Rozšiřující spotřebitelovu možnost volby. Článek 19 odst. 2 Brusel I bis upravuje prorogační dohody, které rozšiřují možnost spotřebitele podat žalobu i v jiných státech než jen dle čl. 18 odst. 1 Brusel I bis. Dohody dle tohoto ustanovení tedy svědčí pouze spotřebiteli, smluvní partner se proto takového sudiště nemůže dovolat. Není podstatné, zda prorogační dohoda dle tohoto ustanovení byla uzavřena při uzavření spotřebitelské smlouvy nebo až posléze, protože nijak neomezuje možnost spotřebitele podat žalobu u soudu členského státu svého bydliště. Pouze mu nabízí další možnost na výběr. Proto je stricto sensu článek 18 Brusel I bis ve své podstatě pouze jednostranně kogentní, neboť stanoví určitý minimální standard poskytnuté ochrany, kterou je možné dvoustranným právním jednáním ještě rozšířit. Chránit spotřebitele proti jeho vlastnímu zájmu by totiž postrádalo smysl.243 Xxxxxxx nicméně zůstává praktické využití této možnosti. Smluvní partner pravděpodobně příliš zájmu na rozšíření spotřebitelské jurisdikční ochrany mít nebude, neboť pro něj z toho žádné výhody neplynou. Pouze větší nejistota. Ani případné zatraktivnění smluvních podmínek pro spotřebitele touto formou oproti jiným smluvním partnerům pravděpodobně nebude hrát příliš velkou roli. Pro spotřebitele je totiž nejdůležitější především cena a kvalita zboží.244 Případný prodejní slogan: „V případě sporu ze smlouvy nás můžete žalovat u italských soudů“, by tedy pravděpodobně mnoho nových zákazníků nepřinesl. 242 XXXXXXXXX, X. a XXXXXXX, X. in op. cit. č. 2. s. 521, 522. 243 XXXXXXXXX, X. a XXXXXXX, X. in op. cit. č. 2. s. 521, 522. 244 XXXXXXXXX, X. a XXXXXXX, X. in op. cit. č. 2. s. 521, 523. Poslední typ prorogačních dohod upravuje čl. 19 odst. 3 Brusel I bis. Vztahuje se na případy, kdy se původně vnitrostátní spotřebitelská smlouva přestěhováním spotřebitele nebo smluvního partnera posléze stane spotřebitelskou smlouvou dle Brusel I bis. K tomu, aby bylo možno uzavřít prorogační dohodu dle tohoto ustanovení je nutno splnit kumulativně 3 podmínky: • obě smluvní strany musí mít při uzavírání smlouvy bydliště ve stejném členském státu, • prorogační dohoda musí svěřit jurisdikci soudům tohoto státu, • prorogační dohoda nesmí být v rozporu s právním řádem tohoto členského státu. Pokud jsou splněny všechny výše uvedené podmínky, nemá případná migrace jedné ze smluvních stran po uzavření smlouvy do jiného státu vliv na mezinárodní příslušnost soudu. Ta je totiž „zafixována“ u členského státu společného bydliště smluvních stran v době uzavřen...
