Vymezení oprávněných příjemců v prováděcích předpisech. Kategorie osob s poruchami čtení uvedené v článku 3 představují minimální standard pro ochranu oprávněných příjemců poskytnutou MS. Všechny ratifikující státy jsou povinny tento standard při provádění Smlouvy dodržet. Níže probereme tři problémy, které mohou vzniknout při provádění článku 3, a navrhneme, jak by se měly řešit. Zaprvé: pro státy, které dosud nezavedly výjimky z autorského práva ve prospěch osob s poruchami čtení, by nejjednodušším způsobem zavedení článku 3 bylo přenést do svého vnitrostátního práva formulace všech tří odstavců tak, jak jsou uvedeny v MS. Právní předpisy, které text MS přesně neopíší, riskují zúžení vymezení oprávněných příjemců, a tím nedodržení v plném rozsahu povinností plynoucích z Marrákešské smlouvy. Např. Singapur přijal novelu autorského zákona v roce 2014 před ratifikací MS v roce 2015. Zákon definuje “osobu s poruchou čtení” jako “(a) nevidomou osobu; (b) osobu, jejíž zrak je těžce poškozen; (c) osobu neschopnou knihy držet nebo s nimi manipulovat nebo zaostřit zrak nebo hýbat očima; nebo (d) osobu s postižením vnímání.”. Singapurský zákon povětšině kopíruje kategorie oprávněných příjemců v MS, ale je preskriptivnější než MS, protože článek 3 MS rovněž zahrnuje osoby s “poruchou čtení”. Zadruhé: Země, jejichž vnitrostátní autorskoprávní předpisy již výjimky a omezení pro osoby s poruchami čtení upravují, musí tyto předpisy přezkoumat a – je-li to nezbytné – novelizovat tak, aby zahrnovaly všechny rozmanité projevy postižení popsané v jednotlivých odstavcích článku 3. Např. § 32.01 kanadského autorského zákona vymezuje “poruchu čtení” jakožto zahrnující “těžké postižení nebo úplnou ztrátu zraku”—vymezení, které je významně užší než “zrakové postižení nebo porucha vnímavosti či porucha čtení” uvedené v odstavci (b) článku 3 MS. Vnitrostátní autorskoprávní předpisy dalších států jsou dokonce ještě restriktivnější a bude je nutno novelizovat, až tyto státy MS ratifikují. Např. Indonéský autorský zákoník výjimku pro “zhotovování rozmnoženin vědeckých, uměleckých a literárních děl v bodovém písmu pro slepé” a arménské autorské právo osvobozuje pouze “zhotovování v bodovém písmu nebo jinými speciálními způsoby určené pro nevidomé.”38 Kromě toho, že platí pouze pro jednu ze tří kategorií osob vymezených v článku 3, nezačleňují tyto zákony pružný, formátově neutrální přístup článku 2(b) probraný výše.
