XXXXXXXXX, Xxxxxxx. Dějiny a system soukromého práva římského. 4. vydání. Praha: X. Xxxx, 1910. Celé dílo je rozděleno do devíti kapitol, přičemž poslední dvě, jak dáno logikou římské- ho obligačního práva, se věnují procesním otázkám spojeným s vymahatelností plnění podle smlouvy. První kapitola nazvaná Kontrakt jako obligace zarazí již názvem civilistu chápajícího smlouvu jako obligační Entstehungsgrund16 a zvyklého rozlišovat smlouvu a obligaci jako různé pojmy. Xxxxxxxx píše v uvedeném smyslu na různých místech díla také např. o vymahatelnosti kontraktu, o jeho zániku, rovněž o splnění či jednostranném ukončení smlouvy, ač by civilista raději mluvil o splnění dluhu, zániku smluvní obligace, jedno- stranném ukončení závazku, vymahatelnosti smluvní povinnosti. Recenzent chápe, že si autor pro obor římského práva toto terminologické pojetí může obhájit: contractus est ultro citroque obligatio, čili, jak se shodují Labeo a Ulpianus: smlouva je závazek převzatý oběma stranami.17 Obdobný výrok o deliktu však v pramenech hledáme marně a recen- zent má za to, že se takového (delictum est obligatio) sotvakdo dopustil. Recenzent tedy, byv dřív než Digestami odchován díky svému i autorově společnému učiteli Xxxxx,18 jehož slova „omnis enim obligatio vel ex contractu nascitur vel ex delicto“19 jsou snad kaž- dému známa, se nenechá přesvědčit, že se např. nájem díla rovná smlouvě o dílo (s. 219) a že by ztotožnění kontraktu s obligací bylo právnictví vůbec ku prospěchu. Kapitola, kterou Xxxxxxxx své dílo otevírá, počíná výkladem, kde že se vlastně z dějin vynořilo slovo contractus, co znamená a jak se etablovalo. Je to partie zajímavá, snad i trochu detektivní a také poučná, zvlášť pro dnešek chrlící do veřejného prostoru slova často bez zamyšlení nad jejich skutečným obsahem. Autor v této kapitole vysvětluje, jaký smysl mělo v římském právu právní pouto (iuris vinculum), jež v římskoprávním pojetí vystupuje především v kontextu žalob (s. 27 a násl.) a věnuje se i mnoha jiným otázkám obecného významu. Z nich recenzenta nejvíc zaujal výklad věnovaný důvěře (věrnosti) a autorovo pojednání, jak se vedle fides objevila bona fides a proč (s. 40 a násl.). V druhé kapitole se autor analyzuje problematiku závaznosti smluv. Vyzdvihuje římsko- právní zásadu typové vázanosti kontraktů a kromě uznaných smluvních typů se zabývá dohodami, „quorum appellationes nullae iure civili proditae sunt“ (nepojmenovanými civilním právem), jejichž obsah se teprve poznenáhlu uznával za právně vymahatelný – leč ...
XXXXXXXXX, Xxxxxxx. Zhotovitel 10 …………………………………. Zhotovitel 11 …………………………………. č. 1 Formulář „ZÁPIS O PŘEDÁNÍ A PŘEVZETÍ PRACOVIŠTĚ PRO ZHOTOVITELE PRACÍ“ č. 2 Formulář „VÝROBNĚ MZDOVÝ LÍSTEK“
XXXXXXXXX, Xxxxxxx. Instituce římského práva. 2. vydání. Praha: X. Xxxx, 1894; XXXXXXXX, Xxxxx. České státní právo.
XXXXXXXXX, Xxxxxxx. O správních dohodách. Správní právo. 1979, č. 4, s. 200.
XXXXXXXXX, Xxxxxxx. O správních dohodách. Správní právo. 1979, 4, str. 200. (v tomto případě národní výbor) státní správu. V tomto bodě se tedy tyto správní dohody svou povahou přibližovaly dnešním smlouvám subordinačním. Je nutno také dodat, že možnost uzavření dohody tohoto druhu, musela být stanovena v zákoně výslovně. Dostaneme-li se k řešení sporů z této dohody, tak Xxxxxx Xxx říká: „Správní orgán jako účastník si i v tomto vztahu zachovává své mocenské postavení, jehož však využije jen tehdy, jestliže je to nezbytné, totiž jestli forma dohody přestane v daném případě dostačovat dosažení účelu výkonu státní správy.“12 Existovaly však i správní dohody, které svou povahou byly v dnešním terminologickém pojetí smlouvami koordinačními. Byly to zejména smlouvy mezi národním výborem a jiným národním výborem či státní, družstevní nebo jinou společenskou organizací o společném použití prostředků, dle zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech. Musela však být splněna ještě jedna podmínka a tou bylo, že cíle dohody nebylo možno dosáhnout jednostranným aktem. Avšak Xxxxxx Xxx dodává, že s touto dohodou nebylo v praxi příliš mnoho zkušeností.13
XXXXXXXXX, Xxxxxxx xxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxx.xx xxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxx00.xx xxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxxx.xx xxxx.xxxxxx.xx xxxxxxx.xxxxxxxx.xx xxxxx.xxxx.xx xxxxx.xxxxx.xx xxxxxxxx.xxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx xxxx.xxxxxxxxx.xxx x0xxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxx.xx xxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxx.xx xxxxxxxx.xx xxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxx.xx xxx.xx xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx xxxxxxxx-xxxxxx.xx xxx.xx xxxxx-xxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxx.xx/xxxx xxx.xx xxxx.xx xxxx.xx xxxx.xx xxxxxx.xx xxxxx-xx.xx xxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxx.xx xxxxx.xx/xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx.xx xx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxx.xx x-xxxxx.xx x00.xx/xxxxxxxxx x00.xx xxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxx.xx xxxxxxxxxx-xxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxx.xx xxxx.xx xxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxxxx-xxxxxx.xx xxxxxxxx-xxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx
XXXXXXXXX, Xxxxxxx. 1.1. administrativně zajistit pověření pro příspěvkovou organizaci. Termín: 10.06.2014 32/12/RM/2014 v souladu s ustanovením § 102 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, § 27 odst. 5 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s usnesením rady města č. RM-92-2009-10, s přijetím peněžitého daru - ve výši 13.000 Kč od právnické osoby - ve výši 8.870 Kč od právnické osoby příspěvkovou organizací Denní rehabilitační stacionář pro tělesně a mentálně postižené Třebíč, se sídlem Družstevní 1079, 674 01 Třebíč, IČ 60419148.
XXXXXXXXX, Xxxxxxx. 1.1. administrativně zajistit souhlas rady města s přijetím darů. Termín: 13.06.2014 33/12/RM/2014 schválit nové znění Pravidel pro udělování Čestného občanství města Třebíče a Ceny města Třebíče, která jsou přílohou č. 1 k 33/12/RM/2014.