Obsahová stránka. Z obsahového hlediska si mohou smluvní strany dohodnout různé závazky, což plyne ze svobody sjednat si vše, co neodporuje právním předpisům, dobrým mravům, veřejnému pořádku, nebo to nenarušuje postavení osob (§ 1 odst. 2 ObčZ). Dědická smlouva však bezpodmínečně musí obsahovat to, co z ní dělá dědickou smlouvu, tedy povolání dědice či odkazovníka (které může být i vzájemné) a jeho přijetí druhou smluvní stranou. Jedná se tak o závazné povolání, které se však může týkat nejvýše ¾ podílu na pozůstalosti (respektive ⅜ v případě specifických omezení ve svéprávnosti dle § 1585 odst. 2 ObčZ). Volná čtvrtina pozůstalosti, resp. volná čtvrtina z poloviny pozůstalosti, se nazývá falcidiánská kvarta (quarta Falcidia). Jedná se o institut římského práva, kde byl však vztažen pouze na odkaz, protože dědickou smlouvu římské právo neznalo. Původně šlo o ochranu dědice, aby pozůstalost nebyla odkazy přetížená a na dědice zbyl i nějaký majetek.125 Z dikce § 1585 ObčZ lze usoudit, že tato volná čtvrtina má chránit především zůstavitele, protože dědická smlouva je pořízení neodvolatelné.126 Díky této volné čtvrtině může zůstavitel změnit vůli sám a naložit s ní pro případ smrti odlišně od smlouvy. Může však chránit i dědice po vzoru římského práva. Pokud totiž zůstavitel povolá dědickou smlouvou odkazovníka, kterému odkáže věci v hodnotě ¾ hodnoty pozůstalosti, zůstane volná čtvrtina i podle § 1598 ObčZ, který se vztahuje k odkazu. Toto ustanovení má zcela nepochybně za účel chránit dědice, aby vůbec mohl nějaké jmění zdědit. Zůstane tak jedna čtvrtina pozůstalosti nezatížená nejen odkazy, ale též dědickou smlouvou. Zatíženost této volné čtvrtiny jinými právy je však otázkou. Dřívější úprava hovořila o „čisté čtvrtině“ v § 1253 ABGB, což bylo uvedeno v kapitole o historickém vývoji tohoto institutu. Současná úprava v § 1585 odst. 1 ObčZ pouze říká, že „čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle.“ Důvodová zpráva k tomuto uvádí,
Obsahová stránka. Jednou z podstatných obsahových náležitostí závěti, bez níž závěť nemůže vyvolat požadované účinky, je určení dědice nebo skupiny děiců či případně alespoň odkazovníka. Povolání dědice či odkazovníka přitom nemůže zůstavitel svěřit jiné osobě a ani pořídit společně s jinou osobou, jak vyplývá z ustanovení § 1496 NOZ. Za dědice či odkazovníka lze povolat pouze osobu s právní osobností, tedy takovou osobu, jež má způsobilost mít v mezích právního řádu práva 72 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1649 odst. 2. 73 Thöndel. In: XXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXXXXXX, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2019, s. 57. 74 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1525.