Horninové prostředí a přírodní zdroje. Z hlediska geomorfologického členění náleží řešené území do systému Alpsko-himalájského, provincie Západní karpaty, subprovincie Vnější západní karpaty, oblasti Slovensko-moravské karpaty, celku Vizovická vrchovina, podcelku Xxxxxx pahorkatina a okrsku Vlčnovská pahorkatina. Z geologického hlediska je zájmové území řazeno do regionu Vnější a vnitřní karpaty.
Horninové prostředí a přírodní zdroje. Z regionálně geologického hlediska náleží oblast do flyšového pásma Západních Karpat, přesněji k magurskému flyši. Přímé předkvartérní podloží je tvořeno horninami paleogenního stáří. Jedná se o sedimenty zlínských vrstev račanské tektonické jednotky, litologicky představované jílovci a pískovci flyšového vývoje. Horniny jsou ve svrchní části vrstvy silně až zcela zvětralé, směrem do hloubky se míra procesu zvětrávání zmenšuje. Nadloží těchto hornin je tvořeno kvartérním pokryvem fluviálního původu (údolní niva řeky Dřevnice). Jde především o jíly, spraše, písky a štěrky. Na bázi pokryvu se vyskytují pleistocénní písčité štěrky o mocnosti cca 5 m, které jsou směrem do nadloží vystřídány náplavovými hlínami holocenního stáří mocnými 2-3 m. Vrstevní sled na lokalitě uzavírá maximálně 1 m mocná, nepravidelně uložená vrstva recentních navážek nehomogenního charakteru (cihly, kameny, stavební materiál). Na území posuzované lokality se nevyskytují těžitelné nerostné suroviny ani technická díla související s jejich těžbou.
Horninové prostředí a přírodní zdroje. Město Zábřeh leží na rozhraní Mohelnické brázdy a Zábřežské vrchoviny. Mohelnická brázda je protáhlá tektonická sníženina ve směru sever – jih, napojující se jižním koncem na Hornomoravský úval. Je široká 3 až 5 km a zčásti vyplněná nánosy řeky Moravy a Moravské Sázavy mocnosti až 28 m. Průměrná nadmořská výška nivy Moravy je 280 m. Severozápadně od Zábřehu navazuje pahorkatina na sprašových poryvech s nadmořskou výškou kolem 320 m n.m. Pahorkatina je téměř pravidelně členěna údolími drobných vodotečí ve směru západ – východ. Severní díl Zábřežské vrchoviny- Drozdovská vrchovina je od střední části oddělena průlomovým údolím Moravské Sázavy. Západně od města se terén postupně zvedá až k nejvyššímu bodu řešeného území – vrch Ovčáry (446 m n.m.)ve hřbetě nad údolím Nemilky. Geologický podklad v řešeném území tvoří horniny krystalinika (svory) s vložkou kvarcitů západně od města. Tyto horniny byly na nivě Moravy a Moravské Sázavy překryté ve čtvrtohorách povodňovými hlínami, říčními písky a štěrkopísky. Oblast pahorkatiny navazující na nivu Moravy je překrytá sprašovými hlínami. V nejvýše položeném území se na horninách krystalinika vytvořily převážně jílovito-písčité zvětraliny. Na nivních uloženinách se vytvořily nivní půdy, místy ovlivněné glejovými procesy vázanými na horizont podzemní vody. Na sprašových hlínách vznikly půdy typu hnědozemí a jsou v řešeném území nejúrodnějšími půdami. Na ostatním území vznikly převážně hnědé půdy.