 bylo usnesením ze dne 5.9.2013 přerušeno až do skončení trestního řízení vedeného pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního řádu. Za situace, kdy soud v řízení občanskoprávním vyčkává rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o tom, zda došlo ke spáchání trestného činu, a tedy proti obviněnému nebyl uplatněn jakýkoliv postih podle jiných předpisů, a současně kdy nejsou dány ani žádné jiné okolnosti mající vliv na škodlivost jednání, je zřejmé, že není rovněž žádný důvod k uplatnění zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku).

Je tedy zřejmé, že Okresní soud v Ostravě, pokud svým usnesením ze dne 5.4.2018 sp. zn. 5 T 131/2014 trestní stíhání obviněného podle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu zastavil jako nepřípustné, protože za osobu poškozenou trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního řádu považoval jeho otce Xxx. P. V., jenž neudělil souhlas ve smyslu § 163 odst. 1 trestního řádu, rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Současně jeho rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení otázky, který subjekt byl trestným činem podvodu poškozen. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy bylo zatíženo vadami uvedenými

v § 265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu. Krajský soud v Ostravě jako soud stížnostní, který i přes existenci uvedených pochybení stížnost státního zástupce proti rozhodnutí soudu prvního stupně zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu, pak svoje rozhodnutí zatížil též vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

Vzhledem k výše uvedenému

n a v r h u j i,

aby Nejvyšší soud

I. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.9.2018 sp. zn. 6 To 222/2018 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5.4.2018 sp. zn. 5 T 131/2014, jakož i případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

II. podle § 265l odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,

III. v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasím i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 9.11.2018

otisk úředního razítka

XXXx. X. Xxxxx nejvyšší státní zástupce