Obtížná plnění. Podle § 1764 o. z. změny poměrů způsobující běžné výkyvy v ekvivalenci ujednaných plnění nic nemění na povinnosti postižené strany plnit. Toto ustanovení je obvykle vykládáno jako potvrzení zásady pacta sunt servanda a pravidla v § 1759 o. z., podle kterého lze platně uzavřenou smlouvu v zásadě změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran.197 Ustanovení lze, domnívám se, považovat i za jistou formu precizace standardu dobré víry ve vztahu ke změně okolností: stane-li se vlivem vnější okolnosti smlouva pro jednu stranu jen méně výhodnou (tj. pokud pro popis následků změny není zapotřebí dalších superlativních přívlastků), změnou nedotčený smluvce nejedná nepoctivě, nevyjde-li postižené straně vstříc přistoupením na úpravu závazku. V tomto smyslu lze ustanovení § 1764 o. z. číst jako uznání toho, že strany občas uzavírají i nevýhodné smlouvy, a právo tento problém řešit neumí buď vůbec nebo jen za cenu nedozírných nákladů ve formě právní nejistoty. Lze kvitovat s povděkem, že zákonodárce uznává, že nemá smysl zabývat se menšími výkmity vzhledem k tomu, že problém řeší přirozeně dynamika smluvních poměrů, která se projeví určitou samoregulací. Zejména to ale platí v případě dlouhodobých závazků, byť úprava v § 1764 k nim výslovně vztažena není. Jinak samotné pravidlo k obsahu pojmu závaznosti smluv vlastně ničím novým nepřispívá; jeho zařazení bylo zjevně nutné vzhledem k úpravě, která následuje po něm.
