Spor o dědické právo. Jedná se o jeden z možných sporů, které mohou vzniknout v pozůstalostním řízení (§ 168 ZŘS). V tomto případě jde o situaci, kdy svědčí dědické tituly potenciálním dědicům tak, že jejich dědická práva vedle sebe nemohou obstát (např. z hlediska obsahu). V případě nesporných skutečností rozhoduje sám notář (§ 169 ZŘS). Rozhoduje tedy v případě, „jsou-li skutková tvrzení účastníků o rozhodných okolnostech shodná a závisí-li rozhodnutí o dědickém právu pouze na právním posouzení věci.“59 Pokud se jedná o spornou skutečnost, notář jako soudní komisař v řízení pozůstalosti usnesením odkáže toho, komu svědčí nejslabší dědické právo, na civilní sporné řízení (§ 1672 ObčZ). Dědic je povinen v minimálně dvouměsíční lhůtě podat žalobu (§ 170 odst. 1 ZŘS). Jedná se pouze o procesní rozhodnutí, které nemá hmotněprávní důsledky a potenciální dědic tedy neztrácí své dědické právo, pouze se k němu nepřihlíží.60 Notář není povinen přitom pozůstalostní řízení přerušovat, neboť pokud potenciální dědic unese důkazní břemeno a vyhraje spor, může
