Dílčí shrnutí. Význam organizace FIDIC spočívá zejména ve vydávání vzorových smluvních podmínek používaných v oblasti stavebnictví. Mezi nejpoužívanější se řadí zejména Red Book, Yellow Book či Silver Book z roku 1999. I když smluvní podmínky nepracují s termínem vícepráce, nalezneme v nich instituty, jež se svým obsahem vícepracím blíží. Prvním z nich jsou variace, tedy určité změny díla, jež je oprávněn iniciovat před vydáním potvrzení o převzetí díla zejména správce stavby pokynem, případně i zhotovitel prostřednictvím písemného návrhu na zlepšení. Avšak bez souhlasu správce stavby nesmí zhotovitel jakoukoli změnu provést. Je-li variace schválena, případně byl-li vydán pokyn správce stavby, vzniká zhotoviteli automaticky právo na úhradu zvýšených nákladů. Ačkoli by se tak na první pohled mohlo zdát, správce stavby není oprávněn měnit smlouvu o dílo. Je oprávněn udělovat pokyny nezbytné pro provedení díla či odstranění vad. Variace tedy jsou jakousi nutnou změnou předpokládanou smlouvou, nikoli změnou smlouvy. Druhým institutem jsou nároky, tedy určité požadavky jedné ze smluvních stran, pro které smlouva stanovuje přesný postup uplatnění tak, aby bylo zajištěno jejich uspokojení. Ze strany zhotovitele obsahuje Red Book úpravu nároku na prodloužení doby pro dokončení či na dodatečnou platbu a pro objednatele úpravu nároku na prodloužení záruční doby či na dodatečnou platbu. Jedním z důvodů oznámení nároku ze strany zhotovitele mohou být i výše zmíněné variace. Na rozdíl od variací jsou nároky zpravidla iniciovány smluvními stranami, tedy objednatelem a zhotovitelem. Dalším rozdílem je, že se nároky kvantifikují až následně, kdežto variace zpravidla předem či že v důsledku nároku není možná změna díla, odlišně od variací, kde toto umožněno je.
Dílčí shrnutí. Termín vícepráce lze diferencovat do dvou základních druhů, a to na vícepráce v širším a užším pojetí. Vícepráce v širším pojetí zahrnují jak tzv. vícenáklady, tak práce, jež nejsou nutné k dokončení díla (změny díla, práce vhodné například pro zlepšení vlastností díla). Vícepráce v užším pojetí, skutečné vícepráce, se vyznačují vzájemnou nesouvislostí požadovaných změn s původním předmětem díla, čímž se odlišují od předchozího druhu, konkrétně od změn díla. Dále je možné vícepráce rozlišit dle příčin jejich vzniku či jejich důsledků.
Dílčí shrnutí. V důsledku víceprací dochází ke změnám předmětu díla. V této souvislosti je nezbytnou nutností, aby smluvní strany změnily smlouvu o dílo, a to za dodržení jimi požadované formy (nejčastěji písemnými dodatky). Pokud by tato forma dodržena nebyla, jednalo by se o jednání relativně neplatné, ledaže by smluvní strany prokazatelně opustily výhradu formy. Taktéž je nutné, aby změnu smlouvy podepsaly k tomu oprávněné osoby. Takovými jsou zejména členové statutárního orgánu právnické osoby, osoby, do jejichž kompetence dané právní jednání spadá, zaměstnanci (technický dozor, nikoli stavbyvedoucí) či smlouvou určení zástupci, již jsou oprávněni za strany jednat zejména „ve věcech smluvních“. Dalšími oprávněnými osobami jsou zmocněnec či prokurista. Mimo jiné by zhotovitel při sjednávání víceprací měl také vznést požadavek na prodloužení doby pro dokončení díla, je-li to potřebné, neboť sjednáním změny předmětu díla nedochází automaticky k odložení termínu jeho dokončení. Dostal-li by se posléze zhotovitel do prodlení s dokončením díla, byl by povinen zaplatit smluvní pokutu za prodlení, byla-li ujednána, jakožto sankci za svoji nebdělost při sjednávání víceprací.
Dílčí shrnutí. V praxi dochází k celé řadě situací, jež zapříčíní vznik víceprací. Lze je rozdělit na příčiny vznikající závisle a nezávisle na smluvních stranách. Požadavek objednatele na dodatečné práce, které nejsou nutné k dokončení díla, jednání zhotovitele, ať už jde o „zlepšovací návrhy“, chyby při ocenění díla či chybná rozhodnutí nebo vady projektové dokumentace, to vše jsou příčiny vzniku víceprací, jež jsou závislé na smluvních stranách. Naopak nepředvídatelné podmínky staveniště, jednání orgánů veřejné správy či změny legislativy jsou přičinami externími, nezávislými na smluvních stranách.
Dílčí shrnutí. Mám za to, že o odstupném lze hovořit v případě, kdy se jedná o výkon práva (odstoupit od smlouvy), zatímco v případě porušení smluvní povinnosti se bude jednat o smluvní pokutu nebo některý jiný (nepojmenovaný) utvrzující institut. Je-li povinnost uzavřít budoucí smlouvu (sjednaná mezi zájemcem a převodcem) v rezervační smlouvě utvrzena ve prospěch realitní kanceláře, lze hovořit o smluvní pokutě ve prospěch třetího s plnou aplikací ustanovení o smluvní pokutě. Pakliže sama realitní kancelář utvrdí povinnost převodce či zájemce uzavřít budoucí smlouvu, hovoříme dle prvorepublikové doktríny o tzv. nepravé konvenční pokutě resp. nepojmenovaném utvrzujícím institutu. Na tento institut jsou pak ustanovení o smluvní pokutě aplikovatelná jen omezeně. Nad rámec uvedeného považuji za vhodné uvést, že v případě, že se realitní zprostředkovatel ve vztahu k zájemci / převodci zaváže, že druhá ze stran splní svou povinnost uzavřít budoucí smlouvu, přichází v úvahu též aplikace ustanovení o záruční smlouvě (§ 1769 OZ).