Srov. Xxxxx, X. Xxxxx, X. et al. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., V rámci projednávání územně plánovací dokumentace má Městská část možnost prosazovat své záměry pouze uplatněním stanoviska, jak vyplývá z § 17 odst. 1 písm. g) zákona o hlavním městě Praze a z § 25a odst. 2 Statutu Hlavního města Prahy. Samotné schvalování územně plánovací dokumentace spadá do působnosti hlavního města Prahy, nikoliv jednotlivých městských částí. V rámci územního řízení bude mít Městská část postavení účastníka řízení, jak vyplývá z § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. V rámci stavebního řízení může mít Městská část postavení účastníka řízení, pakliže splní některou z podmínek uvedených v § 109 stavebního zákona. Jistota splnění závazku Městské části, bez ohledu na otázku jeho srozumitelnosti a určitosti, je více než pochybná. Městská část nemůže fakticky nijak zajistit, že Xxxxxxxx bude při prosazování svých záměrů úspěšný, i když jeho záměry v rámci svých možností podpoří. V případě, že dojde ke zmaření těchto záměrů, může mezi Městskou částí a Investorem vzniknout spor stran otázky, zda Městská část náležitě podpořila developerské záměry Investora. Pakliže by zmařením těchto záměrů Investorovi vznikla škoda, nelze vyloučit, že by její náhradu uplatnil u Městské části. I v případě, že takový nárok by byl více než sporný, může Investor už samotným zahájením sporu poškodit hospodaření Městské části.
Srov. Xxxxxxxxxx, I., Černá, S. a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl. Praha: ASPI, 2006, s. 156. Definice jednotného řízení není ustálená a závisí na právním prostředí. Např. v rakouském právu je pro existenci jednotného řízení rozhodující jednotné finanční plánování v rámci koncernu (užší pojetí koncernu). Německá úprava vychází ze zásady, že jednotným řízením je už i jednotné plánování v alespoň jedné ze základních oblastí podnikání společnosti (širší pojetí koncernu).20 Koncerny rozlišujeme podle toho, na jakém základě je vybudován princip jednotného řízení, na faktické a smluvní. Ochranu akcionářů ve faktickém koncernu umožňují dva instituty, a to právo žádat soud, aby jmenoval znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládanou a ovládající osobou (§ 66a odst. 12 ObchZ), a zvláštní úprava práva na náhradu škody (§ 66a odst. 14 ObchZ). Základní prostředky ochrany akcionářů ve smluvním koncernu zahrnují: ▪ právo na odškodnění dle § 190c odst. 1 a násl. ObchZ; ▪ právo na přiměřené vyrovnání, je-li řízená osoba zavázána převádět zisk či jeho část dle § 190a odst. 1 a násl. ObchZ; ▪ zvláštní úpravu práva na náhradu škody dle § 190b odst. 3, 4 ObchZ; ▪ právo na úhradu ztráty hospodaření dle § 190c odst. 5 ObchZ. Pro společníky, kteří nejsou účastníky smlouvy o převodu zisku nebo ovládací smlouvy, používá tuzemský zákonodárce legislativní zkratku „mimo stojící společník (akcionář)“. Definice mimo stojícího společníka je důležitá pro určení adresáta ochranných ustanovení. Mimo stojícím společníkem se v českém platném právu rozumí společník, který není účastníkem ovládací smlouvy či smlouvy o převodu zisku (§ 190a ObchZ).21 Vzhledem k tomu, že smyslem koncernového práva je poskytnout ochranu a kompenzaci za negativní zásahy do práv některých společníků, není tato definice interpretována zcela doslovně. Pojem mimo stojícího společníka je chápán funkčně. Proto v postavení mimo stojícího společníka není společník řízené osoby, který nemůže být ohrožen uzavřením některé z koncernových smluv a který může realizovat 20 Srov. tamtéž.
Srov. Ustanovení § 20 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, které od základu daně umožňuje odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní apod.
Srov. Reifová (2004: 107). konstrukt. Ten je jako takový možno srovnávat s jinými mediálními či sociálními konstrukty (např. statistikami). Právě různá zobrazení skutečnosti nás mohou jako jediná přiblížit k „objektivnímu poznání“. Pravdivost a přijatelnost určitého výkladu je dána jeho použitelností jako východiska pro sociální jednání. Stejně tak objektivita se stává spíše nedosažitelným ideálem, kterému se novináři snaží přiblížit prostřednictvím intersubjektivně ověřitelného sdělování (Xxxxxx 2000). V otázce reprezentace jevů či osob, v daném případě imigrantů, je proto zcela zásadní právě to, jak jsou v médiích zobrazeny, neboť jejich mediální obrazy výrazně formují, jak budou vnímány širokou populací. To, jak média tyto soby pojmenovávají, v jakém kontextu o nich mluví, co naopak nezmiňují a jak je zobrazují, je základním stavebním kamenem sociálně vytvářené reality, jejíž jsou součástí. Jejich podíl na tomto procesu je o to zásadnější, že disponují možností jednou uvedené mnohanásobně opakovat. Mediální obsahy ale přetvářejí událost ze sociálního světa, jež byla jejím předobrazem, do zprávy, která musí vyhovovat tzv. mediálním rutinám3. Publikovaná sdělení jsou jen jedním z možných způsobů reprezentace události, která byla jeho předobrazem, a vždy ukazuje jen vybranou část sociální reality, a to z určitého úhlu pohledu. Při analýze toho, jak jsou imigranti v pořadech ČRo zobrazováni, je tedy nutné zaměřit se nejen na celkovou podobu zpráv a relací, do nichž jsou témata spojovaná s uprchlíky zařazována, ale také na to, jak jsou zpracována, v jakém kontextu se imigranti v pořadech objevují a čí je úhel pohledu, z něhož je na ně nahlíženo. Např. teorie tzv. dveřníků – gatekeepers předpokládá v médiích existenci jedinců, kteří určují, o čem bude médium informovat, na základě jakých zdrojů a citací. Zpravodajství proto odráží představy svých tvůrců, co by mělo být mediováno, protože je to publikem poptáváno nebo to považují za důležité. Je otázkou, jakou realitu takto vytvářejí. Výrazný vliv má i marketingová strategie média, respektive jeho vlastníků. Podle kritických teorií jsou důležitými kritérii ovlivňujícími výběr událostí ideologické faktory. Například X. Xxxxxxx a X. Xxxxxxxx (1973) ukazují, že událost má větší pravděpodobnost stát se zprávou, pokud vyhovuje určitým kulturním nebo „ideologickým“ hodnotám západní společnosti (těmito hodnotami, které „naše“ společnost obecně od zpráv očekává, jsou především negativita, kulturní či prostorová blízkost a z...
Srov. Xxxxxxxxx, P., Xxxxxxxx, T., Xxxx, T., Xxxxx, P. a kol., op. cit. sub 28, s. 535.
Srov. Xxxxxxxxx, P., Xxxxxxxx, T., Xxxx, T., Xxxxx, P. a kol., op. cit. sub 28, s. 535. Příslušný člen autorského kolektivu, X. Xxxx, ovšem vzápětí svou úvahu poněkud snadno uzavírá slovy, že ústavní zákon č. 71/2012 Sb. neměl vliv na rozsah pravomocí prezidenta republiky.
Srov. Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2001 ve spojených věcech C-541/99 a C-542/99 Cape Snc proti Idealservice Srl a Idealservice MN RE Sas proti OMAI Srl.
Srov. ANTOŠ, M. Tajné hlasování za plentou jako záruka svobodných voleb versus distanční hlasování. Časopis pro práv ní vědu a praxi. 2007, roč. 15, č. 2007, s. 172–182, FILIP, J. Alternativní způsoby hlasování a jejich vliv na aktivitu voličů. běžně zohledňován ani v rámci výzkumné agendy volební integrity, která má ze všech výzkumně-volebních agend snad nejblíže k právnímu zkoumání voleb.3 Studie tak před- stavuje vůbec první pokus o identifikaci problémů korespondenčního hlasování skrze zmapování judikatury ústavních soudů. Ty kromě tradiční kontroly ústavnosti či rozho- dování o ústavních stížnostech často plní i roli volebního soudu. Proto může zaměření se na judikaturu právě těchto soudů vést k objevení různých problémů korespondenční- ho hlasování. Ze studie pak mohou čerpat nejen orgány justice, ale i orgány legislativy a exekutivy. Přínosná studie může být především pro zákonodárce, který může identifi- kované problémy zohlednit při tvorbě a přijímání právní úpravy korespondenčního hla- sování. Studie má následující strukturu. V první části, sloužící jako vstup do tématu, předsta- vuji dosavadní stav poznání. Ve druhé části vymezuji metodologii studie. Ve třetí části před- stavuji problémy korespondenčního hlasování a způsoby jejich řešení. V závěrečné části shrnuji výsledky studie.
1. Problémy korespondenčního hlasování v judikatuře ústavních soudů I.
Srov. Pracovní návrh věcného záměru zákona o vysokých školách, verze z 9. 9. 2011, s. 11–12: Akademický senát bude na návrh rektora přijímat hlavní roz- hodnutí vysoké školy (zejména statut, vnitřní předpisy, dlou- hodobý záměr, rozpočet, rámcovou dohodu s ministerstvem) a všeobecně pak bude vykonávat funkce kontrolní, iniciativní a poradní. Na vysokých školách neuniverzitního typu pak převezme kompetence vědecké rady − zejména bude schvalo- vat studijní programy uskutečňované veřejnou vysokou ško- lou a hodnocení činnosti veřejné vysoké školy. Nejdůležitější rozhodnutí vysoké školy týkající se jejích základních náleži- tostí, poslání a strategie (schválení statutu a dlouhodobého záměru, případně jejich změn, ev. schválení rámcové dohody nejde-li o výzkumnou univerzitu) budou podléhat též schválení radou veřejné vysoké školy. Akademický senát se bude vyjad- řovat k návrhu rozpočtu předkládanému rektorem radě ve- řejné vysoké školy. Rada bude po předchozím schválení akademickým senátem na návrh rektora schvalovat statut a dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy a jejich změny; bude vykonávat působnost při jmenování a odvolání rektora; bude rozhodovat o odměňování rektora v souladu s vnitřními předpisy vysoké školy; bude dá- vat předchozí souhlas jako podmínku platnosti právních úko- nů veřejné vysoké školy v případech stanovených zákonem, nebo jejím statutem.
Srov. Smlouva o právní pomoci se Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských a obchodních, vyhl. č. 95/1983 Sb., a Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech., sdělení č. 123/2002 Sb.m.s. s nimiž nauka mezinárodního práva soukromého ve starých členských státech EU dnes již běžně operuje, nebyly prozatím v rámci české nauky mezinárodního práva soukromého podrobeny hlubší analýze. Určitá konfrontace těchto principů s principy českého mezinárodního práva soukromého je nepochybně namístě, alespoň ve výchozích bodech. Obecné principy primárního práva ES Za obecné principy primárního práva, které se jeví jako relevantní pro mezinárodní právo soukromé, bývají zpravidla považovány zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti ve smyslu čl. 12 SES a principy odvozené Evropským soudním dvorem ze základních svobod. Zejména se jedná o principy vyplývající z ustanovení SES, jimiž jsou zakotveny volný pohyb zboží (čl. 28-30 SES týkající se zákazu množstevních omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží mezi členskými státy), volný pohyb pracovníků (čl. 39-42 SES), xxxxxxx usazování (čl. 43-48 SES) a volný pohyb služeb (čl. 49-55 SES o liberalizaci služeb). Rozpor práva ES a národního práva členského státu lze podle názoru autorky řešit několika způsoby. Bude záležet na konkrétním případě. Pokud by v rozporu s právem ES byla samotná kolizní nebo procesní norma, takovou normu aplikovat nelze, případně by se uplatnil výklad konformní s právem ES. Pokud by se do kolize s právem ES dostalo až hmotněprávní ustanovení, které určila jako rozhodné kolizní norma, uplatní se opět buď eurokonformní výklad, nebo, a to výjimečně, by se přímo aplikovalo právo ES, nebo by, také výjimečně, musela být aplikace rozhodného práva odmítnuta. Přitom nejde o čistě akademické úvahy. Princip zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti Dnes již tradičně uváděným principem primárního práva, který má kolizněprávní relevanci, je princip zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti. SES přímo uvádí, že v rámci použití této smlouvy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti (čl. 12 SES). Je ovšem otázkou, jak tento princip interpretovat ve vztahu k mezinárodnímu právu soukromému. Východiskem při promítání zákazu diskriminace do mezinárodního práva soukromého by podle názoru autorky měla být myšlenka rovnosti, rovného zacházení bez ohle...