Promlčení a prekluze. Nesplněním smluvní povinnosti dostává věřitel možnost uplatnit svá práva soudní cestou. Ovšem není praktické, aby toto právo mohl uplatnit v neomezeném čase. Obzvláště z hlediska dokazování by to bylo problematické, jelikož většina důkazů časem ztrácí svoji výpovědní hodnotu, to se stává jak u věcných důkazů, tak i u svědeckých výpovědí, které přestávají být s postupem času stále více objektivní. To je jeden z důvodů, proč umožňuje zákon uplatnit právo u soudu jen do určité doby. Dalším důvodem je pak právní jistota, která by byla ohrožena neustálou hrozbou žaloby visící nad povinným subjektem, úprava proto sleduje cíl, kdy se stav faktický bude shodovat se stavem právním. Promlčení a prekluze jsou dva podobné instituty, které se liší v některých důsledcích. Instituce promlčení je typická (a v porovnání s prekluzí též převažující) v právu soukromém (občanském).10 Jak promlčení tak prekluze míří k podobnému cíly, ale v konečných důsledcích jsou jejich účinky rozdílné. Tak marným uplynutím promlčecí doby zaniká věřiteli nárok, jeho pohledávka se stává nevymahatelnou, ale v případě, že je splněna dobrovolně nejedná se o bezdůvodné obohacení. U prekluze zaniká jejím uplynutím subjektivní právo jako takové a věřitel by musel dlužníkovi jeho případné opožděné plnění vrátit. Dalším významným rozdílem je způsob, jakým se k němu staví soud, resp. jaké pravomoci soudu ohledně promlčení popř. prekluze přísluší. Prekluzi soud bere v úvahu z moci úřední a žalobu, ve které je právo, které je předmětem sporu prekludované, zamítne. U promlčení je situace 10 Občanský zákoník, velký akademický komentář, Praha: Linde 2008 str. 409 jiná. Žalobu na promlčenou pohledávku může soud zamítnout až v okamžiku, kdy žalovaná strana uplatní námitku promlčení. Obecnou promlčecí lhůtu stanoví Občanský zákoník v § 101 jako tříletou. Promlčecí doby v občanském právu jsou zpravidla objektivní povahy, to znamená, že počínají od určité skutečnosti a jsou nezávislé na dlužníkově vědomí o této skutečnosti11. A jedná se o lhůtu hmotněprávní, takže nestačí, když bude v poslední den lhůty podán dopis s příslušným úkonem na poštu, ale žaloba musí dojít ve lhůtě k soudu. V případech, kdy běh lhůty závisí na okamžiku, kdy se o skutečnosti dlužník dozví, by se jednalo o kombinaci lhůt subjektivní a objektivní, v občanském právu je tento princip uplatněn u práva na náhradu škody (§ 106 ObčanZ). Přičemž jejich vzájemný vztah je následující: subjektivní lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy se oprávněný su...
Promlčení a prekluze. Zákon č. 59/1998 Sb. obsahuje zvláštní způsob promlčení práva na náhradu škody oproti obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku. Zákon zakotvuje tříletou subjektivní promlčecí lhůtu, která počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl, nebo lze s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že se dozvěděl o škodě, vadě výrobku a totožnosti výrobce. Dále stanoví desetiletou objektivní prekluzivní lhůtu, která počíná dnem uvedení vadného výrobku na trh. Tato úprava platí i pro škodu na zdraví.