Forma souhlasu. Jak již bylo v této práci zmiňováno, konkrétně v podkapitole 3.3. nazvané „Uzavření smlouvy“, není stanovena obligatorní písemná forma smlouvy o péči o zdraví. Stejně tomu tak je i u udílení souhlasu ošetřovaným k úkonu v rámci péče o zdraví. Je tak třeba dovozovat z § 559 NOZ, podle něhož: „Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.“ Zákon písemnou formu pro udělení souhlasu k úkonu v rámci péče o zdraví generálně nestanoví. Občanský zákoník předpokládá některé situace, kdy je zákonem písemná forma souhlasu vyžadována. Ustanovení § 96 odst. 1 NOZ požaduje písemnou formu souhlasu k zásahu do integrity člověka „(…) má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.“ Dále odstavec druhý zmíněného ustanovení stanoví písemnou formu souhlasu k „lékařskému pokusu na člověku nebo k zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se
