PŘÍČINNÁ SOUVISLOST. (352) V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda ve stejné době nemohly výrobnímu odvětví Unie způsobit újmu jiné známé činitele. Komise zajistila, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí, nebyla přičítána tomuto dumpingovému dovozu. Těmito činiteli jsou: dovoz z jiných třetích zemí včetně nedumpingového dovozu z Indie, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie, vývoj poptávky, vývoj výrobních nákladů výrobního odvětví Unie a dopad pandemie COVID-19.
PŘÍČINNÁ SOUVISLOST. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Otázkou příčinné souvislosti se opakovaně zabývá judikatura, podle které platí: „Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena.“163
PŘÍČINNÁ SOUVISLOST. Nepostradatelným předpokladem nároku na náhradu škody je vždy objektivní existence příčinné souvislosti, neboli takzvaného kauzálního nexu mezi porušením právní povinnosti (kvalifikovanou škodnou událostí) jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem této příčiny. Chybí-li příčinná souvislost, nemůže vzniknout odpovědnost za škodu. Pokud tedy vznikla škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, je jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a jestliže je navíc dokázáno, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by jinak nedošlo, bude se jednat o vztah příčinné souvislosti.155 Občanské právo při náhradě škody využívá teorii adekvátní příčinné souvislosti, která je vystavěna na předvídatelnosti škůdce, ten musí na základě obvyklého chodu věcí a obvyklé zkušenosti očekávat, že určitým chováním při běžném chodu věcí bude vyvolán konkrétní následek.156 Příkladem je možné uvést situaci, kde je za protiprávní úkon považováno nedostatečné zajištění uskladnění jízdních kol zákazníků při poskytnutí ubytování a vznik škody v jejich odcizení. Pokud by v daném případě byla bývala cestovní kancelář splnila svou povinnost řádně zajistit ubytování žalobců včetně bezpečného uskladnění kol, ke vzniku škody by nedošlo.157 Nemusí se bezpodmínečně jednat o jedinou příčinu. Postačí, půjde-li o jednu z příčin, která se podílí na negativním následku, o jehož náhradu jde, tato příčina musí však být podstatná. Pokud se přihodí příčin více, je možné, že budou na následek působit buď souběžně, následně, nebo se budou časové překrývat. Za takové situace je však nutné hledět na to, jestli řetězec příčin a následků byl se vznikem škody natolik propojen, že na základě již první příčiny se dala do budoucna předpokládat věcná souvislost se vznikem nepříznivého následku.158