Je korespondenční hlasování ústavní?. Jedním z klíčových principů volebního práva je princip tajného hlasování. Pojetí tohoto principu se přirozeně vyvíjelo.4 Postupně začala tajnost hlasování být definována skrze dvě dimenze. První požadovala, aby volič mohl obsah svého volebního rozhodnutí uchovat v tajnosti před těmi, u kterých nechtěl, aby věděli, jak hlasoval, a vyhnul se případným sankcím za své rozhodnutí. Druhá požadovala, aby volič nemohl obsah svého volebního rozhodnutí prokázat těm, u kterých chtěl, aby věděli, jak hlasoval.5 Obě dimenze tajnosti mohly být naplněny jen při osobním hlasování ve volební místnosti, které proto začalo být považováno za „zlatý standard“ voleb. Korespondenční hlasování a další volební techniky distančního hlasování naopak měly s naplněním obou dimenzí problém.6 Základním problémem, kterým se ústavní soudy v souvislosti s korespondenčním hla- sováním zabývaly, tak byla právě jeho slučitelnost s tímto a souvisejícími ústavními prin- cipy volebního práva, především principem svobodného hlasování. M. Antoš podstatu problému vysvětloval otázkou, před kým má být hlasování voliče utajeno? Argumentoval, že jen v případě, kdy je hlasování tajné vůči komukoli, nikoli jen vůči orgánům veřejné moci, může volič učinit své volební rozhodnutí zcela svobodně. Korespondenční hlaso- vání, odehrávající se v nekontrolovaném prostředí, svobodu hlasování omezovalo.7 Časopis pro právní vědu a praxi. 2007, roč. 15, č. 1, s. 5–12, OCHMANNOVÁ, I. Distanční hlasování. Korespondenční způsob hlasování, e-voting. In: ANTOŠ, M. – WINTR, J. (eds). Volební systémy a volební právo – české cesty v kontextu zahraničních modelů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2006, s. 212–249, RETEROVÁ, S. Alternativ ní způsoby hlasování: Od tradičních metod k online volbám. Olomouc: Periplum, 2008, ŘEHOŘEK, M. Ústavněprávní aspekty korespondenčního hlasování při výkonu volebního práva. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2017.
Je korespondenční hlasování ústavní?. V případě problému slučitelnosti korespondenčního hlasování jako takového s principem tajného hlasování a souvisejícími principy volebního práva jsem spolu s Antošem odliši- la dva přístupy ústavních soudů, méně restriktivní a více restriktivní. Nyní blíže předsta- vím, jak jednotlivé ústavní soudy tyto principy vyložily a s jakými argumenty se přikloni- ly k jednomu, či druhému přístupu. BVerfG, řešící tento problém jako první již v roce 1967 v řízení o opravném prostředku v rámci kontroly voleb, v rozhodnutí uvedl, že stěžovatelem-voličem napadené ustanove- ní „neporušovalo ani svobodu volby, ani tajnost hlasování“,37 jejich bližší výklad však nepo- skytnul. Při posouzení souladnosti korespondenčního hlasování se Základním zákonem se zaměřil na to, jak bylo konstruováno, a na to, kdo v průběhu volebního procesu nesl odpovědnost za zachování zmíněných principů.38