Ekonomická a sociální situace v zemi, rozvojová strategie země. Etiopie je dnes druhou nejlidnatější zemí v Subsaharské Africe. V současné době zde žije přibližně 102 milionů obyvatel, z nichž více než 80% žije na venkově.[1] Na základě každoročního přírůstku obyvatelstva o 2,5 % se předpokládá, že Etiopie dosáhne hranice 130 milionů obyvatel v roce 2025 a do roku 2050 tak bude patřit mezi deset nejlidnatějších zemí světa.[2] Země leží v rovníkovém pásu východní Afriky a vyznačuje se velkou variabilitou jak v reliéfu krajiny, tak v klimatických podmínkách. Většina obyvatel (85 %) žije v pásu horských oblastí etiopské vysočiny, hustota zalidnění tropických aridních oblastí je podstatně nižší.[3] Území Etiopie s rozlohou ca1,13 mil. km2, je členěno na dvě samosprávné městské aglomerace a devět federativních celků, tzv. regionů, které se dále z pohledu samosprávního členění dělí na zóny a woredy. Osm tisíc wored je dále rozděleno na 18 tisíc kebelí, které tvoří základní administrativní jednotky země. Etiopie je jednou ze zemí, které prošly v naplňování rozvojových cílů tisíciletí (Millenium Development Goals, dále jen MDGs) největším pokrokem. Země úspěšně dosáhla šesti z osmi stanovených cílů. Třetímu a pátému cíli s tématem prosazování rovnosti pohlaví, posílení postavení žen a zlepšení zdraví matek, se Etiopie do konce roku 2015 významně přiblížila.[4] Přesto dle hodnocení indexu lidského rozvoje (HDI) se Etiopie v roce 2016 umístila až na 174. místě ze 188 zemí.[5] Stávající hrubý národní důchod na obyvatele (pro rok 2017 odhadován na 2100 USD/ob. stanovený metodou parity kupní síly) činí z Etiopie jednu z nejchudších zemí světa.[6] Kromě chudoby se obyvatelé Etiopie potýkají s nedostatečnou infrastrukturou, vysokou negramotností obyvatelstva přesahující 50 % (z toho ženy 58,9 % a muži 42,8 %)[7] a především velmi špatným přístupem k pitné vodě (pouze 58% obyvatel mělo v letech 2014- 2015 přístup k nezávadným vodním zdrojům[8]). Druhý plán růstu a transformace (Growth and Transformation Plan – dále jen GTP II) si stanovuje za cíl, aby se podíl obyvatelstva s přístupem k pitné vodě mezi lety 2019-2020 zvýšil na 83 %.[9] Navzdory těmto ukazatelům Etiopie zaujímá v oblasti východní Afriky významnou geopolitickou i hospodářskou pozici, a to zejména vlivem demograficko - ekonomické síly země. Etiopie má v regionu status regionálního centra. Z pohledu ekonomického vývoje je jednou z nejrychleji rostoucích na světě. V roce 2017 byl zaznamenán ekonomický růst, který činil v průměru 6,3 %.[10] V porovnání s dalšími zeměmi regi...
Ekonomická a sociální situace v zemi, rozvojová strategie země. Moldavsko patří k nejchudším zemím Evropy, kde téměř polovina populace žije pod hranicí chudoby1. V roce 2013 se země umístila na 113. místě ze 187 zemí seřazených podle indexu lidského rozvoje2 a průměrný hrubý domácí produkt na osobu (PPP) je 3300 USD.3 Moldavsko má pouze nevýznamné zdroje surovin a téměř veškerá energetická spotřeba země musí být importovaná ze zahraniční. Značná část konkurenceschopného průmyslu je zároveň soustředěna na území Podněstří,4 které je však mimo kontrolu vlády.5 Moldavská ekonomika se proto převážně zaměřuje na zemědělskou produkci, ke které má velmi příhodné podmínky a své produkty směřuje především na východní trhy. Klíčovým problémem Moldavska je migrace. Je uváděno, že každý čtvrtý obyvatel Moldavska žije a pracuje v zahraničí. Dočasný nebo trvalý odchod velkého množství převážně ekonomicky aktivního obyvatelstva do zahraničí má negativní dopad na sociální oblast a ekonomický rozvoj země. Klíčovým rozvojovým a strategickým dokumentem moldavské vlády je „Moldova 2020: National Development Strategy: 7 Solutions for Economic Growth and Poverty Reduction“ schválený Parlamentem v červnu 2012, který představuje strategii kohezivního a dlouhodobě udržitelného rozvoje společnosti.6 Zároveň je v současné době za jednu z hlavních priorit považována zemědělská a potravinářská výroba, která byla jasně formulována vládním programem „European Intergation: Freedom, Democracy, Wellfare“2009 – 2013 a „National Strategy for Development of Agro-Industrial Complex 2008 – 2015. Ministerstvo zemědělství a potravinářského průmyslu (MoAFI) zároveň vydalo v roce 2011 dokument “Strategické priority pro rok 2011–2015”, který je založen na nedávném přechodu k tržnímu hospodářství a potřebě hlubší integrace s Evropskou unií a obsahuje deset hlavních prioritních oblastí.7