Zákaz setrvačného prodeje. Setrvačný prodej je upraven v čl. 9 Směrnice. Konsolidované znění Směrnice již setrvačný prodej nezakazuje, předmětné ustanovení bylo změněno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (dále jen „směrnice 2005/29/ES“), na kterou Směrnice odkazuje, a která tento zákaz obsahuje v současné době v čl. 5. Setrvačný prodej je jako agresivní obchodní praktika výslovně uveden v příloze I, bodu 29 a je definován jako „požadování okamžité nebo odložené platby za produkty dodané obchodníkem, avšak nevyžádané spotřebitelem, nebo vrácení nebo uschování takových produktů, kromě případů, kdy se jedná o náhradní produkt dodaný v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 97/7/ES.“ V nekonsolidovaném znění čl. 9 Směrnice zavazoval státy přijmout opatření stanovující „zákaz dodávky zboží nebo služeb spotřebiteli, aniž byly spotřebitelem předem objednány, zahrnují-li takové dodávky požadavek zaplatit cenu“ a „zproštění spotřebitele povinnosti zaplatit cenu v případech nevyžádané dodávky, přičemž neexistence akceptace neznamená souhlas.“ Obě jmenované směrnice v časově bezprostřední návaznosti stanoví zákaz setrvačného prodeje, a proto by měl být upraven i ve vnitrostátním právu.
