Držba a výhrada vlastnického práva. Za spotřebitelskou smlouvu dle Brusel I bis lze však rovněž považovat pouze takovou koupi movité věci na splátky nebo její úvěrové financování, kdy je držba k movité věci na kupujícího převedena před uhrazením poslední splátky kupní ceny movité věci. Dle SDEU je tedy spotřebitelská jurisdikční ochrana poskytnuta pouze u splátkového či uvěrového financování kupní ceny, které neskončí ještě před převedením držby k dané movité věci na kupujícího.127 Jak tomu bude nicméně v případě, kdy kupující fyzická osoba uzavře kupní smlouvu na splátky a bude na ni převedena držba před splacením kupní ceny, avšak bude zároveň ujednána výhrada vlastnického práva k předmětu koupě? Vyžaduje výše uvedené judikatura pouze převedení držby, nebo i samotného vlastnického práva před úhradou poslední splátky kupní ceny? Domnívám se, že případné smluvní ujednání výhrady vlastnického práva k předmětu koupě nebude mít vliv na poskytnutí spotřebitelské jurisdikční ochrany kupujícímu. Pokud by tomu tak nebylo, byla by jurisdikční ochrana spotřebitele vyloučena i např. pro případy nákupu movité věci formou finančního leasingu, což považuji za absurdní.128 Ujednáním výhrady vlastnického práva k předmětu koupě by totiž smluvní partner mohl velmi jednoduše vyloučit uplatnění spotřebitelské jurisdikční ochrany. Druhou kategorií spotřebitelských smluv vymezených v Brusel I bis jsou smlouvy, výčet jejichž předmětů není uzavřený. Tím se liší od první kategorie, kde jsou předměty smluv vymezeny taxativně. Může se tudíž jednat o smlouvy pojmenované hmotným právem, nebo nepojmenované (inominátní). Jako příklad je možno uvést poskytnutí ubytovacích služeb, souborných cestovních služeb, koupi movité věci bez splátkové úhrady kupní ceny či poskytnutí služeb na sociálních sítích.
