Smlouvy o zamezení dvojího zdanění Vzorová ustanovení

Smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Právní základ smluv o zamezení dvojího zdanění je v čl. 10 Ústavy53, který uvozuje, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon,použije se mezinárodní smlouva. Z toho vyplývá přednost mezinárodní smlouvy před zákonem, tedy jakási nadřazenost této smlouvy. Je nepochybné, že i v případě uzavření smluv o zamezení dvojího zdanění, bude mít tato smlouva přednost před zákonem. Navíc je možné nalézt vázanost České republiky jednotlivými mezinárodními smlouvami. Ta vyplývá z Vídeňské úmluvy o smluvním právu54. Tato úmluva říká, že každá smlouva, jež je platná, stát zavazuje, a ten má povinnost plnit takovou smlouvu v dobré víře. Vídeňská úmluva dále stanoví, že se strana nemůže dovolávat ustanovení svých vnitrostátních předpisů, jež by byly důvodem pro neplnění uzavřené mezinárodní smlouvy.55 Dále je v Ústavě článek 6356, který dává prezidentu republiky pravomoc sjednávat mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Z tohoto důvodu se o takto sjednaných smlouvách hovoří jako o smlouvách tzv. prezidentských. Dále je prezidentu republiky umožněno tuto pravomoc převést na vládu, případně se souhlasem vlády na jednotlivé ministry57. Nejčastěji je tato pravomoc přenášena na ministra financí. Avšak je k ratifikaci zapotřebí (dle článku 49 Ústavy) předchozí souhlas Parlamentu České republiky. Dále z článku 87 odst. 2 Ústavy vyplývá, v případě kvalifikovaného návrh, pravomoc přezkumu souladu takové smlouvy s ústavním pořádkem ze strany Ústavního soudu ČR. 58 Z článku 95 odst. 1 Ústavy také vyplývá vázanost soudce mezinárodní smlouvou při svém rozhodování.