NAŘÍZENÍ VLÁDY O ODCHYLNÉ ÚPRAVĚ PRACOVNÍHO POMĚRU ZAMĚSTNANCŮ S PRAVIDELNÝM PRACOVIŠTĚM V ZAHRANIČÍ. Nařízením 227/2010 Sb. nařizuje vláda podle § 346 ZP sjednání délky pracovního poměru na dobu určitou a jeho prodlužování při výkonu práce v zahraničí a odchylné rozvržení pracovní doby v zahraničí ve vztahu ke dnům pracovního klidu. Podle § 2 NV trvání pracovního poměru na dobu určitou s přijímanou fyzickou osobou, jejíž pravidelné pracoviště má být v zahraničí, je možné sjednat na dobu vyslání k výkonu práce v zahraničí, nejdéle však na 5 let; tuto dobu je možné smluvně prodlužovat, nejdéle však celkem o 5 let. Z toho vyplývá, že se zaměstnancem s pravidelným pracovištěm v zahraničí můžeme sjednat dobu určitou na 5 let a poté ji ještě 5 let prodlužovat. POZNÁMKA: Směrnice Rady 99/70/ES ze dne 28. 6. 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou nestanovuje žádnou pevnou dobu určitou, po kterou můžou státy EU pracovní poměry na dobu určitou uzavírat. Česká republika si sama stanovila v § 39 ZP dobu uzavírání doby určité pouze na 2 roky! Podle § 3 NV může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci v zahraničí výkon práce i na den, který v České republice svátkem. V tomto případě se poskytne za 1 den, který je podle zákona 245/2000 Sb. o státních svátcích v ČR svátkem, 1 den pracovního klidu v den, který je v příslušném státu svátkem. Z toho vyplývá, že zaměstnanci je možno nařídit výkon práce např. v den 5. nebo 6. července, které jsou státními svátky pouze v ČR. Xxxxx za práci v tyto dny se poskytne v den svátku, který má příslušný stát, kde práci vykonává. Problém, který zde může vzniknout je ten, že ne každý stát má stejný počet svátků… Toto NV nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011, ale v oblasti svátků doporučujeme uplatnit postup uvedený v § 3 NV již u zaměstnanců, kteří v mají pravidelné pracoviště v zahraničí v současné době.
