Licenční smlouva a kupní smlouva. Podle starších pojetí, když ještě nebyla zkušenost s tímto tehdy novým fenoménem, byla licenční smlouva chápána někdy jako podtyp kupní smlouvy.2) Licenční smlouva ovšem kupní smlouvou být nemůže. Především se kupní smlouva týká jen prodeje věcí – tedy hmotných předmětů movitých a nemovitých a podniku jako věci hro- madné.3) Předmětem licence není věc, ale nehmotný sta- tek. Dále je obsahem licence jen poskytnutí svolení, aniž by se převádělo samo absolutní právo, zatímco předmě- tem kupní smlouvy je právě převod vlastnictví k věci. U licence tedy dochází jen ke konstitutivnímu úkonu (je- jím udělením se u nabyvatele nově zakládá – konstituuje – užívací právo k nehmotnému statku), zatímco u kupní smlouvy dochází k úkonu translativnímu, tj. k převodu práva.4) U některých starších koncepcí se objevilo pojetí tzv. štěpení quasivěcného práva, podle něhož je právo k nehmotným statkům do určité míry podobné právům věcným (absolutní povahou) a v poskytnutí licence je spat- řováno jakési odštěpení části práv poskytovatele a jejich převod na nabyvatele. Smluvní strany u kupní smlouvy se označují jako prodávající a kupující.
