Judikatura českých soudů. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 07. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011. Usnesení OS v Hodoníně ze dne 20.03.2012, č. j. 4 C 334/2011-19. Usnesení OS Praha-západ ze dne 09.12.2013, č. j. 18 C 189/2013-54. Usnesení KS v Praze ze dne 13.03.2014, č. j. 30 Co 107/2014-45. Usnesení KS v Praze ze dne 28.04.2015, č. j. 27 Co 155/2015-76. Stanovisko generální advokátky Xxxxxx Xxxxxxxxx přednesené dne 11.09.2008, věc C-180/06 – Xxxxxxxx. Stanovisko generální advokátky Xxxxxx Xxxxxxxxx, přednesené dne 18. května 2010, věc C-585/08 - Pammer a Hotel Alpenhof. Stanovisko generální advokátky Xxxxxx Xxxxxxxxx, přednesené dne 8. září 2010, věc C-327/10 – Hypoteční banka. Stanovisko generální advokátky Xxxxxxx Xxxxxxxxx přednesené dne 20. září 2012, věc C-419/11 – Česká spořitelna. Stanovisko generálního advokáta Xxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxx, přednesené dne 18.07.2013, věc C-218/12 – Emrek. Stanovisko generálního advokáta Xxxxxxx Xxxxx přednesené dne 14. listopadu 2017, věc C-498/16 – Schrems. Stanovisko generálního advokáta Xxxxxxxx Xxxxxxx, přednesené dne 11.04.2019, věc C-208/18 – Petruchová. Stanovisko generální advokátky Xxxxxxx Xxxxxxxxx, přednesené dne 31. října 2019, spojené věci C-453/18 a C-494/18 - Xxxxxxx.
Judikatura českých soudů. Obdobně se k dané problematice staví česká judikatura, kdy rozhodování tuzemských soudů je ve shodě s těmi na evropské úrovni. Nejvyšším správním soudem tak je konstantně dovozováno, že procesní omezení účastníka, jemuž jsou některé informace či dokumenty legálně znepřístupněny, musí být vyvážena prostřednictvím specifické role správního soudu v rámci přezkumu správního rozhodnutí, jehož podkladem byla utajovaná informace. Podle Nejvyššího správního soudu je zcela nezbytné, aby se soud s utajovanou informací přímo seznámil, a je povinen ověřit výše uvedená hlediska věrohodnosti, přesvědčivosti a relevance takové informace ve vztahu k závěrům, které z nich správní orgán vyvodil138. Otázku věrohodnosti 136 Např. viz rozsudek ESLP ze dne 19. září 2017 ve věci č. 35289/11 – Xxxxxx proti České republice.
Judikatura českých soudů. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2004, sp. zn. 32 Odo 374/2003. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3895/2007. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. května 2007, sp. zn. 15 C 45/2006. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. 33 Cdo 2485/2008. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011. Usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. března 2012, sp. zn. 4 C 334/2011. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1022/2013. Usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. prosince 2013, sp. zn. 18 C 189/2013. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2014, sp. zn. 30 Co 107/2014. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 27 Co 155/2015. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 30 Cdo 1050/2016. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. 23 Cdo 5790/2016. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2019, sp. zn. 30 Cdo 3918/2017. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2020, sp. zn. 30 Cdo 2084/2019. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2020, sp. zn. 42 Cm 242/2015. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2021, sp. zn. 5 Cmo 205/2020. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021, sp. zn. 1 Nc 2340/2021. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2021, sp. zn. 23 Cdo 823/2020. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2022, sp. zn. 39 Co 189/2022.