Common use of Tamtéž Clause in Contracts

Tamtéž. Xxxxxxxx ve své publikaci66 veřejnoprávní smlouvy charakterizuje v užším67 slova smyslu jako „dvoustranné nebo vícestranné správní úkony, které zakládají, mění nebo ruší vztahy správního práva. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může v mezích zákona docházet k přesunům působnosti a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Xxxxxx00 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správy, kterého nutně přistupuje prvek vertikality v příslušných správně právních vztazích. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ustanovení § 159 odst. 1, tohoto zákona, veřejnoprávní smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovy, že jde o právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož obsahem jsou vzájemná subjektivní práva a veřejné subjektivní povinnosti dvou a více stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývá, že veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kterého: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a je ani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmem, • uzavření takové smlouvy, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl plnění úkolů veřejné správy, • veřejnoprávní smlouvy se posuzují podle svého skutečného obsahu (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 XXXXXXXX, Xxxxx. Správní právo: obecná část. 9. vydání. V Praze: C.H. Xxxx, 2016. Academia iuris (C.H. Xxxx), s. 167. ISBN 978-80-7400-624-1.

Tamtéž. Xxxxxxxx ve své publikaci66 veřejnoprávní výkonu, je nabyvatel k tomuto výkonu povinen. „Zápis licenční smlouvy charakterizuje v užším67 slova smyslu jako „dvoustranné podmínka její účinnosti vůči třetím osobám je nutný u licenčních smluv k patentům, užitným vzorům, průmyslovým vzorům, topografiím polovodičových výrobků a k ochranným známkám. Takovou podmínku mohou stanovit též právní předpisy státu poskytovatele, nebo vícestranné správní úkonystátu, které zakládajípro jehož území se smlouvou oprávnění poskytuje. Z licenční smlouvy vzniká nabyvateli zásadně oprávnění k výkonu práva poskytnutého smlouvou. Jestliže však trvání daného práva závisí na jeho výkonu (tak u ochranných známek), mění nebo ruší vztahy správního přejímá nabyvatel nejen oprávnění, ale také povinnost výkonu daného práva. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může v mezích zákona docházet k přesunům působnosti a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Xxxxxx00 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správy“43 Obchodní zákoník pro poskytovatele licence stanoví povinnost udržovat právo po dobu trvání smlouvy, kterého nutně přistupuje prvek vertikality v příslušných správně právních vztazích. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů pokud to povaha tohoto práva vyžaduje (dále jen „správní řád“viz § 510 ObchZ). Dle právní doktríny44 je toto udržování práva jedním z charakteristických rysů průmyslových práv a vzhledem k teritoriálnímu principu ochrany průmyslových práv je poskytovatel povinen udržovat takové právo, jehož výkon smlouvou nabyvateli umožnil, vždy pro území, na které se smlouva vztahuje. „(…) (Např. práva majitele ochranné známky trvají 10 let a ochrannou dobu lze prodlužovat obnovou zápisu.) Povinnost udržovat právo má poskytovatel, ale jestliže podmínkou udržení práva je jeho užívání, je současně nabyvatel k užívání práva povinen (§ 509).“45 Vzhledem k tomu, že se může jednat i o jiné území než Českou republiku, platí zde poznámka o důležitosti sjednání území a o případném respektování právních předpisů jiných států a mezinárodních úmluv.46 Poskytovatel licence je ve smyslu ust. § 511 odst. 1 ObchZ nadále oprávněn k výkonu práva, jež je předmětem smlouvy, a k poskytnutí jeho výkonu jiným osobám. Nabyvatel pak dle § 511 odst. 2 ObchZ není oprávněn přenechat výkon práva jiným osobám. Předmětné ustanovení vychází z předpokladu nevýluční licence (oprávnění poskytovatele licence dle § 159 511 odst. 1, ) a z předpokladu omezení nabyvateli práv poskytnout tato práv jiným (třetím) osobám. S ohledem na povahu tohoto zákona, veřejnoprávní smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovyustanovení je autor této práce toho názoru, že jde o právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož obsahem jsou vzájemná subjektivní práva smluvní strany mohou tato omezení a veřejné subjektivní povinnosti dvou a více stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývá, že veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále oprávnění vymezena ust. § 511 ObchZ v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kterého: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a je ani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmem, • uzavření takové smlouvy, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl plnění úkolů veřejné správy, • veřejnoprávní smlouvy se posuzují podle svého skutečného obsahu (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 XXXXXXXX, Xxxxx. Správní právo: obecná část. 9. vydání. V Praze: C.H. Xxxx, 2016. Academia iuris (C.H. Xxxx), s. 167. ISBN 978-80-7400-624-1.licenční smlouvě

Tamtéž. Xxxxxxxx Obě dvě tyto skupiny jsou však vázány podmínkou, že lze uzavřít pouze tehdy stanoví-li tak zvláštní zákon, tzn. „pokud není zvláštními právními předpisy výslovně stanoveno, že lze v určitých oblastech výkonu působnosti veřejné správy uzavírat veřejnoprávní smlouvy, potom platí, že dané subjekty veřejnoprávní smlouvu uzavřít nemohou.“97 Od výše uvedených veřejnoprávních smluv však ještě musíme odlišovat veřejnoprávním smlouvy, které správní řád upravuje v § 160 odst. 3, a to smlouvy, které mezi sebou mohou uzavírat správní orgány, které jsou organizačními složkami státu navzájem příp. ve své publikaci66 vztazích s jinými orgány veřejné moci. Správní řád tyto smlouvy, nepovažuje za veřejnoprávní smlouvy charakterizuje v užším67 slova ve smyslu své úpravy a označuje je jako „dvoustranné nebo vícestranné správní úkonydohody, umožňuje však, aby příslušná ustanovení týkajících se veřejnoprávních smluv byla i u těchto dohod použita obdobně. „ S tím potom souvisí i modifikované ustanovení odst. 4 o řešení sporů z takových dohod, které zakládajíse však výkladově příliš neliší od obecného ustanovení pro řešení sporů z veřejnoprávních smluv, mění nebo ruší vztahy správního právaobsažené v § 169 odst. Prostřednictvím 1 písm. c).“98 Uzavírání veřejnoprávních smluv může koordinačních můžeme nalézt zejména v mezích zákona docházet k přesunům oblasti územní samosprávy konkrétně mezi územními samosprávnými celky. Zde takové smlouvy mohou být uzavírány jak v samostatné tak i přenesené působnosti. V případě obcí, umožňují koordinační veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, přenášet část své přenesené působnosti i na jiné obce. V rámci přenesené působnosti nejčastěji obce zajišťují přenos např. výkonu na úseku přestupkové agendy či agendy na úseku ochrany přírody a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – krajiny. Institut těchto smluv využívají zejména menší obce (tzv. jedničkové a dvojkové obce), a to z důvodu, že většinou tyto obce nedisponují patřičnou vybavenosti prostředků pro plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Xxxxxx00 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správyjim uloženým zákonem. V těchto případech je k uzavření takové smlouvy potřebný, kterého nutně přistupuje prvek vertikality jak již bylo v příslušných správně právních vztazíchpráci řečeno, souhlas nadřízeného správního orgánu, kterým zde bude krajský úřad. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně K uzavření koordinační veřejnoprávní smlouvy, kde předmětem bude výkon přenesené působnosti obcí s přenesenou působností, je třeba souhlasu Ministerstva vnitra ČR. V případě krajů, jak již plyne i ze samotného zákona č. 500/2004 129/2000 Sb., správní řádo krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ustanovení § 159 odst. 1předpisů, tohoto zákona, veřejnoprávní smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti jsou možnosti v oblasti veřejného práva.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovyuzavírání koordinačních veřejnoprávních smluv omezenější. Tato omezenost plyne jednak z toho, že jde o právní skutečnostnení možně měnit hranice a uspořádání krajů jinak než zákonem, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož obsahem jsou vzájemná subjektivní práva a veřejné subjektivní povinnosti dvou a více stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývájednak z toho, že výše zmíněný zákon nepřipouští převod výkonu působnosti na jiný samosprávný celek prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kterého: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a je ani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmem, • uzavření takové smlouvy, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl plnění úkolů veřejné správy, • veřejnoprávní smlouvy se posuzují podle svého skutečného obsahu (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 XXXXXXXX, Xxxxx. Správní právo: obecná část. 9. vydání. V Praze: C.H. Xxxx, 2016. Academia iuris (C.H. Xxxx), s. 167. ISBN 978-80-7400-624-1.97 Tamtéž

Tamtéž. Xxxxxxxx ve své publikaci66 veřejnoprávní Teorie práva, s. 129. 93 příkladem takové mezinárodní smlouvy charakterizuje v užším67 slova smyslu jako „dvoustranné nebo vícestranné správní úkony, které zakládají, mění nebo ruší vztahy správního práva. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může v mezích zákona docházet k přesunům působnosti a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Xxxxxx00 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správy, kterého nutně přistupuje prvek vertikality v příslušných správně právních vztazích. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně být č. 500/2004 160/1991 Sb. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbití jednoty soukromého práva a k ideologickému popření jeho existence.“94 Skutečnost, správní řádže zákonodárce tuto zásadu vynechal a ani k ní neodkazuje je založena hlavně na tom, ve znění pozdějších předpisů že obsah této zásady, resp. těch podstatných částí, tedy, že žádná ze stran není vybavena veřejnoprávní autoritou a tím mocí vnucovat druhé straně svoji vůli, se dá dovodit ze zásady autonomie vůle (smluvní svobody) či z jednotlivých ustanovení OZ a v neposlední řadě také z principů obsažených v ústavním pořádku. Avšak někteří autoři tvrdí, že tato zásada v OZ měla být upravena, více v poznámkách.95 Hlavní zásadou, kterou je třeba rozebrat je zásada smluvní svobody jako projevu autonomie vůle. Tato svoboda je zaručena v čl. 1 Listiny a vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Listiny. Obsahem této svobody je především rozhodnutí, zda smlouvu strana vůbec uzavře či neuzavře, možnost výběru smluvní strany, tedy s kým smlouvou uzavře, dále jen „správní řád“jakou smlouvu uzavře (př. typovou, atypickou), určení obsahu smlouvy a závazku, určení formy smlouvy, případně i smlouvu za stanovených (dohodou stran či na základě zákona) podmínek i zrušit či změnit.96 V rámci smluvní svobody zda uzavřít či neuzavřít smlouvu se vyskytují výjimky. Jednou z nich je kontraktační povinnost (smluvní přímus) stanovena na základě zákona. Příkladem může být povinnost uzavřít pojistnou smlouvu u odpovědnosti za škody způsobené advokáty či pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.97 Další výjimkou je smluvně stanovená povinnost, tedy uzavřením smlouvy, například v rámci smlouvy o smlouvě budoucí.98 Ke srovnání je vhodné odkázat na kapitolu č. 1.6.2, v rámci hospodářského zákoníku, kde smluvní volnost byla velmi omezena. Je na stranách s kým a jakou smlouvu uzavřou, strany mohou uzavřít smlouvu, jež není jako zvláštní typ upravena, takové smlouvy se označují jako nepojmenované (k nim kap. 2.5). Dle Další součástí smluvní svobody je možnost určit obsah (práva a povinnosti) smlouvy a závazku dle vůle stran společným vyjednáváním (negociací).99 Tato svoboda je vyjádřena v § 1725 věty druhé. I tato část smluvní svobody má své limity, jež jsou vyjádřeny slovy „v rámci právního řádu“, tedy i mimo OZ, většinou se jedná o instituty (dobré mravy, veřejný pořádek) a ustanovení (s povahou kogentní – nepodmíněnou) od kterých se nelze odchýlit (více u zásady 94 Důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb. s. 20. 95 příkladem může být §-§ 1724, 1725, 1759 spolu s odkazy § 159 2 odst. 1, tohoto zákona10, veřejnoprávní smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkony11 OZ Čl. 1, které zakládají2. odst 3., mění nebo ruší práva Čl. 4 Listiny a povinnosti v oblasti veřejného právadalší, ke srovnání odlišné názory PELIKÁN, XXXXXXXXXX In ŠVESTKA a kol: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. s. 10.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovy, že jde o právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož obsahem jsou vzájemná subjektivní práva a veřejné subjektivní povinnosti dvou a více stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývá, že veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kterého: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a je ani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmem, • uzavření takové smlouvy, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl plnění úkolů veřejné správy, • veřejnoprávní smlouvy se posuzují podle svého skutečného obsahu (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 XXXXXXXX, Xxxxx. Správní právo: obecná část. 9. vydání. V Praze: C.H. Xxxx, 2016. Academia iuris (C.H. Xxxx), s. 167. ISBN 978-80-7400-624-1.

Tamtéž. Xxxxxxxx ve své publikaci66 veřejnoprávní smlouvy charakterizuje v užším67 slova smyslu jako „dvoustranné nebo vícestranné správní úkony, které zakládají, mění nebo ruší vztahy správního právaUstanovení § 63 odst. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může v mezích 1 zákona docházet k přesunům působnosti a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Xxxxxx00 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správy, kterého nutně přistupuje prvek vertikality v příslušných správně právních vztazích. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně č. 500/2004 128/2000 Sb., správní řádo obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)předpisů. Dle ustanovení Mezi obligatorní náležitosti veřejnoprávní smlouvy týkající se výkonu přenesené působnosti obcí patří: • označení účastníků smlouvy, • doba trvání smlouvy, • určení rozsahu přenesené působnosti, jež budou orgány obce vykonávat pro orgány jiné obce, • způsob úhrady nákladů spojených s výkonem této působnosti.105 Jak již bylo v práci výše uvedeno, nejčastěji se v této oblasti uzavírají veřejnoprávní smlouvy pro zajištění agendy k vyřizování přestupků či pro výkon agendy na úseku ochrany přírody a krajiny. Zejména pro malé obce, které za rok projednávají minimální počet přestupků, bývá většinou výhodnější pro zajištění agendy na úseku přestupků uzavřít veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí, než aby samy zřizovaly přestupkovou komisi, v jejímž čele musí být podle § 159 53 odst. 1, tohoto 3 přestupkového zákona, osoba s právnickým vzděláním nebo se zvláštní odbornou způsobilostí pro projednávání přestupků. Výhodnost těchto smluv spočívá zejména v ekonomickém hledisku.106 Veřejnoprávní smlouvy týkající se výkonu přenesené působnosti mohou uzavírat všechny typy obcí, tzn. obce základního typu, obce s pověřeným obecním úřadem i obce s rozšířenou působností. Pro obce s rozšířenou působností však v této oblasti platí úprava obsažena v § 66a zákona o obcích, podle níž „Obce s rozšířenou působností, jejichž obecní úřady vykonávají přenesenou působnost ve správním obvodu jednoho krajského úřadu, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu, podle níž bude obecní úřad jedné obce s rozšířenou působností vykonávat přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti pro obecní úřad jiné obce (jiných obcí) s rozšířenou působností, která je účastníkem veřejnoprávní smlouvy.“ K uzavření takové smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkonyje zde vyžadován souhlas Ministerstva vnitra, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovy, že jde o právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož jej vydá na základě předchozího projednání s věcně příslušným ministerstvem či jiným věcně příslušným ústředním správním úřadem.107 Obligatorním obsahem jsou vzájemná subjektivní práva a veřejné subjektivní povinnosti dvou a více stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývá, že veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kteréhozde bude: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a je ani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmemoznačení smluvních stran, • uzavření takové doba trvání smlouvy, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl plnění úkolů veřejné správy, • veřejnoprávní smlouvy se posuzují podle svého skutečného obsahu (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 XXXXXXXX, Xxxxx. Správní právo: obecná část. 9. vydání. V Praze: C.H. Xxxx, 2016. Academia iuris (C.H. Xxxx), s. 167. ISBN 978-80-7400-624-1.,

Tamtéž. Xxxxxxxx ve své publikaci66 Institut veřejnoprávních smluv 79 Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. Října 2004, sp. zn. As 11/2003 – 50. In: Xxxx- online [online]. 2014 [cit. 2018-03-18]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx/xx/xxxxxxxx- view.seam?documentId=njptembqgrpw443tl4zdmna&groupIndex=1&rowIndex=0# V neposlední řadě je pro veřejnoprávní smlouvy charakterizuje charakteristické jejich naznačený zvláštní účel, který spočívá v užším67 slova smyslu jako „dvoustranné nebo vícestranné správní úkony, které zakládají, mění nebo ruší vztahy správního práva. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může v mezích zákona docházet k přesunům působnosti a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Xxxxxx00 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správy, kterého nutně přistupuje prvek vertikality v příslušných správně právních vztazích. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ustanovení § 159 odst. 1, tohoto zákona, veřejnoprávní smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovytom, že jde o právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož obsahem jsou vzájemná subjektivní práva a veřejné subjektivní povinnosti dvou a více stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývá, že veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kterého: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a jejich primárním cílem je ani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmem, • uzavření takové smlouvy, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl zajištění plnění úkolů veřejné správy, • ať již oblasti státní správy či samosprávy. „To souvisí i se skutečností, že v řadě případů se veřejnoprávní smlouvy uzavírají namísto vydání správního aktu jako aktu vrchnostenského, ovšem vrchnostenský charakter si do jisté míry zachovávají, neboť správní akt může být někdy následně vydán jako určitá (zákonem předpokládaná) sankce za nesplnění veřejnoprávní smlouvy. Existence této možnosti vyvolává jisté pochybnosti, zda je u veřejnoprávních smluv zachována kvalitativně stejně hodnotná rovnost stran jako u smluv soukromoprávních (bez ohledu na přípustnost sankcí).80 Zřejmostí je, že veřejnoprávní smlouva by měla být „výhodná“ pro stranu, která se posuzují podle svého skutečného obsahu ve smlouvě zavazuje plnit veřejné úkoly. V opačném případě by tato smluvní strana byla zřejmě ochotna spíše strpět vydání správního aktu namísto uzavření veřejnoprávní smlouvy. Motivaci zde představují např. různá finanční zvýhodnění, úlevy nebo materiální pomoci.81 Na závěr této kapitoly je třeba vyzdvihnout, že mezi soukromoprávními a veřejnoprávními smlouvami nelze vytyčit pojmově žádnou ostrou hranici (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 stejně jako u soukromého a veřejného práva). Dodnes se tedy setkáváme s tím, že existují spory o tom, zda jsou určité smlouvy veřejnoprávní či soukromoprávní povahy.82 80 XXXXXXXX, XxxxxXxxxxxxx. Správní Obecné správní právo. 3., aktualiz. a upr. vyd. Praha: obecná část. 9. vydání. V Praze: C.H. XxxxXxxxxxx Kluwer Česká republika, 2016. Academia iuris (C.H. Xxxx)2013, s. 167178-180. ISBN 978-80-74007478-624002-18.