Zánik práva na provizi Vzorová ustanovení

Zánik práva na provizi. Zánik práva na provizi upravuje ustanovení § 662 ObchZ, které shodně s ustanovením čl. 11 směrnice stanoví, že právo na provizi zanikne, je-li zřejmé, že smlouva mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněna, a jestliže nesplnění není důsledkem okolností přičitatelných zastoupenému. Smluvní strany nemohou svým ujednáním rozšířit případy, kdy obchodnímu zástupci zaniká právo na provizi, avšak není vyloučeno, aby zákonem vypočtený případ zániku práva na provizi byl smluvními stranami zúžen či zcela vyloučen. Ustanovení obchodního zákoníku totiž stanoví, že od ustanovení § 662 odst. 1 ObchZ se lze případně dohodou odchýlit jen ve prospěch obchodního zástupce. Zanikne-li právo na provizi teprve poté, kdy již byla provize obchodnímu zástupci vyplacena, je nutné, aby ji obchodní zástupce zastoupenému vrátil. Jednalo by se totiž o bezdůvodné obohacení obchodního zástupce podle ustanovení § 451 odst. 2 ObčZ. Obchodní zástupce má vedle provize nárok na úhradu nákladů, které při plnění svých závazků ze smlouvy o obchodním zastoupení vynaložil, pouze v případě, kdy tak explicite stanoví smlouva. A pokud tomu tak je, vzniká obchodnímu zástupci nárok na úhradu jeho nákladů pouze v případě, že mu vznikl i nárok na provizi z příslušného obchodu, nestanoví-li smlouva o obchodním zastoupení něco jiného. Náklady, které obchodní zástupce při své činnosti vynaložil, aniž by došlo k úspěšnému uzavření obchodu (a následně pak ke vzniku práva na provizi), si nese obchodní zástupce ze svého. V případě, že smlouva zvláštní ustanovení o hrazení nákladů obchodnímu zástupci neobsahuje, má se za to, že náklady jsou zahrnuty v provizi. Pro smluvenou úhradu nákladů platí stejně jako pro vznik práva na provizi, že obchodnímu zástupci nevzniká právo na jejich úhradu, jestliže byl obchodní zástupce činný jako obchodní zástupce nebo zprostředkovatel pro třetí osobu, s níž zastoupený uzavřel daný obchod.