Akreditiv. 22.1 Akreditiv je neodvolatelný a převoditelný, umožňuje částečné zásilky, nakládání na palubě, náložní list a překládky.
Akreditiv. Banka otevře neodvolatelný dokumentární akreditiv (dále jen „Akreditiv“) ke splnění závazku Dlužníka. Akreditiv vzniká prohlášením Banky v Akreditivu o tom, že Banka poskytne oprávněnému (beneficientovi) plnění proti předložení Akreditivem stanovených dokumentů v rámci Akreditivem stanovených lhůt, a to až do částky stanovené v Akreditivu. Dojde-li k převodu práva jednat pod Akreditivem na jinou osobu (i opakovaně), rozumí se beneficientem i osoba, na kterou byla tato práva převedena. Ustanovení čl. 4.3 a 4.6 OP se přiměřeně použijí i na standby Akreditivy. Následující pojmy použité v OP, ve Smlouvě nebo v Žádosti o čerpání (čl. 3.2 OP) mají tento význam podle Občanského zákoníku (čl. 13.12 OP): ČS nebo Banka znamená výstavce, jmenovaná banka znamená pověřeného výstavce, potvrzující banka znamená potvrzujícího výstavce a avizující banka znamená oznamujícího výstavce.
Akreditiv. Podstatou je závazek výstavce (zpravidla banky) vůči příkazci, že poskytne určité osobě na účet plnění, pokud oprávněný splní určité podmínky. Příkazce za to zaplatí výstavci odměnu. Výstavce je povinen bezodkladně písemně sdělit oprávněnému, že v jeho prospěch otevírá akreditiv a vydá akreditivní listinu, v níž je plnění, platnost a podmínky pro splnění.
Akreditiv. 2.3.1 Pojem a právní úprava
Akreditiv. 7.1. Akreditiv lze jako platební metodu použít pouze s psaným souhlasem Inno-Comp, který kupující obdržel dopředu. Kupující má povinnost uhradit veškeré náklady související s otevřením akreditivu, stejně jako všechny související náklady.
Akreditiv. V případě akreditivu jde dle legislativcova komentáře v podstatě o zvláštní platební nástroj (peněžní nebo platební dokument) vystavený zpravidla bankou, kterým se příkazce zavázal ve smlouvě o otevření akreditivu vyplatit osobě, v jejíž prospěch má být akreditiv otevřen a označované jako oprávněný nebo jako beneficient, peněžitý obnos až do ujednané výše. V souvislosti s akreditivem tedy vznikají vzájemná práva a povinnosti tří osob. Předně jde o práva a povinnosti mezi příkazcem a výstavcem akreditivu založené smlouvou o otevření akreditivu. Dále pak o práva a povinnosti mezi výstavcem akreditivu a oprávněným, pro které má význam oznámení výstavce akreditivu, že mu akreditiv otvírá a jaký je jeho obsah, označované jako akreditivní listina. Konečně je pravidlem, že věcný - nikoli právní - důvod k uzavření smlouvy o otevření akreditivu je obligační povinnost příkazce plnit oprávněnému, a že tedy i tyto osoby mají vůči sobě práva a povinnosti.5 Z hlediska obecné systematiky právních institutů lze akreditiv považovat za zvláštní typ příkazu. Jestliže se příkazem (příkazní smlouvou) příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce, akreditivem (smlouvou o otevření akreditivu) se výstavce akreditivu (příkazník) zavazuje obstarat placení dluhu oprávněnému na účet příkazce. Podstatou techniky akreditivu je, že příkazce (zpravidla kupující) dá příkaz své bance, aby poskytla platbu smluvnímu partnerovi (zpravidla prodávajícímu), jestliže ten splní stanovené podmínky.
Akreditiv. Zřízení akreditivu a jeho realizaci je možno charakterizovat jako proces, v němž vznikají tři různé na sobě nezávislé, ale podmiňující se právní vztahy. Samotnou smlouvou o otevření akreditivu je založen vztah, jehož účastníky jsou banka a příkazce. Předmětem vztahu je závazek banky vůči příkazci poskytnout na jeho žádost třetí osobě - oprávněnému určitá plnění, za předpokladu, že tato osoba splní podmínky akreditivu.26 K provedení dostatečné charakteristiky institutu akreditivu je třeba dle mého názoru nejprve provést základní historický exkurz akreditivu, neboť právě zcela jasně ozřejmí historické okolnosti vedoucí k jeho konstituování.
Akreditiv. Akreditiv v minulosti jako zvláštní peněžní dokument “úvěrní list” obsahoval příkaz bance vyplatit označené osobě sumu peněz do určité výše, popř. poskytnout jiné plnění za stanovených podmínek.111
Akreditiv