Common use of Tamtéž Clause in Contracts

Tamtéž. 92 XXXXX: Teorie práva, s. 129. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy může být č. 160/1991 Sb. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost, že zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tom, že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezena. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.

Tamtéž. 92 XXXXX87 XXXXXX, Xxxx. Správní řád: Teorie právas poznámkami a judikaturou : podle stavu k 1.7.2017. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2017, s. 129460. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy může být čGlosátor. 160/1991 SbISBN 978-80-7502-202-8. Úmluva OSN souhlasu třetích osob a závazkům plynoucích z veřejnoprávních smluv, a to konkrétně v § 168 a 169. Výše zmíněná ustanovení od § 160 – 169 jsem zde záměrně pouze, pro ucelení této podkapitoly, vyjmenovala, neboť se jejich problematikou budu v práci blíže zabývat v následujících kapitolách. Podle ustanovení § 170 správního řádu, podle kterého se při postupu podle páté části správního řádu, obdobně použijí ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé správního řádu, která upravuje obecná ustanovení o smlouvách o mezinárodní koupi zbožísprávním řízení. zásady totalitním zákonodárstvímSprávní řád, vedla k popření základní funkce zde také uvádí, že na oblast veřejnoprávních smluv, lze subsidiárně použít ustanovení občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnostnestanoví-li správní řád jinak. Na samotný závěr této podkapitoly, nelze opomenout uvést i ustanovení § 182 odst. 2 správního řádu. Dle kterého se ustanovení tohoto zákona vztahuje i na veřejnoprávní smlouvy vzniklé před dnem nabytí účinnosti správního řádu. Zákonodárce zde tedy vztáhl úpravu správního řádu nejen na nově vzniklé veřejnoprávní smlouvy, ale i na ty, které byly uzavřeny před nabytím účinnosti výše zmíněného zákona. Dále je zde ještě uvedeno pravidlo, že zákonodárce tuto zásadu vynechal vznik těchto smluv stejně tak nároky, které z nich vznikly za předchozí právní úpravy, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jde tedy o projev tzv. nepravé retroaktivity.88 88 Tamtéž (s. 412) XXXXXX, X. Nový správní řád a ani územní samospráva. In Nový správní řád a místní samospráva. Sborník z letního mezinárodního workshopu. Editoři Xxxxxxx, S.; Xxxxxxx, X. Xxxx: Masarykova univerzita, 2006, s.77 – 78. ISBN 80- 210-4183-8 Dle ustanovení správního řádu, konkrétně v § 160 – 162, lze veřejnoprávní smlouvy z hlediska toho, jaké subjekty v nich vystupují jako smluvní strany zařadit, do následujících základních skupin89: • Smlouvy koordinační (§ 160) – smlouvy uzavírané mezi subjekty veřejné správy, • Smlouvy subordinační (§161) – smlouvy, ve kterých na jedné straně vystupuje subjekt veřejné správy a na straně druhé adresát veřejné správy (FO, PO), • Smlouvy mezi účastníky (§162) - tyto smlouvy jsou správním řádem označované také jako „smlouvy o převodu nebo způsobu výkonu práv a povinností“. Jedná se o smlouvy, které mezi sebou uzavírají soukromoprávní subjekty (nevystupující jako subjekty veřejné správy).90 Veřejnoprávní smlouvy lze rozlišovat z širšího a užšího hlediska. V užším slova smyslu představují takové smlouvy, kde alespoň jednou smluvní stranou je vždy subjekt veřejné správy. Zde je veřejnoprávním prvek zastoupen jednak v předmětu smlouvy, tak i v jejích subjektech. Naopak v širším slova smyslu se k ní neodkazuje předešle zmíněným smlouvám řadí ještě veřejnoprávní smlouvy, které mezi sebou uzavírají osoby soukromého práva. Zde onen zmíněný veřejnoprávní prvek je založena hlavně na tomzastoupen pouze v předmětu smlouvy, nikoli ve smluvních stranách.91 Výše uvedené druhy je třeba označovat za základní zejména proto, že obsah této zásadyzvláštní právní předpisy mohou případně upravit i modifikovanější druhy smluv92. Z tohoto důvodu nelze považovat druhy veřejnoprávních smluv, respkteré upravuje správní řád za výlučné, neboť zvláštní právní předpis může samostatně upravit jiný typ veřejnoprávní smlouvy. těch podstatných částíNa tyto zvláštní druhy veřejnoprávních smluv se pak budou aplikovat obecná ustanovení správního řádu týkajících se veřejnoprávních smluv.93 89 XXXXXXX, tedyXxxxx, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou PONDĚLÍČKOVÁ, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx. § 160, § 161 a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli162. In: XXXXXXX, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ Xxxxx, PONDĚLÍČKOVÁ, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx. Správní řád. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2016, s. 772 - 785. ISBN 978-80-7400-607-4 XXXXXX, Xxxx. Správní řád: s poznámkami a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádkujudikaturou : podle stavu k 1.7.2017. Avšak někteří autoři tvrdí3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, že tato zásada v OZ měla být upravena2017, více v poznámkách.95 Hlavní zásadous. 461. Glosátor. ISBN 978-80-7502-202-8. 90 XXXXXX, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůleX. K uzavírání veřejnoprávních smluv podle § 162 správního řádu. Tato svoboda je zaručena v člSprávní právo [online]. 1 Listiny a vyplývá také z čl2009, roč. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí42, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.26, v rámci hospodářského zákoníkus. 341, kde smluvní volnost byla velmi omezena[cit. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap18. 2.5)3. Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé2018]. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kolDostupné z: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-xxxxx- podle-162-spravniho-radu.aspx

Tamtéž. 92 XXXXX: Teorie práva, s. 129smluv dle OZ64. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy může být č. 160/1991 Sb. Úmluva OSN o smlouvách Český právní řád obsahuje nadále úpravu postupu uzavírání smluv v rámci Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvímDříve také v rámci zákoníku práce.61 Zákon č. 513/1991 Sb., vedla k popření základní funkce občanského zákoníkuobchodní zákoník obsahoval zvláštní úpravu kontraktačního postupu, k rozbití jednoty soukromého práva zejména o specifické možnosti přijetí návrhu, veřejný návrh či obchodní veřejnou soutěž. V rámci obchodních společností byl upraven návrh na koupi nebo směnu účastnických cenných papírů. Zvláštní úpravu postupu při uzavírání smlouvy obsahuje i zákon o pojistné smlouvě. Proces vzniku smluv při zadávání veřejné zakázky upravuje zákon č. 137/2006 Sb.62 Postup uzavírání smlouvy je obsažen i v podzákonných předpisech, jsou jimi zejména přepravní řády, například vyhláška č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a k ideologickému popření jeho existencesilniční osobní dopravu a další. Co se týče smluv uzavíraných se spotřebitelem, tak tato úprava byla obsažena v § 51a a násl. OZ6463 Dále je tu zákon č. 526/1990 Sb.“94 Skutečnost, o cenách, jež Hulmák vnímá jako nadbytečné, kdy jak sám podotýká, dohoda o ceně vznikne i tak, že zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tom, že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezena. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvukupující zaplatí kupní cenu, jež není jako zvláštní typ upravenaprodávající požaduje.64 Úprava, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Další součástí smluvní svobody která je možnost určit obsah (práva výše zmíněna v minulém čase ztratila na účinnosti a povinnosti) smlouvy byla nahrazena komplexnější úpravou a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. to zákonem č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724., 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odstobčanský zákoník (účinný od 1. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 32014)., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.

Tamtéž. 92 XXXXX174 XXXXXX, Xxxx. Správní řád: Teorie právas poznámkami a judikaturou : podle stavu k 1.7.2017. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2017. Glosátor, s. 129473. 93 příkladem takové mezinárodní ISBN 978-80-7502-202-8. uzavírání. Není však vyloučeno, aby v případě, že se na tom smluvní strany shodnou, byla možnost výpovědi do této smlouvy může být včleněna až následně některou z jejich změn.175 Jak vyplývá z e závěru poradního sboru ministerstva vnitra ke správnímu řádu ze dne 11. 12 2006 č. 160/1991 Sb52 příp. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zbožítaké z rozsudku Městského soudu v Praze čj. zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost7 ca 123/2005 – 28 (viz níže) vhodné je také poukázat na fakt, že zákonodárce tuto zásadu vynechal k výpovědi veřejnoprávní smlouvy není potřebný souhlas nadřízeného správního orgánu, a to ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tomv případě, že obsah této zásadyk uzavření takové veřejnoprávní smlouvy tento souhlas potřebný byl. Ze závěrů poradního sboru ministerstva vnitra ke správnímu řádu – závěr č. 52 ze dne 11. 12. 2006: „výpovědi veřejnoprávní smlouvy podle § 166 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., resp. těch podstatných částísprávní řád, tedynení třeba souhlasu nadřízeného správního orgánu, a to ani za toho předpokladu, že žádná k uzavření veřejnoprávní smlouvy je souhlas nadřízeného správního orgánu potřebný.“176 Rozsudek Městského soudu v Praze ze stran dne 10. 3. 2006, čj. 7 Ca 123/2005 – 28: Současná účinná úprava těchto veřejnoprávních smluv k výpovědi smlouvy také žádný souhlas nevyžaduje (ustanovení § 166 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.). Tato výpověď není vybavena zrušením veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůlismlouvy podle ustanovení § 167 zákona č. 500/2004 sb., se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (neboť sám tento zákon tyto právní instituty rozlišuje.“177 Správní řád také upravuje institut zrušení veřejnoprávní smlouvy, kdy veřejnoprávní smlouvu lze zrušit na základě písemného návrhu na zrušení. Tento návrh může smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a strana podat jen v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdípřípadě, že to bylo ve veřejnoprávní smlouvě předem dohodnuto anebo stanoveno v dalších taxativně stanovených důvodech, které upravuje správní řád. Podle správního řádu mezi takové důvody patří: • podstatná změna poměrů, které byly rozhodující pro stanovení obsahu veřejnoprávní smlouvy, a plnění této smlouvy nelze proto na smluvní straně spravedlivě požadovat, • rozpor veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy, do kterého se tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře smlouva dostala (př. typovou, atypickouz důvodu následné změny právní úpravy), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezena. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.,

Tamtéž. 92 XXXXXpokračovat až do rozhodnutí soudu. Zaměstnanci jsou obvykle přesvědčeni, že stávka je zákonná a proto musí být chráněni, pokud by byla stávka později označena soudem za nezákonnou. Účast na stávce se tak před právní mocí rozhodnutí posuzuje jako omluvená nepřítomnost v práci. Pokud by se zaměstnanec účastnil nezákonné stávky po právní moci rozhodnutí, již by se jednalo o neomluvenou nepřítomnost, což by sebou neslo veškeré právní důsledky.128 Odpovědnost za škodu, je v § 23 KolVyj řešena následovně. Za škodu, jež vznikla v průběhu stávky, odpovídají zaměstnanci účastnící se stávky zaměstnavateli a zaměstnavatel zaměstnancům dle občanského zákoníku. Vznikla-li tato škoda v souvislosti se zabezpečováním činností dle § 19 KolVyj odpovídají podle zákoníku práce. Jestliže vznikla škoda výhradně v souvislosti s přerušením práce, nejsou si zaměstnavatel a zaměstnanec vzájemně odpovědni. Dle občanského zákoníku odpovídá odborová organizace zaměstnavateli v případě škody, která vznikne v souvislosti s neposkytnutím její součinnosti. Stejně tak v případě rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky, odpovídá odborová organizace za vzniklou škodu dle občanského zákoníku.129 Stávku lze charakterizovat pomocí jejích znaků jako: Teorie - přerušení práce zaměstnanci a to buď částečné či úplné. Částečným zastavením se rozumí přerušení jen některých činností, popřípadě jen některých provozů. Úplné zastavení pak znamená přerušení veškeré činnosti zaměstnanců, - institut kolektivního práva, s. 129kterého se může zúčastnit kolektiv zaměstnanců. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy Jednotlivec tak může být č. 160/1991 Sb. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvímúčasten na kolektivním sporu pouze jako člen takového kolektivu, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku- prostředek, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost, že zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tom, že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například využívaný v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezenakoaliční svobody. Je projevem konfliktu, který vyústil v určitý kolektivní spor, - legální formu nátlaku zaměstnanců na stranách s kým zaměstnavatele.130 128 XXXXXX, Xxxxxxxx a jakou smlouvu uzavřouXxx XXXXXX. Pracovní právo, strany mohou uzavřít smlouvu7. vydání. Praha: C.H. Xxxx, jež není jako zvláštní typ upravena2017. ISBN 978-80-7400-667-8, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3447., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.

Tamtéž. 92 XXXXXpokračovat až do rozhodnutí soudu. Zaměstnanci jsou obvykle přesvědčeni, že stávka je zákonná a proto musí být chráněni, pokud by byla stávka později označena soudem za nezákonnou. Účast na stávce se tak před právní mocí rozhodnutí posuzuje jako omluvená nepřítomnost v práci. Pokud by se zaměstnanec účastnil nezákonné stávky po právní moci rozhodnutí, již by se jednalo o neomluvenou nepřítomnost, což by sebou neslo veškeré právní důsledky.128 Odpovědnost za škodu, je v § 23 KolVyj řešena následovně. Za škodu, jež vznikla v průběhu stávky, odpovídají zaměstnanci účastnící se stávky zaměstnavateli a zaměstnavatel zaměstnancům dle občanského zákoníku. Vznikla-li tato škoda v souvislosti se zabezpečováním činností dle § 19 KolVyj odpovídají podle zákoníku práce. Jestliže vznikla škoda výhradně v souvislosti s přerušením práce, nejsou si zaměstnavatel a zaměstnanec vzájemně odpovědni. Dle občanského zákoníku odpovídá odborová organizace zaměstnavateli v případě škody, která vznikne v souvislosti s neposkytnutím její součinnosti. Stejně tak v případě rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky, odpovídá odborová organizace za vzniklou škodu dle občanského zákoníku.129 Stávku lze charakterizovat pomocí jejích znaků jako: Teorie - přerušení práce zaměstnanci a to buď částečné či úplné. Částečným zastavením se rozumí přerušení jen některých činností, popřípadě jen některých provozů. Úplné zastavení pak znamená přerušení veškeré činnosti zaměstnanců, - institut kolektivního práva, s. 129kterého se může zúčastnit kolektiv zaměstnanců. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy Jednotlivec tak může být č. 160/1991 Sb. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvímúčasten na kolektivním sporu pouze jako člen takového kolektivu, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku- prostředek, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost, že zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tom, že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například využívaný v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezenakoaliční svobody. Je projevem konfliktu, který vyústil v určitý kolektivní spor, - legální formu nátlaku zaměstnanců na stranách s kým zaměstnavatele.130 128 XXXXXX, Xxxxxxxx a jakou smlouvu uzavřouXxx XXXXXX. Pracovní právo, strany mohou uzavřít smlouvu7. vydání. Praha: X.X. Xxxx, jež není jako zvláštní typ upravena2017. ISBN 978-80-7400-667-8, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3447., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.

Tamtéž. 92 XXXXX: Teorie práva, s. 129136 Tamtéž 137 Tamtéž Ve stavebním zákoně můžeme nalézt úpravu typických veřejnoprávních smluv subordinačních. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy může být č. 160/1991 Sb. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost, že zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tom, že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v člDle § 4 odst. 1 Listiny stavebního zákona mohou orgány územního plánování a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2stavební úřady, v rámci hospodářského zákoníkusvé činnosti, kde smluvní volnost byla velmi omezenauzavřít s žadatelem na místo vydání správního rozhodnutí veřejnoprávní smlouvu v případech, kdy tak stanoví stavební zákon. Je Takovéto veřejnoprávní smlouvy, které mohou nahradit vydání individuálního správního aktu, nalezneme ve stavebním zákoně na stranách dvou místech. Prvním příkladem je veřejnoprávní smlouva nahrazující některá územní rozhodnutí a příkladem druhým je veřejnoprávní smlouva o provedení stavby. V práci se zaměřím pouze na veřejnoprávní smlouvu nahrazující některá územní rozhodnutí. Jedná se o veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu užívání stavby na území. Právní úpravu tohoto institutu nalezneme v § 78a stavebního zákona. Smluvní strany této smlouvy tvoří stavební úřad a žadatel. Smlouva se uzavírá na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy, kterou žadatel předloží stavebnímu úřadu. Takový návrh musí obsahovat podstatné náležitosti podle stavebního zákona a to: • označení smluvních stran, • náležitosti výroku územního rozhodnutí, • údaje a podmínky, které vyplývají ze závazných stanovisek dotčených orgánů, • odůvodnění souladu zejména s kým vydanou územně plánovací dokumentací, cíli a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované úkoly územního plánování a požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu (k nim kap. 2.5§ 90 stavebního zákona). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva Dále žadatel v návrhu uvede osoby, které by byly účastníky územního řízení a povinnosti) smlouvy připojí k němu dokumentaci v rozsahu jako k žádosti o vydání územního rozhodnutí vč. situačního výkresu na podkladě katastrální mapy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhézávazná stanoviska popř. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva rozhodnutí dotčených orgánů. Dále připojí doklad či opatření prokazující jeho vlastnické právo k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.pozemku nebo stavbě.138

Tamtéž. 92 XXXXX78 Institut veřejnoprávních smluv 79 Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. Října 2004, sp. zn. As 11/2003 – 50. In: Teorie právaXxxx- online [online]. 2014 [cit. 2018-03-18]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx/xx/xxxxxxxx- view.seam?documentId=njptembqgrpw443tl4zdmna&groupIndex=1&rowIndex=0# V neposlední řadě je pro veřejnoprávní smlouvy charakteristické jejich naznačený zvláštní účel, s. 129. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy může být č. 160/1991 Sb. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost, že zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na který spočívá v tom, že obsah této zásadyjejich primárním cílem je zajištění plnění úkolů veřejné správy, respať již oblasti státní správy či samosprávy. těch podstatných částí, tedy„To souvisí i se skutečností, že žádná ze v řadě případů se veřejnoprávní smlouvy uzavírají namísto vydání správního aktu jako aktu vrchnostenského, ovšem vrchnostenský charakter si do jisté míry zachovávají, neboť správní akt může být někdy následně vydán jako určitá (zákonem předpokládaná) sankce za nesplnění veřejnoprávní smlouvy. Existence této možnosti vyvolává jisté pochybnosti, zda je u veřejnoprávních smluv zachována kvalitativně stejně hodnotná rovnost stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle jako u smluv soukromoprávních (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdíbez ohledu na přípustnost sankcí).80 Zřejmostí je, že tato zásada v OZ veřejnoprávní smlouva by měla být upravena„výhodná“ pro stranu, více v poznámkách.95 Hlavní zásadoukterá se ve smlouvě zavazuje plnit veřejné úkoly. V opačném případě by tato smluvní strana byla zřejmě ochotna spíše strpět vydání správního aktu namísto uzavření veřejnoprávní smlouvy. Motivaci zde představují např. různá finanční zvýhodnění, kterou úlevy nebo materiální pomoci.81 Na závěr této kapitoly je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody vyzdvihnout, že mezi soukromoprávními a veřejnoprávními smlouvami nelze vytyčit pojmově žádnou ostrou hranici (stejně jako projevu autonomie vůleu soukromého a veřejného práva). Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutíDodnes se tedy setkáváme s tím, že existují spory o tom, zda smlouvu strana vůbec uzavře jsou určité smlouvy veřejnoprávní či neuzavřesoukromoprávní povahy.82 80 XXXXXXXX, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (přXxxxxxxx. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimkyObecné správní právo. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezena. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Člaktualiz. 4 Listiny a dalšíupr. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer Česká republika, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN2013, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoníks. 178-180. Komentář. Svazek I. s. 10ISBN 978-80-7478-002-8.

Tamtéž. 92 XXXXX: Teorie právaObě dvě tyto skupiny jsou však vázány podmínkou, s. 129že lze uzavřít pouze tehdy stanoví-li tak zvláštní zákon, tzn. 93 příkladem „pokud není zvláštními právními předpisy výslovně stanoveno, že lze v určitých oblastech výkonu působnosti veřejné správy uzavírat veřejnoprávní smlouvy, potom platí, že dané subjekty veřejnoprávní smlouvu uzavřít nemohou.“97 Od výše uvedených veřejnoprávních smluv však ještě musíme odlišovat veřejnoprávním smlouvy, které správní řád upravuje v § 160 odst. 3, a to smlouvy, které mezi sebou mohou uzavírat správní orgány, které jsou organizačními složkami státu navzájem příp. ve vztazích s jinými orgány veřejné moci. Správní řád tyto smlouvy, nepovažuje za veřejnoprávní smlouvy ve smyslu své úpravy a označuje je jako dohody, umožňuje však, aby příslušná ustanovení týkajících se veřejnoprávních smluv byla i u těchto dohod použita obdobně. „ S tím potom souvisí i modifikované ustanovení odst. 4 o řešení sporů z takových dohod, které se však výkladově příliš neliší od obecného ustanovení pro řešení sporů z veřejnoprávních smluv, obsažené v § 169 odst. 1 písm. c).“98 Uzavírání veřejnoprávních smluv koordinačních můžeme nalézt zejména v oblasti územní samosprávy konkrétně mezi územními samosprávnými celky. Zde takové mezinárodní smlouvy může mohou být uzavírány jak v samostatné tak i přenesené působnosti. V případě obcí, umožňují koordinační veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, přenášet část své přenesené působnosti i na jiné obce. V rámci přenesené působnosti nejčastěji obce zajišťují přenos např. výkonu na úseku přestupkové agendy či agendy na úseku ochrany přírody a krajiny. Institut těchto smluv využívají zejména menší obce (tzv. jedničkové a dvojkové obce), a to z důvodu, že většinou tyto obce nedisponují patřičnou vybavenosti prostředků pro plnění úkolů jim uloženým zákonem. V těchto případech je k uzavření takové smlouvy potřebný, jak již bylo v práci řečeno, souhlas nadřízeného správního orgánu, kterým zde bude krajský úřad. K uzavření koordinační veřejnoprávní smlouvy, kde předmětem bude výkon přenesené působnosti obcí s přenesenou působností, je třeba souhlasu Ministerstva vnitra ČR. V případě krajů, jak již plyne i ze samotného zákona č. 160/1991 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, jsou možnosti v oblasti uzavírání koordinačních veřejnoprávních smluv omezenější. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 SkutečnostTato omezenost plyne jednak z toho, že zákonodárce tuto zásadu vynechal není možně měnit hranice a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tomuspořádání krajů jinak než zákonem, a jednak z toho, že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena výše zmíněný zákon nepřipouští převod výkonu působnosti na jiný samosprávný celek prostřednictvím veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezena. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.97 Tamtéž

Tamtéž. 92 XXXXX87 XXXXXX, Xxxx. Správní řád: Teorie právas poznámkami a judikaturou : podle stavu k 1.7.2017. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2017, s. 129460. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy může být čGlosátor. 160/1991 SbISBN 978-80-7502-202-8. Úmluva OSN souhlasu třetích osob a závazkům plynoucích z veřejnoprávních smluv, a to konkrétně v § 168 a 169. Výše zmíněná ustanovení od § 160 – 169 jsem zde záměrně pouze, pro ucelení této podkapitoly, vyjmenovala, neboť se jejich problematikou budu v práci blíže zabývat v následujících kapitolách. Podle ustanovení § 170 správního řádu, podle kterého se při postupu podle páté části správního řádu, obdobně použijí ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé správního řádu, která upravuje obecná ustanovení o smlouvách o mezinárodní koupi zbožísprávním řízení. zásady totalitním zákonodárstvímSprávní řád, vedla k popření základní funkce zde také uvádí, že na oblast veřejnoprávních smluv, lze subsidiárně použít ustanovení občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnostnestanoví-li správní řád jinak. Na samotný závěr této podkapitoly, nelze opomenout uvést i ustanovení § 182 odst. 2 správního řádu. Dle kterého se ustanovení tohoto zákona vztahuje i na veřejnoprávní smlouvy vzniklé před dnem nabytí účinnosti správního řádu. Zákonodárce zde tedy vztáhl úpravu správního řádu nejen na nově vzniklé veřejnoprávní smlouvy, ale i na ty, které byly uzavřeny před nabytím účinnosti výše zmíněného zákona. Dále je zde ještě uvedeno pravidlo, že zákonodárce tuto zásadu vynechal vznik těchto smluv stejně tak nároky, které z nich vznikly za předchozí právní úpravy, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jde tedy o projev tzv. nepravé retroaktivity.88 88 Tamtéž (s. 412) XXXXXX, X. Nový správní řád a ani územní samospráva. In Nový správní řád a místní samospráva. Sborník z letního mezinárodního workshopu. Editoři Xxxxxxx, S.; Xxxxxxx, X. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s.77 – 78. ISBN 80- 210-4183-8 Dle ustanovení správního řádu, konkrétně v § 160 – 162, lze veřejnoprávní smlouvy z hlediska toho, jaké subjekty v nich vystupují jako smluvní strany zařadit, do následujících základních skupin89: • Smlouvy koordinační (§ 160) – smlouvy uzavírané mezi subjekty veřejné správy, • Smlouvy subordinační (§161) – smlouvy, ve kterých na jedné straně vystupuje subjekt veřejné správy a na straně druhé adresát veřejné správy (FO, PO), • Smlouvy mezi účastníky (§162) - tyto smlouvy jsou správním řádem označované také jako „smlouvy o převodu nebo způsobu výkonu práv a povinností“. Jedná se o smlouvy, které mezi sebou uzavírají soukromoprávní subjekty (nevystupující jako subjekty veřejné správy).90 Veřejnoprávní smlouvy lze rozlišovat z širšího a užšího hlediska. V užším slova smyslu představují takové smlouvy, kde alespoň jednou smluvní stranou je vždy subjekt veřejné správy. Zde je veřejnoprávním prvek zastoupen jednak v předmětu smlouvy, tak i v jejích subjektech. Naopak v širším slova smyslu se k ní neodkazuje předešle zmíněným smlouvám řadí ještě veřejnoprávní smlouvy, které mezi sebou uzavírají osoby soukromého práva. Zde onen zmíněný veřejnoprávní prvek je založena hlavně na tomzastoupen pouze v předmětu smlouvy, nikoli ve smluvních stranách.91 Výše uvedené druhy je třeba označovat za základní zejména proto, že obsah této zásadyzvláštní právní předpisy mohou případně upravit i modifikovanější druhy smluv92. Z tohoto důvodu nelze považovat druhy veřejnoprávních smluv, respkteré upravuje správní řád za výlučné, neboť zvláštní právní předpis může samostatně upravit jiný typ veřejnoprávní smlouvy. těch podstatných částíNa tyto zvláštní druhy veřejnoprávních smluv se pak budou aplikovat obecná ustanovení správního řádu týkajících se veřejnoprávních smluv.93 89 XXXXXXX, tedyXxxxx, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou PONDĚLÍČKOVÁ, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx. § 160, § 161 a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli162. In: XXXXXXX, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ Xxxxx, PONDĚLÍČKOVÁ, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx. Správní řád. 5. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2016, s. 772 - 785. ISBN 978-80-7400-607-4 XXXXXX, Xxxx. Správní řád: s poznámkami a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádkujudikaturou : podle stavu k 1.7.2017. Avšak někteří autoři tvrdí3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, že tato zásada v OZ měla být upravena2017, více v poznámkách.95 Hlavní zásadous. 461. Glosátor. ISBN 978-80-7502-202-8. 90 XXXXXX, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůleX. K uzavírání veřejnoprávních smluv podle § 162 správního řádu. Tato svoboda je zaručena v člSprávní právo [online]. 1 Listiny a vyplývá také z čl2009, roč. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí42, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.26, v rámci hospodářského zákoníkus. 341, kde smluvní volnost byla velmi omezena[cit. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap18. 2.5)3. Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé2018]. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kolDostupné z: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-xxxxx- podle-162-spravniho-radu.aspx

Tamtéž. 92 XXXXX: Teorie práva134 Tamtéž o dohoda o přípravě k práci, s. 129o dohoda o vytvoření chráněného pracovního místa, o dohody o rekvalifikaci, o dohoda o vytváření veřejně prospěšných prací a dohoda o vytváření společensky účelných pracovních míst, o dohody o poskytnutí příspěvků v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, o dohoda o poskytnutí hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst a dohoda o poskytnutí hmotné podpory rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců, o dohoda o sdíleném zprostředkování zaměstnání. 93 příkladem takové mezinárodní • smluvní zvláštní ochrana přírody – př. smlouva o vyhlášení zvláště chráněného území, • smlouvy může být o pověření právnické osoby stanovenými činnostmi souvisejícími se specializačním vzdělávání lékařů nebo některých nelékařských zdravotnických pracovníků, • dohoda o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů.135 Třetí skupinu tvoří veřejnoprávní smlouvy, jejichž veřejnoprávní povahu lze dokládat doktrinálně. Zde je „třeba podotknout, že jejich chápání je ještě méně vyhraněné. Veřejnoprávní prvek, který je v nich obsažen, je evidentní, je ovšem otázkou, natolik profiluje samotnou povahu smlouvy.“136 Do této podskupiny subordinačních veřejnoprávních smluv se řadil institut dohody o zařazení do aktivní zálohy. Na základě této dohody docházelo k dobrovolnému převzetí branné povinnosti. Tato dohoda byla k 1. červenci 2016 nahrazena institutem dobrovolného převzetí branné povinnosti.137 V následujícím textu uvedu příklady subordinačních veřejnoprávních smluv, které upravuje zákon č. 160/1991 183/2006 Sb. Úmluva OSN ., o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva územním plánování a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost, že zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tom, že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle stavebním řádu (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickoustavební zákon), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených ve znění pozdějších předpisů (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezena. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5dále jen „stavební zákon“). Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 2 odst. 1, 10, 11 OZ Čl. 1, 2. odst 3., Čl. 4 Listiny a další, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.