Výnosový přístup. Při respektování specifik podniku a jeho podnikatelského prostředí byla v rámci výnosového přístupu, využitého pro test ekonomické zastaralosti, použita metoda diskontovaných peněžních toků („DCF“). Diskontováním peněžních toků, které jsou po uspokojení provozních potřeb Společnosti k dispozici poskytovatelům vlastního i cizího kapitálu, tj. vlastníkům a věřitelům, zjistíme hodnotu celkového kapitálu oceňované společnosti. Pro stanovení tržní hodnoty Společnosti byla aplikována metoda DCF Entity za účelem zohlednění hlavních generátorů hodnoty podniku, které zahrnují zejména: ► tržby – ovlivněné výší výkupních cen elektřiny a objemem produkce jednotlivých energetických zařízení ► marže (náklady) – ovlivněna náklady na údržbu, náklady na provoz elektráren, náklady na pojistné a tržbami z nájemného ► investice do dlouhodobého majetku – ovlivněné životností a stářím aktiv jednotlivých energetických zařízení ► diskontní míra – ovlivněna rizikovostí odvětví a samotné Společnosti respektive energetických zařízení Pro účely ocenění pomocí DCF byly použity finanční výkazy a plány jednotlivých EZ. Jednotlivá EZ byla podle technických a dalších specifik rozdělena do následujících skupin: ► vodní elektrárny ► solární elektrárny ► větrné elektrárny ► bioplynové elektrárny
Výnosový přístup. Výnosový přístup k ocenění aktiva je založen na principu očekávání. Hodnota daného aktiva vychází z budoucích hotovostních toků či výnosů, které bude dané aktivum generovat po dobu své životnosti. Existuje několik metod, které se v rámci výnosového přístupu používají pro ocenění. Metody diskontovaných peněžních toků, ekonomické přidané hodnoty a analytická metoda kapitalizovaných čistých výnosů využívají ke stanovení hodnoty podniku predikce ekonomických veličin stanovených ve finančním plánu. Na základě prognózy výnosů, nákladů, potřebného pracovního kapitálu, investic a plánu financování jsou stanoveny budoucí výnosy z hlavní činnosti za určité prognózované období. Budoucí výnosy lze definovat jako čistý zisk nebo peněžní tok. Peněžní toky lze dále definovat jako peněžní tok na úrovni equity (peněžní toky dostupné vlastníkům aktiva) a peněžní tok na úrovni entity (peněžní toky dostupné investorům s vlastním i dluhovým kapitálem). Následně je stanovena pokračující hodnota představující současnou hodnotu budoucích výnosů generovaných po konci prognózovaného období. Budoucí výnosy a pokračující hodnota jsou diskontovány na současnou hodnotu požadovanou mírou výnosnosti, kterou představuje diskontní sazba. Metody využívající predikce budoucích výsledků jsou považovány za teoreticky nejsprávnější metody ocenění, protože explicitně berou v úvahu budoucí užitek z vlastnictví oceňovaného podniku. Paušální metoda kapitalizovaných čistých výnosů je založena na kapitalizaci tzv. trvale odnímatelného čistého výnosu, který je stanoven na základě analýzy historických hospodářských výsledků oceňované společnosti. Úroveň kapitalizace odráží jak riziko, tak i dlouhodobé vyhlídky oceňovaného aktiva. Při kapitalizaci historických ukazatelů finanční výkonnosti je nutné vzít na vědomí, že historické údaje slouží pro předpověď budoucnosti. U všech výnosových metod se v diskontní sazbě, respektive v míře kapitalizace, odráží podmínky na trhu a jedinečnost oceňovaného aktiva.