Povinnost dodat zboží. Povinnost dodat zboží je primární povinností, jejíž cílem je dostat zboží do dispoziční sféry kupujícího. Tato povinnost bude splněna i v případě, že prodávající dodá zboží vadné, zboží v rozporu se smlouvou, nebo zboží zcela jiné, tzv. aliud.114 Toto je důležité, protože v případě dodání takto vadného zboží není možné, aby kupující odstoupil od smlouvy z důvodu, že zboží nebylo dodáno.115 Kupující musí postupovat v souladu s právy, která mu vznikají z ustanovení upravující dodání zboží s vadami, a odstoupit od smlouvy je možné pouze v případě podstatného porušení smlouvy.116 Povinnost dodat zboží neexistuje v případě, že kupující má ke dni uzavření smlouvy zboží již u sebe.117
Povinnost dodat zboží. Úprava dodání zboží je v mezinárodním obchodě obzvláště důležitá, jelikož náklady dopravy na dlouhé vzdálenosti nenechávají prostor pro nedorozumění. Pro určení obsahu povinnosti dodat zboží je klíčové, zda strany do kupní smlouvy zahrnuly přepravu zboží. Pokud ano, podle Vídeňské úmluvy musí prodávající pro splnění své povinnosti zboží zabalit, označit, zorganizovat jeho přepravu ke kupujícímu uzavřením přepravní smlouvy, předat zboží prvnímu nezávislému dopravci a ve stanovených případech zboží také pojistit. Místo, kde dojde k předání zboží dopravci, je na volbě prodávajícího. Pokud přeprava zboží není zahrnuta, nebo ji zajišťuje kupující, povinností prodávajícího je pouze zboží dát k dispozici kupujícímu a ve vymezených případech ho také zabalit a označit. Místem, kde musí být zboží dáno k dispozici, je ve čtyřech specifických případech místo, kde se zboží nachází nebo kde se bude nacházet. V ostatních případech musí být zboží dáno k dispozici kupujícímu v místě podnikání prodávajícího. Zboží musí být dodané v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy, která plyne z konkrétních okolností případu. Pokud si strany dohodly povinnost dodat zboží odlišně, bude mít tato dohoda přednost před ustanoveními Vídeňské úmluvy. Pro praxi je důležitou otázkou zejména upravení povinnosti dodat zboží pomocí doložek INCOTERMS, což je mezinárodně uznávaný způsob určení místa a způsobu dodání zboží. Interakce INCOTERMS s Vídeňskou úmluvou probíhá na dvou rovinách. Zaprvé, Vídeňská úmluva upravuje proces inkorporace INCOTERMS do kupní smlouvy a bude tak rozhodným právem pro sporné situace, například když se doložky nacházejí ve všeobecných obchodních podmínkách, které si vzájemně konkurují, nebo pokud strany doložky nesprávně označily, a jejich inkorporace bude záviset na obchodních zvyklostech. Zadruhé, doložky INCOTERMS různým způsobem interagují s obecným režimem dodání zboží podle Vídeňské úmluvy. Některé doložky, například CPT a CIP, doplňují režim Vídeňské úmluvy, a výsledné povinnosti prodávajícího budou mixem obou režimů. Naopak doložky jako FAS nebo FOB představují derogaci od režimu Vídeňské úmluvy, který se tak vůbec nepoužije.
Povinnost dodat zboží. Povinnost dodat zboží bez vad j e zakotvena v č l ánku 35 Úmluvy. Ten uvádí podmínky, podle n i chž se posuzuje, zda je dodané zbož í v souladu se smlouvou. Jsou j i m i množství, j akost, provedení a oba l zboží. Dodané zboží tedy musí odpovídat množství, j akosti a proveden í požadovaných sm louvou a rovněž m usí být zabaleno podle určen í smlouvy. Je v záj mu stran ve sm louvě jasně a úplně definovat obsa h povinností prodávaj í c í ho ohledně množství, jakosti, provedení a zabalen í zboží, neboť j e to právě sm louva, která j e v případě sporu h l avní m zdrojem povinností prodávaj í c í ho. Opomenutí č i nedostatečné vy mezen í zejména j akosti zboží může při p l nění způsobit komplikace a v horší m případě může mít pro kupujícího neblahé důsledky. Pro názornost uvádí me následuj í c í rozhodnutí: Oberlandesgericht Frankfurt a. M.; rozhodnutí č í s lo 13 U 51 / 93 ze dne 20 . dubna 1994 . V daném případě soud posuzo val, zda došlo k p orušení č lánku 35 Úmluvy. Šv ý carsk ý prodávající doručil německému kupujícímu mořské ške b l e . Kupující odmítl zaplatit kupní cenu s odůvodněním, že b y l y shledány F ederálním úřadem pro ochranu zdraví nebezpečn ými, protože o bsa hovaly v y sok ou k oncentraci kadmia přesahující zákonný l imit. Soud prvého s tupně rozhodl, že kupující musí zaplatit. Ten se však odv o l a l . Odvolací soud konstatoval, že dodání mušlí s vys ok ou koncentrací kadmia nezakládá podstatné porušení smlouv y , j ež b y opravňovalo 6 stejně zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. z.). kupujícího od smlouv y odstoupit a odmítnout zaplacení kupní ceny. Své rozhodnutí odův odnil t ím, že zákonem stanoven ý l imit pro ob sah kadmia j e orientační a nev y j adřuje maximální povolenou hranici. Významnějším důvodem b y l o rozhodnutí, že v ys ok ý o bsah kadmia nezakládá nesoulad j akosti zboží se smlouvou, protože ve smlou vě neb y l a žádná zmínka o o b sahu kadmia v mušlích a navíc podle č l . 35 odst 2 Úmluv y se zb oží hodilo pro účely, k e kterým s e používá, neboť mušle b y l y vhodné ke konzumaci. Z výše podaného výkladu, stejně jako ze samotného článku 35 Úmluvy, p l yne, že kritéria stanovená č l ánkem 35 Úm l uvy se uplatní př i neexistenci sm l uvní specif i kace j akosti, provedení a zabalení zboží. Obsah povinnosti prodávajíc í ho může být rovněž ovlivněn zvyklostm i podle č l ánku 9 Úm l uvy. Doplňuj í c í ú loha kritérií stanovených Úmluvou není neomezená. Nemohou být apl i kována tam, kde sm louva neobsahuj e ani...