Xxxxxxxxx Xxxxxxx. Dějiny a system soukromého práva římského. 4. vydání. Praha: X. Xxxx, 1910. Celé dílo je rozděleno do devíti kapitol, přičemž poslední dvě, jak dáno logikou římské- ho obligačního práva, se věnují procesním otázkám spojeným s vymahatelností plnění podle smlouvy. První kapitola nazvaná Kontrakt jako obligace zarazí již názvem civilistu chápajícího smlouvu jako obligační Entstehungsgrund16 a zvyklého rozlišovat smlouvu a obligaci jako různé pojmy. Xxxxxxxx píše v uvedeném smyslu na různých místech díla také např. o vymahatelnosti kontraktu, o jeho zániku, rovněž o splnění či jednostranném ukončení smlouvy, ač by civilista raději mluvil o splnění dluhu, zániku smluvní obligace, jedno- stranném ukončení závazku, vymahatelnosti smluvní povinnosti. Recenzent chápe, že si autor pro obor římského práva toto terminologické pojetí může obhájit: contractus est ultro citroque obligatio, čili, jak se shodují Labeo a Ulpianus: smlouva je závazek převzatý oběma stranami.17 Obdobný výrok o deliktu však v pramenech hledáme marně a recen- zent má za to, že se takového (delictum est obligatio) sotvakdo dopustil. Recenzent tedy, byv dřív než Digestami odchován díky svému i autorově společnému učiteli Xxxxx,18 jehož slova „omnis enim obligatio vel ex contractu nascitur vel ex delicto“19 jsou snad kaž- dému známa, se nenechá přesvědčit, že se např. nájem díla rovná smlouvě o dílo (s. 219) a že by ztotožnění kontraktu s obligací bylo právnictví vůbec ku prospěchu. Kapitola, kterou Xxxxxxxx své dílo otevírá, počíná výkladem, kde že se vlastně z dějin vynořilo slovo contractus, co znamená a jak se etablovalo. Je to partie zajímavá, snad i trochu detektivní a také poučná, zvlášť pro dnešek chrlící do veřejného prostoru slova často bez zamyšlení nad jejich skutečným obsahem. Autor v této kapitole vysvětluje, jaký smysl mělo v římském právu právní pouto (iuris vinculum), jež v římskoprávním pojetí vystupuje především v kontextu žalob (s. 27 a násl.) a věnuje se i mnoha jiným otázkám obecného významu. Z nich recenzenta nejvíc zaujal výklad věnovaný důvěře (věrnosti) a autorovo pojednání, jak se vedle fides objevila bona fides a proč (s. 40 a násl.). V druhé kapitole se autor analyzuje problematiku závaznosti smluv. Vyzdvihuje římsko- právní zásadu typové vázanosti kontraktů a kromě uznaných smluvních typů se zabývá dohodami, „quorum appellationes nullae iure civili proditae sunt“ (nepojmenovanými civilním právem), jejichž obsah se teprve poznenáhlu uznával za právně vymahatelný – leč ...
Xxxxxxxxx Xxxxxxx. Instituce římského práva. 2. vydání. Praha: X. Xxxx, 1894; XXXXXXXX, Xxxxx. České státní právo.
Xxxxxxxxx Xxxxxxx. Zhotovitel 10
Xxxxxxxxx Xxxxxxx. Přílohy:
Xxxxxxxxx Xxxxxxx xxxxxx Xxxxxx
Xxxxxxxxx Xxxxxxx. Dějiny a systém soukromého práva římského. 7. vydání. Bratislava: Univerzita Komenského, 1929. str. 739
Xxxxxxxxx Xxxxxxx. XXXXXX, Xxxxxx. XXXXXXX, Xxxx. Evaluating Credit Applications: A Validation of Multiattribute Utility Weight Elicitation Techniques. In: Organizational Behaviour and Human Performance. University of Southern California, Volume 32, 1983, s. 92. XXXXXX, Xxxxxxx. XXXXXXXX, Xxxxx. The Economic Consequences of Consumer Credit Information Sharing: Efficiency, Inclusion, and Privacy. The Policy & Economic Research Council, OECD Privacy Guidelines, 2010, s. 4.
Xxxxxxxxx Xxxxxxx xxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxx.xx xxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxx00.xx xxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxxx.xx xxxx.xxxxxx.xx xxxxxxx.xxxxxxxx.xx xxxxx.xxxx.xx xxxxx.xxxxx.xx xxxxxxxx.xxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx xxxx.xxxxxxxxx.xxx x0xxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxx.xx xxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxx.xx xxxxxxxx.xx xxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxx.xx xxx.xx xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx xxxxxxxx-xxxxxx.xx xxx.xx xxxxx-xxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxx.xx/xxxx xxx.xx xxxx.xx xxxx.xx xxxx.xx xxxxxx.xx xxxxx-xx.xx xxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxx.xx xxxxx.xx/xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx.xx xx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxx.xx x-xxxxx.xx x00.xx/xxxxxxxxx x00.xx xxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxx.xx xxxxxxxxxx-xxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxx.xx xxxx.xx xxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxxxx-xxxxxx.xx xxxxxxxx-xxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxxxxxxxxx.xx xxxxxxx.xx xxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx xxxxxxxxx.xx
Xxxxxxxxx Xxxxxxx. Civilní právo římské. 5. vydání. Praha: Všehrd, 1921, s. 30.
Xxxxxxxxx Xxxxxxx. O správních dohodách. Správní právo. 1979, č. 4, s. 200.