Vyloučení přepravních smluv. Vyloučení spotřebitelské jurisdikční ochrany pro přepravní smlouvy se týká jak přepravy osob, tak věcí. Spotřebitelé by pravděpodobně příliš mnoho přepravních smluv s mezinárodním prvkem o přepravě věcí stejně neuzavírali. Lze si však představit např. situaci, kdy se zaměstnanec stěhuje za prací z jednoho členského státu do jiného a bere si s sebou vybavení své domácnosti (skříně apod.).153 Jako důvody pro vyloučení přepravních smluv (kromě smluv o poskytnutí souborných služeb cestovního ruchu) bývají uváděny především dva. Prvním je ten, že přepravní smlouvy s mezinárodním prvkem jsou upraveny mezinárodními úmluvami,154 a vzhledem k čl. 71 Brusel I bis mají takové úmluvy aplikační přednost. Druhý argument pak spočívá v tom, že přeprava osob je uzavírána s velkým množstvím spotřebitelů, a proto by přepravci neměly být zatěžováni spotřebitelskou jurisdikční ochranou. Xxx Xxxxxxxxxxx a Xxxxxxxx však ani jeden z těchto argumentů při bližším zkoumání neobstojí. Mezinárodní smlouvy totiž neupravují veškeré druhy přepravy osob. Neexistuje například mezinárodní úmluva, která by regulovala přepravu kombinovanou či autobusovou. Skutečnost, že přeprava osob je uzavírána s velkým množstvím spotřebitelů, pak nehraje žádnou roli, neboť většina spotřebitelských smluv je postavena rovněž na velkém množství spotřebitelů. Tato argumentace je tedy vnitřně rozporná s cílem sledovaným spotřebitelským právem, a pokud by se uplatnila i na zbylé druhy spotřebitelských smluv, byla by tím ohrožena samotná podstata spotřebitelské jurisdikční ochrany dle Brusel I bis.155
