HISTORIE PRACOVNÍHO PRÁVA‌ Vzorová ustanovení

HISTORIE PRACOVNÍHO PRÁVA‌. První úpravy výkonu práce se objevovaly již ve starověkém Římě a ve středověku. Na území České republiky byly první právní aspekty obsaženy v horním zákoníku Xxxxx- va II. z let 1300-1305. Zákoník se týkal především podmínek pro těžbu a zpracování Poválečná bída vedla k protestům dělníků a změnám pracovního práva. Kromě již zmiňované osmihodinové pracovní doby došlo k vzniku zákonů o placené dovolené na zotavenou (v letech 1921 a 1925), vznikly také zákony o podporách v nezaměstnanosti a plno dalších. Platové podmínky byly zákonem dány pouze pro státní zaměstnance a to v roce 1936. V letech okupace byly provedeny drobné změny. Do pracovního záko- nodárství však byla zanesena nacistická opatření, jako byly nucené práce či diskrimina- ce určitých skupin obyvatel. (X. Xxxxxx a kol., 2012)
HISTORIE PRACOVNÍHO PRÁVA‌. 1.1 Vznik zákonodárství o práci‌ Vznik a vývoj pracovního práva vychází z rozvoje pracovních vztahů a potřeby regulovat je právem. Především je vývoj pracovního práva spojován s rozvojem kapitalismu, lze se však s určitou úpravou setkat již podstatně dříve. Určité počátky má již ve starověké Mezopotámii, kde vznikl Chammurapiho zákoník (přibližně z roku 1686 př. n. l.). Ten jako první zmínil najímání pracovních sil. Dále ve starověkém Římě, v římském právu lze najít například institut locatio conductio operarum (služební, pracovní či námezdní smlouvu), který se týkal námezdní práce. Locator pronajímal svou práci conductorovi a ten byl povinen vyplatit locatorovi mzdu. Institut se pravděpodobně vyvinul ze smluv o nájmu otroků, neboť se smlouva mohla týkat jen manuálních a hrubých prací. Římské právo neznalo právní úpravu najaté pracovní síly a sám locator neměl žádné veřejné záruky. Smlouva tak díky možnosti využít práce otroků či propuštěnců nesehrála příliš významnou úlohu. (Xxxxxx a kolektiv autorů, 2010, s. 25) Později ve středověku byla úprava výkonu práce na území dnešní České republiky (dále jen „ČR“) realizována především v horním zákoníku, ten nechal kolem roku 1300 vypracovat český xxxx Xxxxxx XX, jehož součástí byla i úprava některých pracovněprávních vztahů. Upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra v Kutné Hoře, ale začal být užíván dříve v Jihlavě. Zákoník obsahoval první protikoaliční předpisy, které zakazovaly horníkům, kteří pracovali v podzemí, a kovářům, kteří pracovali na povrchu, samostatně se organizovat ve spolcích. Zároveň obsahoval na svou dobu velmi pokroková pravidla týkající se bezpečnosti práce v dolech. Byly stanoveny technické parametry pro důlní pracoviště z hlediska odvodňování, větrání a osvětlení, zohledňoval specifika pracovišť pod zemí i na povrchu. Obsahoval také předpisy o délce pracovní doby a výplatě mezd. (Xxxxxx a kolektiv autorů, 2010, s. 26) Pracovní smlouvy byly omezeny pouze na větší města a byly uzavírány jako smlouvy čelední, tovaryšské a učednické. Už ve středověku byly uzavírány čelední smlouvy, které je možné přirovnat k dnešní pracovní smlouvě na dobu určitou. Ty byly uzavírány mezi vrchností a čeledí, která byla zpravidla v poddanském poměru, a to obvykle na dobu jednoho roku. Odměna za vykonanou práci se poskytovala až po jeho skončení. V průběhu sjednaného období čeleď pracovala pouze za stravu, ubytování a oděv. (Xxxxxx a kolektiv autorů, 2010, s. 26) V 16. století došlo ke stanovení přesnější...