Stanovení pravomoci právně závazným aktem EU Vzorová ustanovení

Stanovení pravomoci právně závazným aktem EU. Stanovení pravomoci právně závazným aktem EU tvoří další situaci, za které je dle článku 216 odst. 1 SFEU dána možnost EU uzavřít mezinárodní smlouvu se třetím státem nebo mezinárodní organizací. SFEU jako taková nespecifikuje, které právně závazné akty EU jsou předvídány článkem 216 odst. 1 SFEU. Vzhledem k tomu, že právně závazné akty mohou být dvojího druhu, a to buď akty legislativní, nebo akty nelegislativní (tj. akty delegované či prováděcí), nelze jednoznačně dovodit, zda jsou článkem 216 odst. 1 SFEU myšleny obě tyto kategorie. Z povahy mezinárodních smluv však plyne, že ne každý právní akt může stanovovat pravomoci k jejich uzavírání. Tak například ve článku 290 odst. 1 SFEU je stanoveno, že „legislativním aktem lze na Komisi přenést pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné.“61 V tomto odstavci je dále uvedena skutečnost, že „podstatné prvky dané oblasti jsou vyhrazeny legislativním aktům, a nesmějí tedy být předmětem přenesení pravomoci.“62 Z tohoto článku lze dovodit dvě základní skutečnosti, a to, že nelegislativní akty slouží pouze k doplnění nebo změně některých prvků legislativních aktů, ovšem pouze prvků nepodstatných. Naproti tomu podstatné prvky jsou vyhrazeny úpravě v legislativních aktech. Z charakteru mezinárodních smluv a jejich postavení v unijním a mezinárodním právu lze tedy konstatovat, že pravomoc k jejich uzavření zcela 60 SVOBODA 2010 op. cit., s. 44.