Tamtéž. Toto pojetí, považující za zaniklé všechny dosud nesplněné závazky ze smlouvy, je plně v souladu s již výše uvedeným ustanovením DCFR, část III. – 3:509, které stanoví, že účinností odstoupení od smlouvy zanikají nesplněné závazky nebo příslušné části nesplněných závazků stran smlouvy. Ve výkladu k tomuto ustanovení se dále uvádí, že „obecně je účelem odstoupení od smlouvy způsobit zánik dlužníkova nesplněného závazku, který dal vzniknout právu od smlouvy odstoupit (…) Závazek se pro tyto účely považuje za „nesplněný“, když nebyl splněn úplně, bez ohledu na jeho splatnost.“ Tato argumentace dává z praktických důvodů smysl, protože, jak bude uvedeno dále, stranám po odstoupení od smlouvy stejně vzniká povinnost vrátit si vzájemná plnění. DCFR označuje zánik pouze nesplněných závazků za prospektivní účinek odstoupení od smlouvy a vylučuje účinek retrospektivní. V jeho výkladu se podává, že ustanovení o vrácení obdržených plnění druhou stranou nejsou výjimkou z pravidla prospektivního účinku a nezakládají se na žádné fikci, že smlouva nebo smluvní vztah neexistoval. Tyto ustanovení ukládají nové povinnosti pro vyrovnání ekonomické nerovnováhy, jež je výsledkem odstoupení. Odstoupením od obchodní smlouvy stranou, která plnění poskytla, ale protiplnění neobdržela, tedy nastává nerovnovážná situace, kterou je nutno vypořádat. Tady je ale nutno upozornit, že v obchodněprávních vztazích se ustanovení občanského zákoníku (dále i jen „ObčZ“) o bezdůvodném obohacení přímo na daný stav nepoužijí. Nejde tudíž o vrácení plnění z důvodu, který odpadl, jak stanoví § 451 odst. 2 ObčZ. To potvrzuje i Nejvyšší soud v již výše zmiňovaném rozhodnutí: „Právo na vrácení poskytnutého plnění se opírá o ust. § 351 odst. 2 obch. zák., podle něhož strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, je povinna toto plnění vrátit (event. se vyrovnat) a nelze aplikovat ust. § 451 odst. 2 obč. zák.“8 Co se již splněných povinností týče, domnívám se, že na plnění poskytnutá před účinky odstoupení se hledí jako na plnění po právu. To samé dle mého názoru vyplývá i ze zákazu retrospektivního účinku zmiňovaného v DCFR. Danou problematiku rozvádí a na zvláštní důsledky upozorňuje Xxxxx Xxxxxxx: „Obchodní zákoník tak sice v důsledku speciální úpravy účinků odstoupení od smlouvy nepovažuje, na rozdíl od zákoníku občanského, plnění poskytnutá před odstoupením od smlouvy za plnění bez právního důvodu, resp. za plnění z právního důvodu, který odpadl (tedy za bezdůvodné...
Tamtéž pokračovat až do rozhodnutí soudu. Zaměstnanci jsou obvykle přesvědčeni, že stávka je zákonná a proto musí být chráněni, pokud by byla stávka později označena soudem za nezákonnou. Účast na stávce se tak před právní mocí rozhodnutí posuzuje jako omluvená nepřítomnost v práci. Pokud by se zaměstnanec účastnil nezákonné stávky po právní moci rozhodnutí, již by se jednalo o neomluvenou nepřítomnost, což by sebou neslo veškeré právní důsledky.128 Odpovědnost za škodu, je v § 23 KolVyj řešena následovně. Za škodu, jež vznikla v průběhu stávky, odpovídají zaměstnanci účastnící se stávky zaměstnavateli a zaměstnavatel zaměstnancům dle občanského zákoníku. Vznikla-li tato škoda v souvislosti se zabezpečováním činností dle § 19 KolVyj odpovídají podle zákoníku práce. Jestliže vznikla škoda výhradně v souvislosti s přerušením práce, nejsou si zaměstnavatel a zaměstnanec vzájemně odpovědni. Dle občanského zákoníku odpovídá odborová organizace zaměstnavateli v případě škody, která vznikne v souvislosti s neposkytnutím její součinnosti. Stejně tak v případě rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky, odpovídá odborová organizace za vzniklou škodu dle občanského zákoníku.129 Stávku lze charakterizovat pomocí jejích znaků jako: - přerušení práce zaměstnanci a to buď částečné či úplné. Částečným zastavením se rozumí přerušení jen některých činností, popřípadě jen některých provozů. Úplné zastavení pak znamená přerušení veškeré činnosti zaměstnanců, - institut kolektivního práva, kterého se může zúčastnit kolektiv zaměstnanců. Jednotlivec tak může být účasten na kolektivním sporu pouze jako člen takového kolektivu, - prostředek, využívaný v rámci koaliční svobody. Je projevem konfliktu, který vyústil v určitý kolektivní spor, - legální formu nátlaku zaměstnanců na zaměstnavatele.130 128 XXXXXX, Xxxxxxxx a Xxx XXXXXX. Pracovní právo, 7. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2017. ISBN 978-80-7400-667-8, s. 447.
Tamtéž. 57 Tamtéž s. 46.
Tamtéž jedná o organizační složky státu, ale na druhou stranu nejsou ze své činnosti odpovědny vládě, ministerstvu nebo jinému správnímu úřadu v organizační soustavě státní správy.35 Přímí vykonavatelé Nepřímí vykonavatelé Subjekt Příklad Krajský úřad nebo jiný orgán kraje36 Ministerstva • Ministerstvo životního prostředí • Ministerstvo zdravotnictví Obecní úřad nebo jiný orgán obce37: • Obce základního typu • Obce s pověřeným OÚ • Obce s rozšířenou půs. Jiné správní úřady s celostátní (ústřední) působností Řízené vládou Řízené ministerstvem Regiony soudržnosti38: • Praha • Střední Čechy • Severovýchod • Severozápad • Český statistický úřad • Český báňský úřad • Energetický regulační úřad • Česká obchodní inspekce • Česká inspekce životního prostředí • Český telekomunikační úřad Veřejné sbory Ozbrojené sbory Neozbrojené sbory • Fyzické osoby - myslivecká stráž - lesní stráž • Právnické osoby • Policie ČR • Správa požární ochrany Nezávislé správní úřady (neřízené vládou) • Úřad pro ochranu osobních údajů • Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání 35HENDRYCH, Xxxxx. Správní věda: teorie veřejné správy. 4., aktualiz. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, s. 138 – 141. ISBN 978-80-7478-561-0. 36Tamtéž 37Pokud byl na ně výkon státní správy, přenese zákonem. 38Jako zvl. Orgány zajišťující koordinaci hospodářské a sociální soudržnosti (zejm. využívání strukturálních fondů Evropských společenství a plánování). Máme ustanoveno celkem 8 těchto regionu a jejich územní obvody jsou shodné s jednotkami NUTS 2.
Tamtéž. Bod 136. Lisabonu I.
Tamtéž žádající členský stát vydal státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vízum či povolení k pobytu před vstupem nebo po vstupu na své území, ledaže by:
Tamtéž. 15 XXXXX: Xxxxx…, s. 227.
Tamtéž. ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. s. 5.
Tamtéž. XXXXXXX, Xxxxx; PONDĚLÍČKOVÁ, Xxxxx; XXXXXXX, Xxxxx. Správní řád : komentář. Praha : C.H. Xxxx, 2011. str. 579.
Tamtéž. XXXXXXX, Xxxxx, PONDĚLÍČKOVÁ, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx. Správní řád. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2016, s. 779. ISBN 978-80-7400-607-4.