Uznání vlády a jeho vliv na postavení vlády. Valná většina představitelů nauky mezinárodního práva se shoduje, že k uznání vlády do- chází pouze výjimečně, a to při radikálních či neústavních změnách vlád.57 X. Xxxxxxx- ský uvádí, že „[s]táty mají […] volnost zaujmout formou uznání (neuznání) postoje k vládě, která se dostala k moci pochybnou (neústavní) cestou.“58 Takové uznání či neuznání však bude mít až na velmi omezené výjimky (viz dále) důsledky pouze politické, nikoli právní. Uznání vlády jinými státy má význam jen do té míry, že vyjadřuje politickou vůli uznáva- jícího státu udržovat s ní oficiální styky. Ovšem stejně jako (ne)existence diplomatických styků mezi státy nemá vliv na státnost těchto útvarů, nemá ani (ne)uznání vlády vliv na její postavení z hlediska mezinárodního práva. Vláda, která ve vztahu k území a obyvatelstvu efektivně vykonává moc, vládne bez ohledu na to, zda byla jinými státy uznána, či nikoli. V takovém případě je jakékoli uzná- ní vlády ze strany jiných států pro její postavení právně irelevantní. Význam má potom uznání takové vlády pouze v rovině politické. Jinak tomu ale může být tehdy, když vláda nevykonává svou moc dostatečně efektivně. V tom případě může mít její uznání i význam právní, neboť „v případě nedostatečně naplněného kritéria efektivní vlády může tento ne dostatek, alespoň po určitou dobu, suplovat silně naplněné kritérium schopnosti vstupo vat do mezinárodních vztahů [vyjádřené v tomto případě právě uznáním vlády ze strany ostatních států].“59 Stejně tak X. X. Xxxx uvádí, že „uznání může mít konstitutivní účinek tam, kde faktické podmínky (tj. existence či nedostatek efektivní kontroly) jsou sporné, jinak je však čistě deklaratorní.“60 Uznáním tedy lze za určitých podmínek do jisté míry zhojit nedostatek efektivity vlády. Naopak nelze připustit, že by uznání či jeho odmítnutí mělo mít vliv na legalitu či legitimitu dané vlády, což jsou v tomto ohledu kategorie pro mezi- národní právo irelevantní. Uznání jiné vlády na úkor té, která efektivně vykonává moc, ať už učiněné s využitím argumentů legality či legitimity, je nepřípustným vměšováním do vnitřních záležitostí. Totéž platí i pro předčasné uznání vlády, která se ještě v boji o moc neprosadila.61 Opět lze citovat Xxxxx, který jasně uvádí, že tam, kde je nová vláda pevně konsolidovaná (tj. efektivně vykonává moc), neuznání této vlády neovlivní její právní po- stavení.62 Není-li z hlediska mezinárodního práva rozdílu mezi vládou de iure a vládou de facto (s výjimkou výše popsaných případů, kdy se vlá...
