Subjektivní stránka. Tento pojmový znak kárného deliktu činí v praxi značné potí- že, když v předpisech není důsledně upraveno ani judikatorně uspokojivě vyřešeno, zda kárná odpovědnost členů exekutor- ského stavu je subjektivní, tzn. s nutností zkoumat a prokázat (presumpce neviny) zavinění v jakékoliv formě, nebo objek- tivní; což s ohledem na chybějící úpravu liberačních důvodů fakticky znamená odpovědnost absolutní. Záměrně ponechám stranou situaci u soudních exekutorů, kde mohou být dány le- gitimní důvody pro přijetí objektivní odpovědnosti při součas- ném zakotvení liberačních důvodů, avšak v případě svěřenců soudního exekutora by dle názoru autora aplikace objektivní odpovědnosti byla těžko odůvodnitelným rozšiřováním kárné represe. Takový přístup by byl v rozporu s obecnou právní zá- sadou in dubio pro reo jako výrazu presumpce neviny, která se nepochybně v poměrech exekučního kárného práva uplatňuje, možná i ustanovením čl. 6 odst. 2 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod15. A konečně je zde také po- hled srovnávací; co se týče subjektivní stránky, je u ostatních správních disciplinárních deliktů vyžadováno zavinění. Aby tedy kárný senát kárné komise mohl konstatovat vinu, musí být kárně obviněnému prokázána alespoň nevědomá nedbalost. S otázkou zavinění je spjata také otázka omylů – skutkových a právních, pozitivních a negativních, omluvitelných i neomlu- vitelných, která se analogicky užije i v kárném řízení.
Subjektivní stránka. Z hlediska subjektivní stránky je trestný čin obchodování s lidmi úmyslným trestným činem. Ve smyslu ustanovení podle § 4 TZ bude tedy pachatel muset chtít svým jed- náním porušit zájem chráněný v trestním zákoně nebo alespoň vědět, že může takové porušení způsobit, a pro případ, že takové porušení způsobí, s tím být srozuměn. Úmyslem musí být zahrnuty všechny aspekty jednání naplňujícího objektivní stránku trestného činu. Pachatel tedy musí chtít nebo vědět a být srozuměn s tím, že jiný je nu- cen, zjednáván, najímán, zlákáván, dopravován, ukryt, zadržován nebo vydáván právě za účelem pohlavního styku nebo jiné formy sexuálního obtěžování nebo zneužívání, k otroctví nebo nevolnictví nebo k nuceným pracím či jiným formám vykořisťování. Pokud pachateli nebude znám účel jednání, které lze zahrnout jednotným pojmem obchodování, nebude moci být stíhán pro trestný čin podle § 232a.