Překonání požadavku na synallagma. Společně s přijetím Brusel I došlo i k posunu v judikatuře ve vztahu k požadavku na synallagma ve spotřebitelské smlouvě. Ve věci C-180/06 – Ilsinger166 SDEU judikoval, že znění Brusel I pokrývá širší okruh spotřebitelských smluv než Bruselská úmluva. Z tohoto důvodu již zřejmě věcná působnost Brusel I není omezena na spotřebitelské smlouvy, kde se strany zavázaly k oboustranně podmíněnému plnění.167 „Zatímco čl. 13 odst. 1 bod 3 Bruselské úmluvy zahrnuje pouze smlouvy o poskytnutí služeb nebo movité věci, vztahuje se čl. 15 odst. 1 písm. c) nařízení č. 44/2001 [Brusel I] na všechny smlouvy, uzavřené mezi spotřebitelem a druhým smluvním partnerem za podmínek tohoto článku.“168 To však nic nemění na požadavku, aby smlouva byla skutečně uzavřena. Vnitrostátní soud proto musí posoudit, zda je příslib výhry možno skutečně chápat jako nabídku a následné jednání spotřebitele jako přijetí této nabídky. Toto posouzení je nutno provést z pohledu průměrného spotřebitele a jeho vnitřního přesvědčení, jaké kroky musí uskutečnit k přijetí nabídky. Pokud např. soud dovodí, že z příslibu výhry jako nabídky postačuje, aby spotřebitel odeslal smluvnímu partnerovi pouze výherní kupon bez provedení objednávky zboží, pak je odesláním výherního kuponu i uzavřena spotřebitelská smlouva. Spotřebitel se tedy nemusí zavázat k vzájemně podmíněnému plnění. V opačném případě k uzavření spotřebitelské smlouvy nedojde a spotřebitel se nemůže domoci zvláštní jurisdikční ochrany.169, 170
