Byt. Definici bytu můžeme najít v NOV v § 2236, který zní: újmu nájemci.“7
Byt. Místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení.
Byt. Byt ZoVB ve svém ustanovení § 2 písm. b) definuje jako místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Podobně definuje byt i judikatura, kdy se jedná o soubor místností, které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k trvalému bydlení20. Pojem bytu jako předmětu právních vztahů tedy nutně předpokládá existenci pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o tom, že místnost nebo soubor místností jsou určeny k bydlení. Poměrně podrobná stavebně technická charakteristika bytu je zařazena do ustanovení § 42 odst. 3 dnes již zrušené vyhlášky č. 83/1976. Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je byt soubor místností a prostorů pod společným uzavřením, který svým stavebně technickým a funkčním uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Byt musí mít obytný prostor, vlastní uzavíratelný vstup, předsíň, prostor pro vaření, pro uskladnění potravin, pro tělesnou hygienu a pro umístění záchodové mísy. Rozsah a druh vybavení jednotlivých prostorů musí odpovídat velikosti bytu. Občanský zákoník sám pojem bytu nedefinuje, vychází se zde hlavně z judikatury. Podle ustanovení § 118 odst. 2 ObčZ může být byt předmětem občanskoprávních vztahů, v § 121 odst. 2 ObčZ je definováno příslušenství bytu. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. 22 Cdon 1010/97