Přeshraniční obchod Vzorová ustanovení

Přeshraniční obchod. Rozsah působnosti článku 34 SFEU je omezen na překážky obchodu mezi členskými státy. K tomu, aby věc byla posuzována podle tohoto ustanovení, je tudíž nezbytný přeshraniční prvek. Čistě vnitrostátní opatření, která se týkají jen domácího zboží, spadají mimo působnost článků 34–36 SFEU. Aby dotyčné opatření přeshraniční požadavek splňovalo, stačí to, že by mohlo nepřímo či potenciálně bránit obchodu uvnitř EU39. Požadavek ustanovení Smlouvy na přeshraniční prvek teoreticky nebrání členským státům zacházet s domácími produkty méně příznivě než s dováženými produkty („opačná diskriminace“), i když v praxi není pravděpodobné, že k tomu dojde. Přestože je článek 34 SFEU použitelný v případě, že je domácí produkt zpětně dovezen nebo opouští území členského státu, ale poté je dovezen zpět40, nevztahuje se na případy, kdy je výhradním účelem zpětného dovozu obcházení vnitrostátních pravidel41. Požadavek, aby obchod probíhal přes hranice, může být také splněn, jestliže produkt pouze prochází přes dotyčný členský stát. V tomto ohledu článek 36 SFEU jasně uvádí, že se ustanovení článků 34 a 35 SFEU vztahují na omezení zboží v „tranzitu“. Zásada volného pohybu zboží platí pro produkty, které pocházejí z členských států, jakož i ty pocházející ze třetích zemí, které jsou v členských státech ve volném oběhu. Článek 29 SFEU stanoví, že výrobky, které pocházejí ze třetích zemí, se pokládají za výrobky ve volném oběhu v členském státě, pokud byly splněny dovozní náležitosti a zaplacena příslušná cla. Ve věci C-30/01, Komise v. Spojené království, Soudní dvůr potvrdil, že podle čl. 29 odst. 2 SFEU se opatření přijatá pro účely obchodu uvnitř Unie vztahují stejně na produkty, které pocházejí z členských států, i na ty pocházející ze třetích zemí42. Podle zavedené judikatury nespadá vnitrostátní opatření mimo působnost zákazu stanoveného v článcích 34–35 SFEU jen proto, že překážka, kterou tvoří, je mírná a že produkty lze uvádět na trh jinými způsoby43. I pokud má opatření poměrně malý hospodářský význam, vztahuje se jen na velmi omezenou zeměpisnou oblast území daného státu44 nebo se týká omezeného počtu dovozů nebo vývozů či omezeného počtu hospodářských subjektů, může představovat zakázané opatření s rovnocenným účinkem. Od výše uvedených případů je však možné odlišit státní opatření, která jsou příliš nejistá a nepřímá, než aby měla omezující účinek na obchod mezi členskými státy45. Například ve věci C-297/05 Soudní dvůr shledal, že správní formalita požadovaná Nizozemsk...