Režim koncových kupních smluv. Účelem distributorské smlouvy je zpřístupnění zboží zákazníkovi, proto ve většině případů je kupní smlouva mezi distributorem a koncovým zákazníkem čistě vnitrostátního rázu. Zboží bylo pomocí distributorské smlouvy dodáno do země, v níž je nabídnuto na trh. Na tomto trhu obvykle dané zboží nakoupí zákazník z dané země, a proto již není ve vztahu mezi ním a distributorem mezinárodní prvek. Nelze však plně vyloučit situaci, kdy osoba, jež zboží koupí bude mít jiný domovský stát, a tím dojde opět ke vztahu s mezinárodním prvkem. Tato situace může nastat například při nákupu na dovolené v zahraničí. V takovém případě bude vztah mezi prodejcem a kupujícím opět mezinárodní a bude upraven normami mezinárodního práva soukromého. V případě takové kupní smlouvy je možno vzít v úvahu užití Vídeňské úmluvy, pokud budou splněny podmínky její aplikace, a to především nutnost obchodního charakteru koupě. Pokud se však bude jednat o kupujícího, který není podnikatel a zboží kupuje pro své osobní účely, pak je užití Vídeňské úmluvy vyloučeno. V takovém případě je nutno vycházet z kolizních norem. Zde je možno brát v úvahu úpravu v Římské úmluvě, popřípadě nařízení Řím I, v nichž je upraveno určení práva principem strany poskytující charakteristické plnění. Nutné je ale neopomenout článek 5, v němž jsou upraveny spotřebitelské smlouvy. Římská úmluva se uplatní, bude spor rozhodován před českým soudem nebo soudem státu, který je smluvním státem Římské úmluvy, a koupě byla uzavřena po datu platnosti Římské úmluvy. Pokud tato podmínka nebude splněna, bude se smlouva řídit právem určeným dle kolizních ustanovení soudu státu, v něm bude o režimu smlouvy rozhodováno. V případě rozhodování u českého soudu budeme posuzovat režim smlouvy dle zákona o mezinárodním právu soukromém. Jistou pozornost je také nutno věnovat ochraně spotřebitele, která je považována za kogentní ustanovení právního řádu a český soud k ní bude přihlížet i za předpokladu, že se smlouva nebude řídit českým právem. Bude-li právo určeno na základě Římské úmluvy, je nutnost ohledu zakotvena v článku 5, kde je zároveň vytvořena základní definice spotřebitele pro účely Římské úmluvy. V zákoně o mezinárodním právu soukromém a procesním je v § 36 upravena výhrada veřejného přádku, kam by mohla být ochrana spotřebitele také zahrnuta. Právní režim smlouvy může být nepřímo ovlivněn také prorogací, tedy určením státu soudu, u nějž bude případný spor projednáván. Pravomoc soudu je dle převažujících procesních norem možno...
