Výhradní (výlučná) licence. Je to taková licence, ve které poskytovatel nesmí po- skytnout licenci další – třetí osobě a je povinen se i sám zdržet používání nehmotného statku způsobem, ke kterému takovou licenci udělil. Není-li ve smlouvě o povaze licence nic uvedeno, má se za to, že se jedná o licenci nevýhradní (nevýlučnou). V dosavadní teorii i praxi se pro tento typ licence běžně používalo označení „výlučná”, v angličtině „exclusive”, ale též se méně často používal výraz „výhrad- ní”. AutZ zavedl v roce 2000 v § 47 termín „výhradní”, aby se tím odlišilo postavení nabyvatele od „výlučného” práva poskytovatele licence – autora. V ObchZ ani v jiných před- pisech není výslovná úprava výhradní či nevýhradní licen- ce. Výhradní licence podle AutZ musí mít písemnou formu a pokud byla nějaké osobě udělena, je poskytnutí další li- cence k témuž nehmotnému statku třetí osobě v době, kdy trvá výhradní licence, neplatné. Nabyvatel starší výhradní licence však může dát k uzavření novější licence písemný souhlas a potom bude pozdější licence platná. Původní li- cence se tím ovšem nezmění na nevýlučnou. Tato licence je velmi výhodná pro nabyvatele, protože mu zajišťuje monopolní používání daného nehmotného statku na daném území. Naopak není příliš výhodná pro poskytovatele, protože ani on sám nesmí nehmotný statek využít a nabyvatel by mohl jeho využití v rozporu se zá- jmy poskytovatele blokovat. Týká se řešení, která jsou využitelná jen jednou osobou, tedy není vhodná pro pro- dukty užívané masově. Tato licence není vhodná tam, kde nabyvatel hodlá být přítomen na daném trhu, tedy zejmé- na u ochranných známek, neboť by nabyvatel pak mohl situaci využít a jako předchozí uživatel si známku zapsat v dané zemi sám (nebyla-li tam ještě zapsána pro posky- tovatele, ale je jím jako všeobecně známá používána) nebo blokovat v námitkovém řízení její zápis pro poskytovate- le. Český zákon o ochranných známkách však umožňuje poskytovateli obranu proti tzv. nehodnému zástupci, kte- rý si nechal známku sám zaregistrovat. Pokud by výhrad- ní licence (zřejmě spolu s dalšími prvky) založila domi- nantní postavení nabyvatele, které by jím bylo zneužíváno, nebo byla sjednána s úplnou teritoriální ochranou, jedna- lo by se o porušení kartelového práva. Od výhradní licence se někdy odlišuje tzv. sólová li- cence, kterou se poskytovatel sice zavázal, že neposkyt- ne licenci dalším osobám, ale sám ji na daném území může užívat, a to i způsobem, který udělil pouze naby- vateli. Tento typ umožňuje vyhnout se nevýhod...
