Mezinárodní právní úprava Vzorová ustanovení

Mezinárodní právní úprava. Sport je fenomén mající vliv na rozsáhlou škálu světových zájmů, ať už se jedná o sociální a kulturní rozvoj, podporu míru, mezinárodní spolupráci či solidaritu59, a tak není divu, že ani sport neunikl pozornosti mezinárodních organizací a je středobodem mnohých mezinárodních smluv. Organizacemi, na jejichž půdě vznikají mnohostranné mezinárodní smlouvy jsou především Rada Evropy a UNESCO. Mezi obecné mezinárodní dokumenty věnující se sportovnímu odvětví patří zejména Evropská charta sportu, jejíž hlavní ideou je právo na sport a podává výčet způsobů, jakými mají jednotlivé signatářské státy přizpůsobit své sportovní prostředí tak, aby toto individuální právo bylo z pohledu občanů uplatnitelné. Další významnou obecnou mezinárodní chartou v této právní oblasti je Mezinárodní charta tělesné výchovy a sportu vydaná pod záštitou UNESCO, která se totožně zabývá právem na sport, přičemž celá Charta se od tohoto základního principu odvíjí.60 Jako poslední je možné uvést Evropskou chartu sportu pro všechny z roku 1974, která, jak již vyplývá z názvu této Charty, se zaměřuje zejména na přístup k sportu bez diskriminace z hlediska věku, pohlaví, profese či osobních prostředků.61 Poměrně dominantní oblastí, která je mezinárodními smlouvami upravena, je otázka dopingu. První mezinárodní smlouvou v této oblasti byla na půdě Rady Evropy v roce 1990 přijata Evropská antidopingová úmluva, která mimo jiné stanoví povinnost smluvních států respektovat kontroly ze strany mezinárodních organizací62, které je nutné provádět za účelem ochrany ideálů a principů sportu, zdraví sportovců, ale také za účelem podpory morální a fyzické výchovy. Druhou důležitou mezinárodní smlouvou je Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu z roku 2007, kterou vydalo UNESCO, jejímž cílem je celosvětový boj proti dopingu nejen na úrovní profesionálního sportu.