Odvolání daru. 2068 Odvolání daru pro nouzi
Odvolání daru. Ač to občanský zákoník nikde výslovně neuvádí, je darování vystavěno na principu zásadní neodvolatelnosti daru. Důvodem této koncepce je sama povaha darování a taktéž respekt k vůdčí maximě smluvního práva pacta sunt servanda. Aby však bylo učiněno zadost taktéž zásadám slušnosti, spravedlnosti a morálky, zakotvuje zákon dvě výjimky, na základě kterých je dárce oprávněn dar odvolat, a to z důvodu vlastní nouze nebo z důvodu nevděku obdarovaného. Právní podstatou odvolání daru, tzv. revokace je jednostranné odstoupení od darovací smlouvy ze strany dárce, tj. zrušení smlouvy k okamžiku účinného revokačního projevu dárce s účinky ex tunc.255 Dárce by měl v odvolání daru popsat důvody, které jej k tomu vedou, tj. skutkově vymezit stav vlastní nouze či nevděku obdarovaného a požadovat vrácení daru ve stanovené lhůtě. Odvoláním daru vzniká obdarovanému povinnost dar vrátit. Ustanovení § 2076- 2078 OZ jsou společná pro oba důvody revokace daru a obsahují několik základních pravidel. Prvním z nich je, že práva revokovat dar pro nouzi i nevděk se nelze u darování mezi živými, tzv. inter vivos předem platně vzdát, neboť zákon takové jednání v ust. § 2076 OZ považuje za nicotné. To jinými slovy znamená, že smluvní strany si nemohou ujednat neodvolatelnost darování. Před účinností OZ tak dovozovala i judikatura, která považovala „úmluvu, jíž se dárce vzdal práva odvolati dar pro nevděk za příčící se dobrým mravům“.256 To však nebrání dárci vzdát se práva dar odvolat ex post, tedy v okamžiku, kdy již došlo k naplnění zákonných předpokladů pro revokaci daru. Učinit tak může jak implicitně, tj. dar jednoduše nerevokovat, anebo explicitně, kdy obdarovanému povinnost vrátit dar promine. 257 Pro revokace dále platí, že je-li s darem spojena povinnost zavazující obdarovaného podle darovací smlouvy (např. u darování s příkazem), odvoláním daru