Common use of XXXXXX, X. a kol Clause in Contracts

XXXXXX, X. a kol. Pracovní právo. Praha: X. X. Xxxx, 2021. s. 3–4. Jedním z prvků pracovního práva, který jej odlišuje od práva občanského, je významné omezení smluvní svobody prostřednictvím veřejnoprávních zásahů do smluvních vztahů, které v rámci pracovního práva vznikají4. Tato skutečnost je projevem ochranné funkce pracovního práva, jejímž cílem je chránit ekonomicky slabší subjekt, tj. zaměstnance, před subjektem silnějším, tj. zaměstnavatelem. Podobná omezení smluvní svobody se vyskytují i v právu občanském (např. v právní úpravě nájmu bytu a domu), ne však v takové míře a intenzitě jako v právu pracovním, ve kterém dokonce omezení smluvní svobody představuje jeden ze základních principů. Smluvní svoboda však v pracovním právu není omezena pouze veřejnoprávními zásahy, ale také skrze tzv. kolektivní smlouvy vznikající na základě kolektivní vůle. Tyto smlouvy zpravidla nedovolují sjednat mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pro zaměstnance méně výhodné pracovní a mzdové podmínky, než které stanovuje kolektivní smlouva. Opět se tedy jedná o omezení smluvní svobody chránící zaměstnance.5 Vedle rozdílu ve způsobu omezení smluvní svobody lze další odlišnosti mezi pracovním a občanským právem nalézt mezi samotnými pracovněprávními a občanskoprávními smlouvami. Zaprvé, významnou charakteristikou pracovněprávních smluv je skutečnost, že upravují tzv. závislou práci (viz dále), a tudíž vytvářejí mezi smluvními stranami, tj. zaměstnancem a zaměstnavatelem, vztah podřízenosti a nadřízenosti. Zadruhé, pracovní právo na rozdíl od občanského práva, které upravuje spíše jednotlivé smluvní typy, reguluje zejména vztah, který na základě pracovní smlouvy vzniká, tj. pracovní poměr. Zatřetí, pracovněprávní smlouvy vytvářejí mezi smluvními stranami speciální osobní vztah, ve kterém mají zaměstnanec i zaměstnavatel zvláštní práva a povinnosti6. Začtvrté, pracovní právo umožňuje zaměstnavateli v řadě případů jednostranně, tedy bez ujednání smluvních stran, určovat pracovní podmínky7.

XXXXXX, X. a kol. Pracovní právoŽivnostenský zákon - komentár [Systém ASPI]. PrahaXxxxxxx Kluwer [cit. 2024-5-31]. ASPI_ID KO455_1991SK. Dostupné v Systéme ASPI. ISSN: X. X. Xxxx1339-133X. “Ustanovenie živnostenského zákona na tomto mieste poukazuje na skutočnosť, 2021že využívanie výsledkov duševnej tvorivej činnosti chránených osobitnými zákonmi ich pôvodcami vrátane vydávania, rozmnožovania a rozširovania literárnych a iných diel na vlastné náklady, nie je výkonom živnostenského oprávnenia.” Autor vyslovene bližšie nepoukazuje na rozdiel medzi využívaním výsledkov a samotnou tvorbou autorského diela. s. 3–4Slovenskej republiky, resp. Jedním živnostenské úrady. Podľa dostupných informácií ani živnostenské úrady nevydávajú živnosť na tvorbu počítačových programov41. Kruciálne pre postavenie autora – programátora je preto určenie, či využívanie výsledkov tvorivej činnosti zahŕňa i tvorbu diel na objednávku autorom – programátorom, a teda či ide o podnikateľa podľa Obchodného zákonníka alebo nie. Pokiaľ by vyššie uvedená výnimka zo živností nezahŕňala tvorbu diel na objednávku, záväzkový vzťah týkajúci sa podnikateľskej činnosti autora – programátora (fyzickej osoby) a objednávateľa (v praxi najčastejšie podnikateľa podľa Obchodného zákonníka) by bol obligatórne podriadený Obchodnému zákonníku, keďže by išlo o tzv. relatívny obchod.42 V takomto prípade by zmluva o dielo musela byť obligatórne uzavretá podľa Obchodného zákonníka43. Je potrebné zdôrazniť, že v praxi sa najčastejšie stretávame práve s autormi – programátormi, ktorí okrem podnikania v zmysle Autorského zákona prevádzkujú aj živnosť zahŕňajúcu počítačové služby a to z prvků pracovního právadôvodu, který jej odlišuje od práva občanskéhože samotný vývoj počítačového programu, ktorý napĺňa legálnu definíciu podľa Autorského zákona tvorí iba časť činností, resp. služieb poskytovaných programátorom, a je významné omezení smluvní svobody prostřednictvím veřejnoprávních zásahů do smluvních vztahůspravidla doplnený o implementáciu počítačového programu, které jeho servis a údržbu, pričom tieto služby nezriedka bývajú zahrnuté v rámci pracovního práva vznikají4jednej zmluve, typicky v zmluve o dielo, príp. Tato skutečnost je projevem ochranné funkce pracovního právainominátnej zmluve v kombinácii s licenčnou zmluvou. Mimoriadne zložité tak v praxi bude oddeliť jednotlivé činnosti poskytované programátorom tak, jejímž cílem je chránit ekonomicky slabší subjekt, tj. zaměstnance, před subjektem silnějším, tj. zaměstnavatelem. Podobná omezení smluvní svobody se vyskytují i v právu občanském aby zmluva o dielo bola uzavretá podľa Občianskeho zákonníka (např. v právní úpravě nájmu bytu a domuobjednávateľ mal právnu istotou priameho výkonu majetkových práv k počítačovému programu), ne však v takové míře a intenzitě jako v právu pracovním, ve kterém dokonce omezení smluvní svobody představuje jeden ze základních principů. Smluvní svoboda však v pracovním právu není omezena pouze veřejnoprávními zásahy, ale také skrze tzv. kolektivní smlouvy vznikající avšak zvyšok činnosti poskytovaných na základě kolektivní vůle. Tyto smlouvy zpravidla nedovolují sjednat mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pro zaměstnance méně výhodné pracovní a mzdové podmínky, než které stanovuje kolektivní smlouva. Opět se tedy jedná o omezení smluvní svobody chránící zaměstnance.5 Vedle rozdílu ve způsobu omezení smluvní svobody lze další odlišnosti mezi pracovním a občanským právem nalézt mezi samotnými pracovněprávními a občanskoprávními smlouvami. Zaprvé, významnou charakteristikou pracovněprávních smluv je skutečnost, že upravují tzv. závislou práci (viz dále), a tudíž vytvářejí mezi smluvními stranami, tj. zaměstnancem a zaměstnavatelem, vztah podřízenosti a nadřízenosti. Zadruhé, pracovní právo na rozdíl od občanského práva, které upravuje spíše jednotlivé smluvní typy, reguluje zejména vztah, který na základě pracovní smlouvy vzniká, tj. pracovní poměr. Zatřetí, pracovněprávní smlouvy vytvářejí mezi smluvními stranami speciální osobní vztah, ve kterém mají zaměstnanec i zaměstnavatel zvláštní práva a povinnosti6. Začtvrté, pracovní právo umožňuje zaměstnavateli v řadě případů jednostranně, tedy bez ujednání smluvních stran, určovat pracovní podmínky7základe živností sa spravoval Obchodným zákonníkom.

XXXXXX, X. a kol. Pracovní právoZákon o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: Nakladatelství X. X. Xxxx, 2017, s. 209. Zadavatel dodává, že související zadávací podmínku stanovil zcela v souladu s § 6 zákona, byla uveřejněna od počátku zadávacího řízení a dodavatelé tak mají možnost tuto podmínku ve svých nabídkách řádně zohlednit. Zadavatel považuje ustanovení shora uvedeného článku smlouvy o dílo za jasné, srozumitelné, souladné s právními předpisy a trvá proto na stávajícím znění smlouvy o dílo. Žádáme tímto zadavatele o doplnění čl. 4, zejména jeho odst. 4.13. a 4.18., smlouvy, a to o lhůtu či termín do kterého bude objednatel povinen poskytnout zhotoviteli vyjádření ohledně schválení či neschválení potřebných podkladů za účelem realizace odkladné změny či změny malého rozsahu, a to z důvodů uvedených výše v rámci dotazu č. 3 (pozn. zadavatele – jde o dotaz č. 21). Zadavatel odkazuje na předchozí odpověď č. 21 v rámci tohoto vysvětlení. Čl. 7 odst. 7.4. smlouvy obsahuje maximální roční limity pro účely fakturace ceny díla formou měsíčního dílčího plnění. Žádáme zadavatele o vysvětlení, z jakého důvodu smluvní podmínky tuto limitaci obsahují? Dle písm. a) uvedeného odstavce smlouvy lze v prvním roce trvání, tj. v prvních 12 měsících ode dne účinnosti této smlouvy vyfakturovat maximálně 50 % základní ceny. V dalších 12 měsících je dle písm. b) uvedeného odstavce zhotovitel oprávněn vyfakturovat dalších 35 % z ceny díla, tj. za dobu prvních 24 měsíců je zhotovitel oprávněn celkem vyfakturovat maximálně 85 % z ceny díla. Dle čl. 8 odst. 8.3. smlouvy je však realizační doba stanovena na 24 měsíců ode dne zahájení realizace. S ohledem na uvedené není tedy přiměřeným ani spravedlivým požadavkem, aby zhotovitel nemohl vyfakturovat práce, které prokazatelně pro objednatele provedl a musel náklady na realizaci díla krýt a nést ze svého. Zadavatel uvádí, že výše uvedený způsob financování vyplývá z rozpočtových možností zadavatele, kdy požaduje, aby úhrada ceny za plnění předmětu veřejné zakázky byla rozložena do 3 let. Zadavatel podotýká, že na tuto skutečnost výslovně upozornil v čl. 2.1. zadávací dokumentace od počátku zadávacího řízení v souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 zákona a dodavatelé tak mají možnost tuto podmínku ve svých nabídkách řádně zohlednit. Zadavatel tak s ohledem na uvedené trvá na stávajícím způsobu financování. Čl. 8 odst. 8.1. smlouvy stanovuje lhůtu pro předání staveniště na 30 dní ode dne doručení výzvy k plnění. Žádné další ustanovení smlouvy však již neurčuje objednateli časovou povinnost dokdy musí výzvu k předání staveniště zhotoviteli zaslat. Za účelem dodržení zásady spravedlnosti a legitimního očekávání žádáme tímto zadavatele o úpravu odst. 8.1. v uvedeném duchu. Zadavatel upozorňuje, že zjevné zneužívání práva nepožívá právní ochrany dle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Občanský zákoník“), Z pohledu zadavatele tak nemůže docházet k zneužívání uvedeného ustanovení s ohledem na zásady poctivého obchodního styku. Zadavatel dodává, že má zájem na tom, aby stavební práce byly zahájeny co nejdříve. Zadavatel tak s ohledem na uvedené trvá na stávajícím znění uvedeného ustanovení. Dle čl. 19 odst. 19.6. smlouvy poskytuje zhotovitel objednateli na provedené stavební práce, dodávky a služby záruku v délce 60 měsíců a na zabudované zařízení, výrobky a na svítidla poskytuje záruku dle záruční doby, na níž poskytují záruku prodejci, nejméně však 36 měsíců. S ohledem na stávající koncepci záruční doby žádáme tímto zadavatele o úpravu shora uvedeného ustanovení smlouvy o dílo, a to o zkrácení délky záruční doby na zabudované zařízení, výrobky a svítidla na 24 měsíců, neboť požadavek na delší záruční dobu než je 24 měsíců pro tyto části stavby je velice nestandardní a nepřiměřený. Pro dodávky se samostatným záručním listem je také velice neobvyklý požadavek na záruční dobu v délce překračující 24 měsíců nebo překračující délku záruky, kterou poskytne výrobce. Dle názoru dodavatele je požadavek zadavatele na delší záruční dobu pro tyto dodávky nekorektní. Výrobci, prodejci ani poddodavatelé takovouto záruční dobu dodavateli neposkytnou, takže případné reklamace nese svým nákladem dodavatel. Dodavatel si touto cestou s ohledem na výše uvedené důvody dovoluje požádat zadavatele o úpravu znění citovaného odstavce například následujícím způsobem: Zadavatel odkazuje na předchozí odpověď č. 13 v rámci tohoto vysvětlení a opakuje, že při stanovení záruční doby vycházel z požadavku na zajištění kvalitního plnění veřejné zakázky. Zadavatel dodává, že nepovažuje uvedené ustanovení za nestandardní. Zadavatel proto trvá na stávajícím znění smlouvy o dílo. Žádáme tímto zdvořile zadavatele o úpravu čl. 19 odst. 19.18. smlouvy o dílo, dle kterého na provedenou opravu poskytne zhotovitel záruku odpovídající celé původní délce záruční doby. Žádáme o vypuštění popsané části uvedeného smluvního ustanovení, neboť se v takovém případě může jednat o nekonečnou záruční dobu, tj. nekonečné opakovaní záruky. Jedná se tedy o položku, kterou nelze nacenit a tudíž podat relevantní, kontrolovatelnou a zejména s ostatními dodavateli porovnatelnou cenovou nabídku do veřejné soutěže, což je v rozporu se ZZVZ a rozhodovací praxí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (Např. rozhodnutí ÚOHS ze dne 1. 4. 2019, č.j. ÚOHS-S0030/2019/VZ- 09318/2019/513/Jha) a obecných soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2010, č.j. 9 Afs 30/2010-182, Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.03.2009, č.j. 2 Afs 86/2008-222). Takový požadavek Zadavatele je zcela nestandardní na českém stavebním trhu. S ohledem na uvedené žádáme o zachování standardního režimu týkajícího se záruční soby v souvislosti s odstraňováním vad ve smlouvách o dílo, jejichž předmětem je realizace stavebního díla, a to tak že se bude běh záruční doby po dobu odstraňování vady pouze přerušovat, nikoli obnovovat. Zadavatel v plném rozsahu odkazuje na odpověď č. 16 v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 4. Žádáme tímto zadavatele o vysvětlení, z jakého důvodu jsou povinnosti zhotovitele v průběhu realizační fáze díla zajištěny pomocí dvou zajišťovací institutů zároveň, tj. současně jak pomocí zádržného (čl. 7 odst. 7.3.) tak pomocí bankovní záruky (čl. 22 odst. 22.1. a násl.). S ohledem na uvedené je uchazeč toho názoru, že požadavky kladené ve smlouvě o dílo na zhotovitele v souvislosti se zárukou za řádnou realizaci díla jsou nepřiměřené a přinejmenším nestandardní, a žádá tedy tímto zadavatele o úpravu předmětných ustanovení smlouvy o dílo tak, aby bylo řádné provedení díla zajištěno buď formou zádržného nebo formou bankovní záruky za realizaci díla, nikoliv pomocí obou nástrojů zároveň. Případně aby bylo možné zádržné dle úvahy zhotovitele nahradit fakultativně vystavením bankovní záruky. Zadavatel uvádí, že bankovní záruka a zádržné představují zajišťovací instrumenty, které nejsou zcela identické a poskytují zadavateli v průběhu díla odlišnou funkci. Zadavatel opakuje, že vychází z predikce dostatečné odborné úrovně dodavatelů dle § 36 ZZVZ. Zadavatel má taktéž za to, že tato zadávací podmínka byla v souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 ZZVZ uveřejněna od počátku zadávacího řízení a dodavatelé tak mají možnost tuto podmínku ve svých nabídkách řádně zohlednit. S ohledem na uvedené zadavatel trvá na stávajícím znění uvedeného ustanovení smlouvy. Žádáme tímto zadavatele o objasnění čl. 23 odst. 23.2. smlouvy o dílo, a to z jakého důvodu je zde vyloučena aplikace § 2050 a § 1971 občanského zákoníku? S ohledem na množství sankčních ujednání, která smlouva o dílo obsahuje, žádáme tímto zadavatele o úpravu čl. 23 odst. 23.2. smlouvy o dílo, a to tak, aby měl objednatel nárok na náhradu škody vzniklé z porušení totožné povinnosti, na základě které vyúčtoval zhotoviteli smluvní pokutu, pouze co do rozsahu přesahujícího výši smluvní pokuty a dále aby měl nárok na náhradu škody pouze v té výši, v níž není kryta úroky z prodlení a smluvní pokutou. Zadavatel uvádí, že institut vysvětlení zadávací dokumentace neslouží k tomu, aby zadavatel vysvětloval, z jakého konkrétního důvodu stanovil konkrétní požadavek.3 Zadavatel dodává, že na základě opětovného přezkumu uvedeného ustanovení nesouhlasí s jeho úpravou a i nadále trvá na jeho stávajícím znění. 3 Viz např. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. 2. 2021, sp. s. 3–4zn. ÚOHS-S0444/2020/VZ. Dle čl. 23 odst. 23.15. smlouvy je objednatel oprávněn účtovat zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé jednotlivé porušení povinnosti stanovené smlouvou, nevztahuje-li se na takové porušení jiná sankce. Žádáme tímto zadavatele o zrušení uvedeného smluvního ujednání, neboť toto je nedostatečně určité, a tudíž nepřiměřené. Navíc za situace kdy smlouva o dílo obsahuje sankce trestající pouze zhotovitele. V souvislosti s tím žádáme tímto zadavatele rovněž o doplnění sankcí/smluvních pokut, na které bude mít nárok zhotovitel v případě porušení smluvních povinností objednatelem. Zadavatel považuje ustanovení shora uvedeného článku smlouvy o dílo za jasné, srozumitelné, souladné s právními předpisy a trvá proto na stávajícím znění smlouvy o dílo. Zadavatel taktéž nesouhlasí s doplněním dalších smluvních pokut pro objednatele. Žádáme tímto zadavatele o doplnění čl. 23 smlouvy o dílo o nový odstavec obsahující limitaci smluvních pokut do výše 10 % ze smluvní ceny díla bez DPH. Vzhledem k sankční povaze sjednané smluvní pokuty máme za to, že by její maximální možná výše měla být s ohledem na celkové množství sankčních ustanovení a důvodů, za kterých vzniká objednateli právo na úhradu smluvní pokuty zhotovitelem, omezena, a to tak, jak bývá v případech, kdy je předmětem smlouvy o dílo zhotovení stavby, zvykem, tj. do určitého počtu procent ze smluvní ceny díla. Zadavatel na základě opětovného přezkumu uvedeného ustanovení uvádí, že nesouhlasí s jeho úpravou a i nadále trvá na jeho stávajícím znění. Žádáme zadavatele o zrušení čl. 24 odst. 24.2. smlouvy o dílo obsahujícího rozhodčí doložku v podobě určení místní příslušnosti soudu a o zachování určovacích pravidel obsažených v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Zadavatel na základě opětovného přezkumu uvedeného ustanovení uvádí, že nesouhlasí s jeho úpravou a i nadále trvá na jeho stávajícím znění. Žádáme tímto zadavatele o vyškrtnutí čl. 24 odst. 24.9. písm. a) smlouvy, který umožňuje objednateli kdykoli na základě vlastního uvážení vypovědět smlouvou o dílo. Máme za to, že uvedené ustanovení zakládá zcela zjevnou nerovnováhu mezi právy smluvních stran smlouvy o dílo a zároveň je i v rozporu se zásadou právní jistoty, předvídatelnosti a legitimního očekávání, když přiznává objednateli právo kdykoliv na základě vlastního uvážení vypovědět smlouvu o dílo. Nelze po zhotoviteli spravedlivě požadovat, aby se vystavil coby smluvní strana smlouvy o dílo v jí založeném soukromoprávním vztahu tak velké míře nejistoty způsobené tím, že výpověď ze smlouvy ze strany objednatele není limitována žádnými výpovědními důvody ani jiným způsobem. Za účelem navrácení rovnováhy mezi stranami smluvního vztahu vzniklého na základě smlouvy o dílo žádáme o vyškrtnutí výše uvedeného ustanovení smlouvy. Pro úplnost rovněž uvádíme, že pro případ nutnosti ukončení smluvního vztahu z důvodu neplnění povinností zhotovitelem či z důvodu jiných závažných porušení smlouvy z jeho strany, má objednatel právo od smlouvy o dílo ve smyslu odst. 24.10 smlouvy odstoupit. Nad rámec již uvedeného lze ještě podotknout, že má zadavatel coby budoucí objednatel zcela jistě zájem na bezproblémovém a úspěšném vyhotovení díla, za předpokladu že zhotovitel bude dodržovat a plnit všechny povinnosti dané mu smlouvou o dílo vč. jejích příloh či právními předpisy, a není nutné, aby smlouva o dílo obsahovala ujednání opravňující jej kdykoliv smlouvu vypovědět bez udání důvodu. Zadavatel opětovně zvážil požadavky uvedené v článku 24.9. písm. a) smlouvy o dílo a trvá na jejich znění. Zadavatel má taktéž za to, že tato zadávací podmínka byla v souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona uveřejněna od počátku zadávacího řízení a dodavatelé tak mají možnost tuto podmínku ve svých nabídkách řádně zohlednit. Zadavatel považuje ustanovení shora uvedeného článku smlouvy o dílo za jasné, srozumitelné a souladné s právními předpisy. Za účelem vyrovnání práv a povinností smluvních stran žádáme zadavatele o doplnění čl. 24 smlouvy o odstavec obsahující důvody pro možnost odstoupení od smlouvy ze strany zhotovitele, např. opakované neposkytování součinnosti ze strany objednatele, prodlení objednatele s úhradou faktur více než 30 dní po splatnosti apod.), když současný návrh znění smlouvy o dílo obsahuje pouze důvody pro odstoupení ve prospěch objednatele. Zadavatel nesouhlasí s doplněním dalších výpovědních důvodů a trvá na stávajícím znění předmětného ustanovení. Žádáme tímto zadavatele o objasnění znění čl. 24 odst. 24.12. smlouvy o dílo, a to z jakého důvodu zůstávají i po zrušení závazků ze smlouvy nedotčeny povinnosti zhotovitele související s poskytnutými zárukami za jakost, ustanovení smlouvy o bankovních zárukách, pojištění apod.? A dále z jakého důvodu zde není zachován zákonný režim daný § 2005 občanského zákoníku, který říká, že „Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění“ Účastník nevidí žádný rozumný důvod, proč by měl například za situace, kdy coby budoucí zhotovitel díla odstoupí od smlouvy z důvodu porušení povinností objednatelem, držet záruku za dílo či ponechat objednateli k dispozici jakoukoli z bankovních záruk. S ohledem na uvedené a za účelem zachování zásady přiměřenosti žádáme tímto zadavatele o úpravu čl. 24 odst. 24.12. smlouvy o dílo, a to dle § 2005 odst. 2 občanského zákoníku. Zadavatel opětovně uvádí, že institut vysvětlení zadávací dokumentace neslouží k tomu, aby zadavatel vysvětloval, z jakého konkrétního důvodu stanovil konkrétní požadavek. 4 Zadavatel podotýká, že samo ustanovení uvádí konkrétní důvod, pro který byl tento požadavek stanoven, tj. z důvodu oprávněného zájmu objednatele/zadavatele. Zadavatel Zadavatel dodává, že na základě opětovného přezkumu uvedeného ustanovení nesouhlasí s jeho úpravou a i nadále trvá na jeho stávajícím znění. Dle odst. 6.4. zadávací dokumentace požaduje zadavatel předložit v rámci nabídky seznam techniků, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky. Jedním z prvků pracovního právatechniků je i osoba vykonávající funkci hlavního technologa, která musí splňovat mimo jiné následující podmínku: - autorizovaný inženýr nebo technik v oboru technika prostředí staveb, specializace technická zařízení. Žádáme zadavatele tímto o sdělení, zda může být shora uvedený požadavek splněn i prostřednictvím autorizovaného inženýra, který jej odlišuje od práva občanskéhodisponuje zároveň následujícími autorizacemi: Technika prostředí staveb, je významné omezení smluvní svobody prostřednictvím veřejnoprávních zásahů do smluvních vztahů, které v rámci pracovního práva vznikají4. Tato skutečnost je projevem ochranné funkce pracovního práva, jejímž cílem je chránit ekonomicky slabší subjekt, tj. zaměstnance, před subjektem silnějším, tj. zaměstnavatelem. Podobná omezení smluvní svobody se vyskytují i v právu občanském (např. v právní úpravě nájmu bytu specializace vytápění a domu), ne však v takové míře vzduchotechnika a intenzitě jako v právu pracovním, ve kterém dokonce omezení smluvní svobody představuje jeden ze základních principů. Smluvní svoboda však v pracovním právu není omezena pouze veřejnoprávními zásahy, ale také skrze tzv. kolektivní smlouvy vznikající na základě kolektivní vůle. Tyto smlouvy zpravidla nedovolují sjednat mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pro zaměstnance méně výhodné pracovní a mzdové podmínky, než které stanovuje kolektivní smlouva. Opět se tedy jedná o omezení smluvní svobody chránící zaměstnance.5 Vedle rozdílu ve způsobu omezení smluvní svobody lze další odlišnosti mezi pracovním a občanským právem nalézt mezi samotnými pracovněprávními a občanskoprávními smlouvami. Zaprvé, významnou charakteristikou pracovněprávních smluv je skutečnostdále Technologická zařízení staveb? Uchazeč má za to, že upravují tzvprostřednictvím doložení dvou uvedených autorizací lze prokázat, že uchazečem navrhovaná osoba na funkci hlavního technologa splňuje zadavatelem předepsané kvalifikační požadavky a je pro tuto funkci s ohledem na doložené autorizace dostatečně a rovnocenně způsobilá a kvalifikovaná. závislou práci Zadavatel uvádí, že požadavek na prokázání autorizace v oboru technika prostředí staveb, specializace technická zařízení (viz dále), a tudíž vytvářejí mezi smluvními stranami, tj. zaměstnancem a zaměstnavatelem, vztah podřízenosti a nadřízenosti. Zadruhé, pracovní právo na rozdíl od občanského práva, které upravuje spíše jednotlivé smluvní typy, reguluje zejména vztahIE01) nelze prokázat prostřednictvím autorizovaného inženýra, který disponuje zároveň autorizacemi technika prostředí staveb, specializace vytápění a vzduchotechnika (TE01) a technologická zařízení staveb (IT00, TT00). Zadavatel dodává, že navrhovaná kvalifikace v plném rozsahu nepřekrývá požadovanou kvalifikaci. III. Zadavatel současně s tímto vysvětlením uveřejňuje aktualizovanou dokumentaci a výkaz výměr dle výše uvedeného. IV. Zadavatel s ohledem na základě pracovní smlouvy vznikávýše uvedené a na to, tjže neuveřejnil vysvětlení zadávací dokumentace ve lhůtě, prodlužuje lhůtu pro podání nabídek dle § 98 odst. pracovní poměr4 a § 99 odst. Zatřetí, pracovněprávní smlouvy vytvářejí mezi smluvními stranami speciální osobní vztah, ve kterém mají zaměstnanec i zaměstnavatel zvláštní práva a povinnosti6. Začtvrté, pracovní právo umožňuje zaměstnavateli v řadě případů jednostranně, tedy bez ujednání smluvních stran, určovat pracovní podmínky72 ZZVZ.

XXXXXX, X. a kol. Pracovní právoPrávo informačních technologií. Praha: X. X. XxxxXxxxxxx Kluver ČR, 20212018. 656 s. ISBN 978-80-7598-045-8. s. 3–4315. Jedním z prvků pracovního právaupravena problematika zahrnující vytvoření díla s ne- hmotným výsledkem. Výše popsaná licence není licencí veřejnoprávní mající původ ve státní moci, který jej odlišuje od práva občanskéhojedná se však o licenci soukromoprávní, dobrovolnou, tedy smluvní, v doktríně též označovánu jako pravou, jelikož licence zakládající právo dílo užít ze zákona je významné omezení smluvní svobody prostřednictvím veřejnoprávních zásahů do smluvních vztahůznačena jako nepravá.11 Takto udělená pravá soukromoprávní licen- ce má klasifikačně povahu nehmotné hromadné věci,12 což tedy znamená, že může být předmětem občansko- právních vztahů dispozičních, které se v rámci pracovního práva vznikají4. Tato skutečnost praxi projevují tak, že je projevem ochranné funkce pracovního práva, jejímž cílem je chránit ekonomicky slabší subjekt, tj. zaměstnance, před subjektem silnějším, tj. zaměstnavatelem. Podobná omezení smluvní svobody se vyskytují i v právu občanském (např. v právní úpravě nájmu bytu a domu), ne však v takové míře a intenzitě jako v právu pracovnímdána zákonná možnost s licencí disponovat, ve kterém dokonce omezení smluvní svobody představuje jeden ze základních principůsmyslu licenci postoupit zcela nebo zčásti třetí oso- bě. Smluvní svoboda K takové dispozici s licencí však zákon striktně vyžaduje písemný souhlas poskytovatele licence. Na- byvatel licence je i oprávněn udělit podlicenci, bylo-li toto ujednáno v pracovním právu není omezena pouze veřejnoprávními zásahylicenční smlouvě. Takové nakládání ve smyslu udělení sublicence či cese licence je možné i dle právního řádu SR, kdy toto slovenský Autorský zákon upravuje v § 72.13 Pravdou ale také skrze tzv. kolektivní smlouvy vznikající na základě kolektivní vůle. Tyto smlouvy zpravidla nedovolují sjednat mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pro zaměstnance méně výhodné pracovní a mzdové podmínkyje, než které stanovuje kolektivní smlouva. Opět že se tedy jedná o omezení smluvní svobody chránící zaměstnance.5 Vedle rozdílu ve způsobu omezení smluvní svobody lze další odlišnosti mezi pracovním a občanským právem nalézt mezi samotnými pracovněprávními a občanskoprávními smlouvami. Zaprvédispo- zitivní ustanovení, významnou charakteristikou pracovněprávních smluv je skutečnostkteré může být smluvně stranami vyloučeno, což pak znamená, že upravují tzvnabyvateli licence (licencionáři) by zůstalo pouhé právo dílo užít osobně v dohodnutém rozsahu. závislou práci Pokud však takového ujednání není a autor udělil souhlas k poskytnutí podlicence, pak i zde platí podmínka, že podlicence nesmí být většího rozsahu než licence samotná, což vychází z římsko- právního principu nemo plus iuris ad alium transfearre potest quam ipse habet. Pokud bylo oprávněnou oso- bou uděleno právo s licencí dál nakládat, není pak ani vyloučeno, aby se licence stala předmětem zástavního práva,14 jelikož licence je věcí mající hodnotu, tedy věcí obchodovatelnou.15 Na základě výše uvedeného je tedy patrno, že licenční smlouva je prakticky jediným legálním prostředkem umožňujícím autorovi s vlast- ním dílem v tržním prostředí na smluvní bázi nakládat. Uvedené ovšem platí, pokud pomineme možnost danou českým právním řádem (viz dálev SR prozatím nezavedeno), a tudíž vytvářejí mezi smluvními stranamito možnost užití dalšího smluvního titulu umožňují- cího nakládat s právy autora představovanou dědickou smlouvou. Licence, tjjak bylo řečeno, může vzniknout ze smlouvy o dílo, jedná-li se o dílo vytvářené na objed- návku v zákonném režimu. zaměstnancem a zaměstnavatelemU takového díla se uplatňuje nevyvratitelná právní domněnka o vzniku licence, vztah podřízenosti a nadřízenostidaná ex lege. Zadruhé, pracovní právo na rozdíl od občanského právaOvšem i zde se jedná o dispozitivní pravidlo, které upravuje spíše jednotlivé smluvní typy, reguluje zejména vztah, který na základě pracovní smlouvy vzniká, tj. pracovní poměr. Zatřetí, pracovněprávní smlouvy vytvářejí mezi smluvními stranami speciální osobní vztah, ve kterém mají zaměstnanec i zaměstnavatel zvláštní práva a povinnosti6. Začtvrté, pracovní právo umožňuje zaměstnavateli v řadě případů jednostranně, tedy bez ujednání smluvních stran, určovat pracovní podmínky7mohou strany ujednáním vyloučit.