Setrvačný prodej. Se setrvačným prodejem se slovenská právní úprava vypořádává vcelku stručně, když § 11 OSZP stanoví, že prodávající nesmí dodat zboží nebo poskytnout služby, které si spotřebitel neobjednal, pokud současně požaduje jejich zaplacení. I tato úprava podle mého názoru umožňuje činit reálnou ofertu, pokud si dodavatel nevynucuje zaplacení. Spotřebiteli však není poskytnuta žádná ochrana, pokud se rozhodne nabídku nepřijmout. Citované ustanovení nezbavuje spotřebitele povinnosti věc vydat ani mu k ní nezakládá žádná práva138 a prodávající tak zřejmě má možnost domáhat se vydání věci nebo bezdůvodného obohacení. Jakkoliv je úprava v OZ nejasná, v tomto případě poskytuje spotřebiteli větší ochranu, když je povinen (resp. oprávněn) zaplatit nebo věc vrátit pouze v případě, že se tak sám rozhodne.
Setrvačný prodej. Polská úprava nezakazuje reálnou ofertu ani setrvačný prodej. OPK pouze stanoví, že poskytování plnění nevyžádané spotřebitelem je podnikatelovým rizikem a nezakládá spotřebiteli žádné povinnosti (čl. 15). Spotřebitel tedy není povinen