Historický vývoj institutu. Původ institutu akreditivu je nejasný. Někteří autoři mají za to, že osobní akreditiv je zřejmě odvozen od doporučujícího listu, jež bankéř vystavil svému klientu, který se vydal na cestu do jiné lokace. V tomto listě jiného bankéře požádal o výplatu jisté finanční částky.27 Jiní autoři oproti tomu zase uvádějí, že původ osobního akreditivu je možno hledat v kupeckých poukázkách, které sloužily jako nástroj placení i úvěrování, čemuž napovídají i cizojazyčné ekvivalenty (německy Kreditbrief, anglicky letter of credit, francouzsky accréditer = dát úvěr).28 Vznik osobního akreditivu lze spojit s potřebou větších peněžních částek na cestách a v místech přechodného pobytu osoby oprávněné z akreditivu. Z akreditivní výplaty hradil cestující osobní výlohy za sebe a svůj doprovod a případné nákupy zboží. Výstavce akreditivu vyrovnal závazek poukázané osobě započtením oproti plnění ze stejné služby (akreditivu vystaveného poukázanou osobou) nebo splněním v hotovosti při bezpečné příležitosti. Přenášení velkých
Historický vývoj institutu. Obstarávání inkasa bylo historicky spojeno zejména s rozvojem obchodu. Obchodník dal bance směnku nebo šek splatný v cizině, jež mu byly dány na úhradu, aby mu je inkasovala. Nebo bance byly zaslány ze zámoří dokumenty, s nimiž bylo spojeno dispoziční právo nad zbožím, které se nacházelo na lodi plující do Evropy, např. konosament, pojistka nebo opis faktury, aby je vydala importérovi proti zaplacení fakturované částky. Obyčejně k takovým dokumentům byla připojena trata (směnka) na importéra a na částku určenou fakturou, splatná několik dní po viděné, asi tolik dní, o kolik přišla trata poštovní lodí dříve než zboží lodí obchodní. Doručená trata se dala importérovi k akceptaci, přičemž se mu pouze ukázaly dokumenty ke zboží. Do doby připlutí obchodní lodi směnka dospěla ke splatnosti, importér směnku zaplatil a obdržel naproti tomu od banky dokumenty. Takový byl obvyklý průběh transakce spojené s inkasem oproti dokumentům.94 92 Xxxxxxxx, X. Xxxxxxx o inkasu, Právní rádce, 1998, č. 10, s. 11 93 Xxxxxx, X., Xxxxx, K., Xxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky, C. H. Xxxx, Praha 2007, str. 426 94 Xxxxx, X. Účet, jednorázový vklad, akreditiv a inkaso v občanském zákoníku, Xxxxxxx Kluwer, Praha 2015, str. 187 V té době byla pro provádění inkasa používána zejména obecná úprava smlouvy zmocňovací. Banka postupovala při inkasu jako obstaravatel a její povinnosti upravoval § 909 obecného zákoníku občanského. Ve středním občanském zákoníku z roku 1950 suplovala inkaso smlouva příkazní. Samostatnou právní úpravu smlouvy o inkasu na území České republiky obsahoval až zákoník mezinárodního obchodu. Podle § 661 zákoníku se smlouvou o bankovním inkasu banka (peněžní ústav) zavázala, že obstará pro příkazce vybrání pohledávky nebo jiný inkasní úkon.95 V obchodním zákoníku z roku 1991 byla právní úprava inkasa založena v ustanoveních § 692 až 699 jako „Smlouva o inkasu.“ Důvodová zpráva k obchodnímu zákoníku uváděla, že smlouva o inkasu je určitým druhem smlouvy mandátní, jež vzhledem k své povaze vyžaduje úpravu jako zvláštní smluvní typ. Ustanovení o mandátní smlouvě jsou však na ni subsidiárně aplikovatelná (§ 699). Dále důvodová zpráva predikovala, že v československé praxi se užívá bankovního inkasa zatím pouze v mezinárodním obchodu, ale jeho význam bude narůstat i ve vnitrostátních obchodních vztazích v důsledku přechodu k tržnímu hospodářství.96 Smlouva o inkasu byla upravena v třetí části obchodního zákoníku.