PROTOKOL O ZKOUŠCE. Protokol o zkoušce musí obsahovat tyto údaje: Zkoušená látka: — fyzikální povaha a fyzikálně-chemické vlastnosti včetně meze rozpustnosti ve vodě, — údaje o chemické identifikaci (např. číslo CAS) včetně čistoty. Testovací druhy: — vědecký název, klon (je-li znám) a zdroj. Zkušební podmínky: — použitý zkušební postup (statický, semistatický nebo průtokový), — datum zahájení zkoušky a délka jejího trvání, — zkušební médium, — popis experimentálního provedení: zkušební nádoby a kryty, objemy roztoků, počty kolonií a lístků na zku šební nádobu na počátku zkoušky, — zkušební koncentrace (nominální, popř. naměřené) a počet opakování na každou koncentraci, — metody přípravy zásobních a zkušebních roztoků včetně použití jakýchkoliv rozpouštědel nebo dispergátorů, — teplota během zkoušky, — zdroj světla, intenzita světla a homogenita, — hodnoty pH zkušebních a kontrolních médií, — koncentrace zkoušené látky a metoda analýzy s příslušnými údaji pro hodnocení jakosti (validační studie, směrodatné odchylky nebo intervaly spolehlivosti analýz), — metody pro určení počtu lístků a dalších proměnných měření, např. suchá hmotnost, čerstvá hmotnost nebo plocha lístků, — všechny odchylky od této zkušební metody. Výsledky: — hrubá data: počet lístků a dalších proměnných měření v každé zkušební a kontrolní nádobě při každém po zorování a každé analýze, — střední hodnoty a směrodatné odchylky pro každou proměnnou měření, — růstové křivky pro každou koncentraci (doporučuje se s logaritmicky transformovanou proměnnou měření, viz bod 2.2.1 druhý odstavec), — doba zdvojnásobení/růstová rychlost v kontrole na základě počtu lístků, — vypočítané proměnné odezvy pro všechna opakování s exponovanými vzorky, spolu se středními hodno tami a variačním koeficientem pro opakování, — grafické znázornění vztahu koncentrace a účinku, — odhady toxických účinků pro proměnné odezvy, např. EC50, EC10, EC20, a související intervaly spolehlivosti. Jestliže se počítají LOEC a/nebo NOEC, uvedou se jejich hodnoty a statistické metody použité k jejich stanovení, — jestliže byla použita ANOVA, uvede se velikost účinku, který lze detekovat (např. nejmenší významný rozdíl), — jakákoliv stimulace růstu zjištěná v jakémkoli exponovaném vzorku, — jakékoliv vizuální známky fytotoxicity, jakož i pozorování zkušebních roztoků, — diskuse výsledků včetně jakéhokoliv vlivu na výsledek zkoušky v důsledku odchylek od této zkušební metody.
PROTOKOL O ZKOUŠCE. Protokol o zkoušce musí obsahovat tyto údaje: — použitá metoda, — přesná specifikace látky (identifikace a nečistoty) a popř. informace o provedeném předběžném čištění, — nejméně dvě hodnoty tlaku par a teploty – pokud možno tři či více – v oblasti 0 °C až 50 °C (nebo 120 °C až 150 °C), — nejméně jedna z teplot by měla činit 25 °C nebo méně, bude-li to technicky proveditelné při zvolené metodě, — všechny původní údaje, — křivka závislosti log p na 1/T, — odhadnutá hodnota tlaku par při 20 °C nebo 25 °C. Zjistí-li se změna stavu (fázový přechod, rozklad), měly by být uvedeny tyto skutečnosti: — druh změny, — teplota při atmosférickém tlaku, při k které ke změně dochází, — hodnoty tlaku par při 10 °C a 20 °C pod teplotou přechodu a nad teplotou přechodu (s výjimkou přechodů z pevného do plynného skupenství). Musí být uvedeny všechny informace a poznámky, které jsou důležité pro interpretaci výsledků, zejména pokud jde o nečistoty a fyzikální stav látky.
PROTOKOL O ZKOUŠCE. Protokol o zkoušce má pokud možno obsahovat následující informace: Zkoušená a kontrolní látka: — chemický název (názvy), např. dle IUPAC nebo název CAS a číslo CAS, jsou-li známy, — čistota a složení látky (v hmotnostních procentech), — fyzikálně-chemické vlastnosti významné pro provádění studie (např. skupenství, stabilita a těkavost, pH, roz pustnost ve vodě, pokud je známa), — případné ošetření zkoušených/kontrolních látek před zkouškou (např. zahřívání, mletí), — podmínky uchovávání. Odůvodnění modelu kůže a použitého protokolu. Zkušební podmínky: — použitý buněčný systém, — informace o kalibraci měřicího zařízení a pásma propustnosti použitého pro měření životaschopnosti bu něk (např. spektrofotometr), — úplné podpůrné informace pro specifický použitý model kůže včetně jeho chování. Ten by měl zejména zahrnovat:
PROTOKOL O ZKOUŠCE. V protokolu o zkoušce, který bude rovněž obsahovat nejméně následující informace, musí být jasně uveden typ studie, tj. pelagická nebo zkouška se suspendovanými sedimenty: Zkoušená látka a referenční látka(y): — obecné názvy, chemické názvy (doporučují se názvy podle IUPAC a/nebo CAS), čísla CAS, strukturní vzorce (uvádějící polohu 14C, pokud se použije radioisotopově značená látka) a relevantní fyzikálně-chemické vlast nosti zkoušené a referenční látky (viz body 1.5 a 1.6), — chemické názvy, čísla CAS, strukturní vzorce (uvádějící polohu 14C, pokud se použije radioisotopově zna čená látka) a relevantní fyzikálně-chemické vlastnosti látek použitých jako standardy k identifikaci a kvanti fikaci transformačních produktů, — čistota zkoušené a referenční látky (obsah nečistot), — popřípadě radiochemická čistota značené chemické látky a specifická aktivita. Povrchová voda: O vzorku vody musí být poskytnuty tyto minimální informace: — lokalita a popis místa odběru vzorku, pokud možno včetně dřívější kontaminace, — datum a čas odběru vzorku, — živiny (celkový obsah N, amonia, dusitanů, dusičnanů, celkový fosfor, rozpuštěný orthofosforečnan), — hloubka odběru, — vzhled vzorku (např. barva a turbidita), — DOC a TOC, — BOD, — teplota a pH v místě a době odběru, — kyslík nebo oxidačně-redukční potenciál (povinné pouze v případě, že nejsou zřejmé aerobní podmínky), — slanost nebo vodivost (v případě mořské vody a brakické vody), — suspendované pevné látky (v případě zakaleného vzorku), — podle možnosti další významné informace o lokalitě odběru vzorku v době jeho odběru (např. aktuální či dří vější údaje o průtoku řek nebo mořských proudech v blízkosti hlavních výpustí a typ výpustí, meteorologické podmínky předcházející době odběru vzorku), a nepovinně: — mikrobiální biomasa (např. AODC (přímé počítání za použití akridinové oranže) nebo jednotky tvořící kolonie), — anorganický uhlík, — koncentrace chlorofylu a jakožto specifický odhad biomasy řas. Dále by se měly poskytovat následující informace o sedimentu, pokud se provádí zkouška se suspendovanými sedimenty: — hloubka odběru sedimentu, — vzhled sedimentu (například barevný, blátivý, bahnitý nebo písečný), — struktura (např. % hrubého písku, jemného písku, bahna a jílu), — suchá hmotnost v g/l suspendovaných pevných látek, koncentrace TOC nebo hmotnostní ztráta při vznícení jako měřítko obsahu organické hmoty, — pH, — kyslíkový nebo oxidačně-redukční potenciál (povinné pouze v případě, že nejsou zřejmé aerobní ...
PROTOKOL O ZKOUŠCE. Doplněk k certifikátu ES schválení typu č …