Spořitelní a úvěrní družstvo. Podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, se dle § 1 odst. 1 rozumí spořitelním a úvěrním družstvem družstevní záložna. Ta je charakterizována jako družstvo, které pro podporu hospodaření svých členů provozuje finanční činnosti, jimiž se rozumí zejména přijímání vkladů a poskytování úvěrů, ručení a peněžních služeb v různých formách. U spořitelních a úvěrních družstev je možnost uzavírat smlouvy o vkladu, omezena výhradně na členy těchto družstev. Pokud by byl vklad složen u osoby, která není peněžním ústavem, smlouva o vkladu buď není uzavřena vůbec a vkladový vztah nevznikne nebo by se mohlo v případě dohody mezi stranami jednat o innominátní kontrakt podle §51 ObčZ.9 Druhým účastníkem smlouvy o vkladu je vkladatel, kterým může být fyzická nebo právnická osoba. V případech, kdy vkladatel bude mít postavení spotřebitele, bude mít smlouva o vkladu charakter spotřebitelské smlouvy a budou se na ní vztahovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách (zejména § 55,56 ObčZ). Podle § 52 odst. 3 ObčZ je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Současné pojetí právní úpravy zahrnuje jak osoby fyzické, tak i osoby právnické. Uvedené pojetí je nad rámec vyžadovaný příslušnými směrnicemi ES, neboť právo ES spotřebitelskou ochranu směřuje na osoby fyzické. Je otázkou nakolik jde v § 52 odst. 3 ObčZ o legislativní záměr či nepřesnost, zejména když § 54a odst. 4 ObčZ pro účely úpravy smluv o finančních službách uzavíraných na dálku výslovně vymezuje spotřebitele jako osobu fyzickou. 10 Pro zjištění, zda je druhého smluvního účastníka nutno považovat za spotřebitele či nikoli, není dle úpravy obsažené v § 52 odst. 3 ObčZ rozhodující pouze formální postavení, ale i skutečný účel jednání. V tomto smyslu je za spotřebitele nutno považovat osobu jednající mimo rámec své obchodní či podnikatelské aktivity. Půjde
Spořitelní a úvěrní družstvo. Počátky tzv. kampeliček a raiffeisenek85 sahají na našem území do druhé poloviny 19. století a přes léta úspěšného fungování byly v 50. letech 20. století administrativně zlikvidovány. Po nabytí účinnosti zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, byly záložny opětovně zakládány. Zmíněný zákon, který užívá pro spořitelní a úvěrní družstvo označení družstevní záložna, stanoví, že záložna není bankou podle zákona upravujícího činnost bank a její podnikání se nepovažuje za provozování živnosti. Jaký je tedy charakter této instituce? Ze samotné obchodní firmy, která musí obsahovat označení "spořitelní a úvěrní družstvo",