Funkce a dělení pracovního práva. Pracovní právo vzniklo, aby chránilo slabší stranu pracovního vztahu, kterým je za- městnanec. Vedle této ochranné funkce má pracovní právo ještě další důležitou funkci, kterou je funkce organizační. Organizační funkce definuje rámec a podmínky nutné k uskutečnění pracovního procesu. Například poskytuje zaměstnavateli nástroje pro řízení zaměstnanců a podniku, určuje pravidla pro fungování trhu práce a míru práce či odměn za ni. Ochranná funkce je však stále nejdůležitější a převažující funkcí pracovní- ho práva. (X. Xxxxxx a kol., 2012) Kvůli silné roli této funkce je pracovní právo mnohdy pokládáno za součást sociál- ního práva. Sociální právo však ve většině zemí není považováno za samostatné odvět- ví. Abychom tak mohli říci, kterému právnímu odvětví se pracovní právo nejvíce podo- bá, musíme si ho rozdělit do oblastí. (X. Xxxxxx a kol., 2012) Pracovní právo se dělí do tří základních oblastí. Nejdůležitější oblastí je individuální pracovní právo. To upravuje vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli jako jednotlivci. Toto právo doplňuje, v některých částech i prolíná, pracovní právo kolektivní. Individu- ální zaměstnanci jsou zastupováni nejčastěji odborovými organizacemi či radami za- městnanců a výklad práva je obsažen kromě zákoníku práce i v zákoně o kolektivním vyjednávání. Třetí oblastí je právní úprava zaměstnanosti. Úprava zaměstnanosti regu- luje vztahy vznikající při realizaci práva na práci. Jedná se o vztahy sloužící k zajišťování a zprostředkování práce, získávání kvalifikace a rekvalifikace. Tyto vztahy jsou uprave- ny zákonem č. 435/2004 Sb. neboli zákonem o zaměstnanosti. (X. Xxxxxx a kol., 2012) Zákon o zaměstnanosti je upravován veřejnoprávními metodami, čímž má velmi blízko ke správnímu právu. Na jedné straně vztahu stojí státní orgány a na druhé sou- kromoprávní objekty, čímž se zásadně liší od individuálního či kolektivního pracovního práva. (X. Xxxxxx a kol., 2012) Základem individuálního a z části i kolektivního pracovního práva je smluvní uspo- řádání, tj. soukromoprávní oblast. Tento fakt je důvodem, proč má individuální právo nejblíže k právu občanskému a také k právu obchodnímu. (X. Xxxxxx a kol., 2012) Oddělení pracovního práva od občanského probíhala ve dvou rovinách zhruba ve druhé polovině 19. století. V první oblasti stát začal legislativně omezovat smluvní svo- bodu ve prospěch zaměstnance. Xxxxxx xxxxxxx byl vznik kolektivního pracovního práva. Kolektivní právo tak nemá historickou vazbu na občanský zákoník jako právo i...
