Dynamická a evolutivní opatření Vzorová ustanovení

Dynamická a evolutivní opatření. Princip svěřených pravomocí vybavuje EU určitými pravomocemi ke splnění svých cílů. Velmi snadno se však může ukázat, že tyto pravomoci budou pro dosažení cílů nedostatečné nebo, že se změnily podmínky pro plnění těchto cílů. Bylo by velmi nepraktické ratifikovat v každém takovémto případě novou smlouvu, a tudíž je v LS obsaženo několik dynamických opatření, které by tuto situaci měly řešit. Tato opatření mohou mít velký vliv na pravomoci EU, a proto zde budou diskutována. Prvním z nich je takzvaná doložka flexibility, kterou se nazývá článek 352 SFEU. Toto ustanovení ve své první části stanovuje, že „Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami je nezbytná určitá činnost Unie v rámci politik vymezených Smlouvami, které však k této činnosti neposkytují nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu vhodná ustanovení. Pokud jsou dotyčná ustanovení přijímána Radou zvláštním legislativním postupem, rozhoduje rovněž jednomyslně, na návrh Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.“ Článek dále stanovuje omezení, která se vztahují na jeho použití. Jde zejména o zákaz harmonizace předpisů v případech Smlouvami zakázaných a dále jej nelze aplikovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tato doložka flexibility už byla ve Smlouvách obsažena i před Lisabonskou smlouvou. Byla však omezena pouze na oblast vnitřního trhu.38 Toto opatření je velmi hojně kritizováno. Je nazýváno blanketním, protože dává velmi široké možnosti rozšiřování pravomocí EU. ESD se navíc