Licenční smlouva a nájemní smlouva. Licenční smlouva má svou povahou blíže k nájemní smlouvě než ke smlouvě kupní. Je to proto, že podobně jako u nájemní smlouvy nedochází u licence k převodu práva, ale pouze k poskytnutí předmětu smlouvy k dočas- nému užívání, popř. (u pachtu) i k omezenému nakládání s ním. Podobné je to i se smlouvou o výpůjčce, kde se také poskytuje předmět smlouvy do dočasného užívání, na roz- díl od nájmu je to však bezplatné užívání. Podstatný roz- díl je však v předmětu smlouvy, kde u nájemní smlouvy, pachtu i u výpůjčky je předmětem užívání věc určená jed- notlivě (na rozdíl od půjčky, jejímž předmětem je věc ur- čená podle druhu), na rozdíl od licence, jejímž předmě- tem je užívání nehmotného statku. Povaha nájmu (pachtu i výpůjčky) je dána povahou věci, která je natolik odlišná od nehmotného statku, že to představuje i řadu výrazných odlišností obou typů smluv, zejména z hlediska vazby majetkových a osobních (v autorském právu osobnostních) práv u licence, která u nájemní smlouvy zcela chybí. Stra- ny nájemní smlouvy se označují jako pronajímatel a nájemce.
