Obecně k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Při poskytování úvěrů se vystavuje věřitel riziku, že dlužník úvěr nebude splácet řádně a včas, nebo že svůj dluh nebude splácet vůbec. Tento jev je znám od nepaměti, dnes ho však nazýváme úvěrové riziko. Pro eliminaci tohoto úvěrového rizika je žádoucí, aby byl věřitel dobře seznámen s tím, komu poskytuje úvěr a jaká je jeho finanční situace.102 Poskytovatel úvěru může sledovat nejrůznější ukazatele, ať jsou jimi finanční gramotnost, plnění dosavadních dluhů, informace o zaměstnání a výše příjmu spotřebitele nebo dosažené vzdělání.103 Smyslem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je i ochrana spotřebitele před přijetím jeho neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z jeho neznalosti, nedostatečné zkušenosti, jakož i z osobních morálně volných vlastností a životních a sociálních poměrů, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a rodinnou situaci, narušit jejich sociální vztahy.104 Podobně definovala účel těchto povinností týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele i ČNB.105 Zákonodárce v ZSÚ na rozdíl od stávající úpravy stanovil výslovně postup, který musí předcházet samotnému posouzení úvěruschopnosti dle § 86 ZSÚ nebo poskytnutí rady o nejvhodnějším produktu spotřebitelského úvěru dle § 85 odst. 1 ZSÚ. Tento postup spočívá v povinnosti poskytovatele a zprostředkovatele zveřejnit nebo přímo spotřebiteli sdělit, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytnout za výše uvedeným účelem. Nyní se dostáváme možná k nejproblematičtější větě části šesté hlavy II. ZSÚ, a to k požadavku, aby tyto poskytnuté informace byly „přiměřené a nezbytné“. Již generální advokát Xxxx ve svých stanoviscích uvádí, že směrnice neobsahují taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posuzovat 102 XXXXXX, X. X.; HAND. D.J., Statistical Classification Methods in Consumer Credit Scoring: A Review.
